Davson

Temný rytíř je pro mě výborný film bez duše. Spíše než něco podstatného mi na něm vadí různé maličkosti a zdánlivé podřadnosti, jsou to však právě takové nuance, které dělí kvalitní tovární produkt od skutečného plnohodnotného díla. Pokusím se být stručný a v bodech shrnout, co mi brání hodnotit výše: (1) Nedostatek emocí - sice se zde hodně mluví o hrdinství, obětování se apod., ale skutečné emoce nevidím. Zejména milostný trojúhelník Bruce - Rachel - Harvey měl v sobě potenciál, ale nakonec to vypadá, že Rachel je v této čistě chlapské záležitosti pouze na okrasu. (2) Nepřehledné akce - pouze spousta střihu a nic z toho. Efektní, nikoli efektivní. (3) Že se Nolan pokusil z Bataman udělat "realističtější" záležitost je zcela v pořádku. V takovém případě by si ale měl vytyčit nějaké meze a nevymýšlet sci-fi nesmysly, které prezentuje jako hi-tech. Buď realistický Batman, nebo sci-fi Batman. (4) Joker je bohužel jediná plnohodnotná postava. Ostatní postavy jsou buď ploché, nebo do počtu. Obdobně je to s hereckým projevem - zatímco Ledgerovi se podařil jedinečný herecký projev, ostatní herci spíše tápají (a zklamáním je pro mě Maggie Gyllenhaal, když se pokouší být drsnou holkou) (5) SPOILER: Nedostatečný závěr - finální souboj Batman vs. Joker je rychle odbyt, aby Batman stihl vyřídit ještě druhého záporáka. KONEC SPOILERU. (6) S logikou je to na štíru, ale to raději nebudu vůbec rozpitvávat. (7) Nemyslím si, že Temný rytíř obsahuje nějakou skutečně zapamatování hodnou scénu/záběr/sekvenci. Tu Shadwellovu filmařskou revoluci jsem asi někde propásl :)

Poloviční stopáž by byla ideální. Takhle mi to ale přijde jako zbytečně zdlouhavý a formálně ani nijak moc zajímavý experiment, kde Jodorowsky teprve začíná objevovat možnosti filmového média. Symbolika poněkud těžkopádně a rozhodně mnohem nesrozumitelnější a nestravitelnější než v režisérových dalších filmech. A taky je to celkem nuda. Snad si to zaslouží i druhý pokus, zatím 2,5*

Rozhodně nejlepší a hlavně filmařsky nejvyspělejší Jodorowského film, který netrpí neduhy jeho předchozích filmů - zdá se mi, že se Jodorowsky v předchozích filmem až příliš nechal unést svou estetikou a symbolikou a chyběl mu zdravý odstup. Svatá krev je však výborně vyváženou záležitostí (že by kladný vliv producenta Claudia Argenta?). Dost možná to nejlepší, co jsem viděl na LFŠ '08.

Slabší a méně zajímavé, než předchozí dva Jakubiskovy opusy, přesto by to stále byla výborná záležitost nebýt toho idiotského konce, který svou estetikou a symboly (děti, vlajky, průvod vstříc světlým zítřkům, optimismus až na půdu... a jako bonus slovenský popík z roku 1990!) přípomíná budovatelská 50. léta. Myslím, že by bylo tvrdé ten film odstřelit jen kvůli Jakubiskově úletu, ale víc jak 3* určitě dát nemůžu.

Jakubisko ve své nejlepší formě, tj. naprosto famózní a strhující filmařina (byť nejúžasnější na začátku a ke konci jako by krapet slábla). Zařazením dobových záběrů sovětské okupace '68 (zcelá neočekávaně uprostřed filmu) se film navíc stává tvrdě pravdivou a naprosto zásadní záležitostí.

Nádherná kamera a ještě nádhernější nohy hlavní aktérky, výborný začátek a konec a mezitím... 2 hodiny nudy. Vypadá to, jako kdyby někdo zapomněl angažovat taky střihače...

Další splasklá bublina a film z mnoha, jehož zásadním problémem je nedostatek emocí a nemožnost empatie s postavami, protože (1) charaktery nejsou dostatečně propracovány (pokud vůbec nějak) a (2) jednotliví aktéři se vesměs chovají jako idioti. V důsledku toho film, který se pokouší být realistické drama, působící děsně vyumělkovaně, koženě a vykonstruovaně a hlavně z velké části nudí. A pár absurdně vtipných chvilek a relativně dobrá hudba už to bohužel nevytrhne.

Pod rouškou "drsné výpovědi o drsném světě" se ukrývá důmyslná fašistická propaganda, kult síly a tvrdých chlapů, kde představitelé anarchismu a levice - studenti středních vrstev - jsou vylíčeni jako feťáci, slaboši a poskoci drogových gangů a členové BOPE [kteří zásadně střílí první, nevyslýchají, ale rovnou mučí a nikoho nezatýkají, nýbrž rovnou odsuzují a popravují (příznačné, že mají ve znaku umrlčí lebku - stejně jako nacističtí důstojnící v koncentračních táborech)] jako ti jediní, kteří jsou schopni vyřešit palčivé problémy brazilských favelas. Zkorumpovaná policie je pak zcela průhledný symbol zahnívající, nefungující demokracie. Film nechce diváka donutit se zamyslet nad tématem, chce mu vnutit svoji ideologii a skrze jednoduše a jasně čitelné postavy, atraktivní prostředí, roztřesenou kameru dodávající dojem autentičnosti a neustálé komentování kapitánem Nascimentem se mu to obstojně daří. Stejně tak film nerelativizuje dobro/zlo, svět Tropa de Elite je jasně černobílý: současný stav = chaos a nadvláda drogových gangsterů ; pořádek = BOPE. 3* dávám jenom proto, že mě to málem taky přesvědčilo.

Kát by se měl v prvé řadě Joe Wright za svoji namachrovanost a absenci filmové pokory. Příběh, který mne nedojal, neuvěřil jsem mu ani slovo a už vůbec jsem se nedokázal ztotožnit s postavami, neboť Wright kašle na pečlivé budování atmosféry a povahovou drobnokresbu, místo toho jenom okázale prezentuje svoji zručnost malebnými a "úchvatnými" záběry bez ladu a skladu a takřka každý záběr přecpává hudebním doprovodem. Každá druhá scéna je zbytečně a bezdůvodně vyhrocena, aby po ní následoval tvrdý střih a úplně jiná scéna. A vše doprovázeno neustálým otravným klepáním do psacího stroje... Jak se v tomto neuspořádaném zmatku mám naladit na tu správnou vlnu? O Velké Lásce se tady pouze mluví (ze strany Cecilie ta láska najednou spadla z nebe, vztah nemá vůbec žádný vývoj), o pokání taktéž (nikdo se tady ve skutečnost nekaje). Předlohu jsem nečetl, je však zcela evidentní, že film je pouze jakýsi výcuc a pod Wrightovým vedením ještě navíc plytký, banální a namistrovaný. Nemá to styl, nemá to skutečné emoce, je to vrcholný kýč.

Přirovnání k Babelu je zcela na místě. Tento film je stejné kvaziumění, chladně vykonstruovaný, s účelově napsanými charaktery, skrývající se za humanistické poselství. Stejně jako poslední Inarritův opus. Tohle už mě dávno nebere...