Omnibus

O polovinu míň působivé než Touha po pomstě, zato však skoro dvakrát delší, pocitově i třikrát. Pane Villeneuve, bylo to vážně nutné? Jako psychologická sonda do duší rodičů unesených dívek to moc nezaujalo (pár tablet prášků na spaní na nočním stolku to nevytrhne) a detektiv Loki? Furt jen přežvykoval párátko jako nějaká kráva. A s tím tikem by vážně měl jít k doktorovi, na to se nedalo koukat. //Následují SPOILERY. // Navíc neuměl pracovat s počítačem (asi proto pak vzteky roztřískal klávesnici), protože si u hlavního podezřelého ani neproklepl v databázi obyvatel jeho „rodokmen“, než ho propustil. Dtto pak u sledování Kellera Dowera, jak míří do jisté ulice, Lokiho samozřejmě ani nenapadlo juknout se hned do katastru nemovitostí, co tam asi tak dotyčný mohl pohledávat. Plus mi vadilo až příliš mnoho náhod v příběhu. Únosce dětí se přijde vyzpovídat jak na potvoru ke knězi, který má sám mravnostní škraloup v databázi FBI, a po pěti letech na to kápne nemlich detektiv, řešící pokračování jeho únosů... A další a další obezličky, jako ta s hady a vepřovou hlavou v dřezu. Jasně, hustota pošuků na kilometr čtvereční je v Americe určitě vyšší než u nás. A náhoda je svině, dejme tomu. Ale takováto kumulace náhod, to už je scénáristická berlička jako prase. Nakonec ale aspoň tři hvězdy dám, za tu „soukromou válku s Bohem“, to byla drsná, ale uvěřitelná motivace k únosům.

Prý poetický film? Hmm... Řekl bych, že ryba, z níž si ten dobytek zaživa ukrajoval sushi, si poetiku představovala trochu jinak. Ale zase v tom němém objíždění plovoucích chatek a rozdávání radosti osamělým a potřebným mužům svým tělem, v tom jistá poetika byla. Ano, na světě je spousta holek, které šlapou. Hee-Jin ale spíš jen šlapala vodu, aby se v životě neutopila. A její nečekaný úlovek Hyun-Shik na tom nebyl o moc líp. Opravdu kvalitně vnitřně (a taky citově) rozervaný mladý muž, řekl bych. No jo, i já se cítím poslední dobou nějak osamělý, tak jsem si koupil ve Zverimexu od šikmookého prodavače Ki-duk Kima sadu rybářských háčků a teď už jen přemýšlím, do kterého tělního otvoru si je mám strčit... Po hladině jezera plula spousta působivých obrazů, to zase jo, ale nějak se mi je nedařilo poskládat k sobě, aby to dávalo nějaký hlubší smysl. 70%

Zatraceně temným retro-prequelem k Matrixu se vydáte po svých vlastních stopách, až na dno ztracené duše. Nebo jen zapomenuté? (Bylo mi povědomé to sklepení s akvárii – jako bych tam už někdy byl.) Je to divné. Slunce se někam ztratilo. Bloudím tímhle zšeřelým městem (a filmovou databází) už mnoho týdnů, "jsem vzhůru celou věčnost, ale noc dosud neskončila." Asi bych taky potřeboval „vyladit“. A hodinky s dvacetičtyřhodinovým cifrerníkem, abych nemusel pořád řešit, jestli je právě AM či PM. Taky listuju svým deníčkem, ale jsou tam jen samé bílé listy. Ovšem tu barovou zpěvačku, Murdochovu manželku Emmu (již brzy Annu), tu si pamatuju! Kdysi dávno jsem ji totiž tajně miloval. A vzadu ve skladišti za restaurací Fat Moe jsem ji šmíroval, když vložila desku do gramofonu, při hudbě nacvičovala baletní krůčky a nakonec se z těch baletních šatů převlékala. Věděla, že ji šmíruju, ale stejně mi dovolila, abych na okamžik zahlédl její nahé tělo. Bylo nám oběma čtrnáct roků... Na tu chvíli si vzpomínám jasně a zřetelně, i po třech desítkách let. Pořád jsem to přece já! (Jsem?)        Pane Alexi Proyasi, vaše Vrána mi kdysi úplně rozklovala duši, ale teď, v Dark City, teď jste mě vážně vyladil! A kdybyste si odpustil ten finální telepatický pingpong, a film skončil po slovech doktora Schrebera: „Přijdeme na to Johne. Možná, že jednoho dne pro tebe budu pracovat“, bylo by to vyladění stoprocentní. Takhle jen za 90%.

Příběh šustící hromadami stodolarových bankovek, tanec kuličky osudu ozářený stovkami obrovských neonů Las Vegas, hra náhody s lidskými životy roztočenými uvnitř rulety. A když se kulička zastaví na dvojité nule, vyhrajete maximum – placený zabiják vás střelí do zad. A druhou kulku, ránu jistoty, pak koupíte mezi oči. Ti šťastnější gauneři skončí „jen“ ve vězení. Bůh mamonu stvořil hazardní hry. Bůh mafiánských filmů Martin Scorsese (který trůní na mafiánském Olympu spolu s Francisem Fordem Coppolou) stvořil Casino.

Film byl zkonzumován, prošel oční sítnicí do hlavy, ale brzy změnil směr a místo do mozku zamířil přes hltan až do zažívacího traktu a odtud... To vše bez nějakých vážnějších následků. Kromě chvilkového pálení žáhy a zasvědění rekta žádné další škody nenapáchal a bude v poklidu brzy zapomenut. Samozřejmě, ten pošahaný chirurg byl výstavní kousek, hnusácký pošuk z TOP10 úchylů psychiatrické encyklopedie, ale ani jedna z obětí mě citově nezaháčkovala (natož aby mě k sobě přišila), takže jsem zůstal nad věcí, nepřišitej. Naštěstí. A mimochodem, napsal bych, že scénář stál za hovno, ale to by byl lacinej fórek. I když je to tak.

Film stejně zamlklý, chladný a nepřístupný jako Forrest Bondurant, do jehož hlavy jsem neviděl (a řekl bych, že nejen já), s chybějící větší dramatičností děje (pravda, limitovaným knižní předlohou) a IMHO s pokaženou finální, zbytečně hollywoodsky afektovanou přestřelkou. Je mi líto, ale od osvědčeného tandemu Hillcoat - Cave jsem po špičkově zaprášeném a bezútěšném Proposition očekával sakra víc.

Good (yellow) idea! Jak ochránit své s láskou, leč přísně vychovávané děti před hrůzami světa „tam venku“, za zdmi našich domovů, před krvelačnými nestvůrami číhajícími v lese? Přece natíráním kmenů stromů na žluto... A strašením, samozřejmě. Ale žádné tmářství a manipulace s dětskou myslí nedokáže udržet jejich otázky uvnitř dospělými vytyčených hranic. Nehledě na to, že citům se prostě poručit nedá. Bohužel, cesta do pekla (zde vlastně do ráje, zabydleného pouze hodnými lidmi) bývá dlážděna samými dobrými úmysly. A ani nemusí být lemována výstražnými žlutými praporky – zlo už si cestu najde samo. Ale ta prvotní idea byla pochopitelně chvályhodná. Sám bych se hned přidal a rozdával dětem i dospívajícím ty štětky a kyblíky se žlutou barvou.

Slzy mainstreamu se volně vznášejí ve stavu beztíže a lhostejně, jako vesmír sám, plují příběhem. A to nepředstavitelené ticho, vládnoucí ve vzduchoprázdnu je tak strašidelné, že člověk s úlevou uvítá roj úlomků z rozflákaných satelitů, které zabuší do orbitální stanice, jako nějaké gigantické blockbusterové kladivo. Netušil jsem, že city se dají z diváků tak kvalitně ždímat i ve vesmíru, kde není naprosto žádný tlak a jen nepatrný zlomek gravitace, udržující satelity na oběžné dráze, ale nakonec i z mých očí slzy volně vytékaly, v malých kapkách si pluly stavem beztíže a pomaličku odlétaly do kinosálu. A pokud si náhodou vedete ten morbidní seznam „1000 filmů, které musím vidět, než zemřu“, připište si tam Gravitaci. Na první, druhé a třetí místo! Já osobně zítra poletím do kosmu podruhé a když to přežiju, tak brzy určitě i potřetí. Edit: podruhé v kině už ne na 3D, ale normálně, užil jsem si to taky.

Hlášení letištního rozhlasu: „Upozorňujeme cestující, kteří dostali rozum a chtějí vystoupit z rozjetého vlaku, že jejich soukromé letadlo je již přistaveno na ranveji. Urychlete přestup, dvéře se zavírají! Konec hlášení.“ Náhodou, já se u téhle podrazácké partičky pokeru docela bavil. A to přitom Timberlaka ani Afflecka fakt moc nemusím. Ale tady byl dobrý scénář, postavy se nechovaly nelogicky, ale celkem uvěřitelně, včetně motivací, a i přes absenci výbuchů či stříleček jsem byl zvědavý a napjatý po celý film. A klidně vám v tomhle komentáři posílám tříhvězdičkový voucher (v hodnotě 70%), abyste si taky mohli online vsadit. Přiznávám, beru za vás provizi, ale tak malou, že nestačí ani na školné. Těžký život studenta, no. Richie Furstovi jsem se ani nedivil, že už mu ty blafy ve vysokoškolské menze (aspoň co si já pamatuju ze svých studentských let) lezly krkem a vetřel se na raut k zazobanci. Tak i vy si to v kině užijte. Ale jestli vás tam připraví o vašich posledních 139 korun nebo nedejbože provětráte fotrovi kreditku, nechoďte mi pak na rameno ronit krokodýlí slzy, jo? Mimochodem, když už jsme u těch krokodýlů – v kině v Johannesburgu se Radovan Krejčíř (všimli jste si té podoby s Affleckem?:-)) u téhle scény určitě popadal za hlavu. Podávat svým obětem bidlo? No kde to jsme?!

So sad... Lord of the colors lost his dream. "World's greatest inventor" is coming back to shadow.