Davson

Podivný hybrid, který se chvílemi tváři jako komedie, chvílemi zase jako vážné drama o hledání vlastní existence. Pokud jde o komediální složku - fakující Abraham Lincoln, James Dean nahánějící kozy nebo smrdící papež jsou sice fajn, ale později začne unavovat, že většina vtipných momentů vychází z toho, že slavné osobnosti jsou v neobvyklých, dehonestujících situacích. Pokud jde o vážnou složku - jaksi jsem se nechytal... Přesto není Mister Lonely vyloženě špatný či beznadějný film, Korine umí pracovat s hudbou, herci jsou taktéž dobří, ale stále marně hledám smysl některých scén, smysl jeptiškovské linie (s dvojníky nijak nesouvisející) a vlastně smysl celého filmu...

Perfektně stavěná kamera, vynikající realistické dialogy, naprosto přesvědčiví herci a dokonale evokovaná atmosféra rumunských 80. let - 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny je grandiózní film, který postupně divákovi dávkuje depresivní náladu a zvyšuje na něho psychický "teror", zároveň si však zachovává neutrální odstup od kontroverzního tématu potratů a nesklouzává k moralizování či odsudkům. Po loňském nevýrazném Vítru v ječmeni Kena Loache se tentokrát porota v Cannes pochlapila a ocenila nesporně kvalitní film, navíc - což je jim také přičteno k dorbu - výrazně upozornila na Rumunsko, které v poslední době vyváží velice zajímavé snímky. Doufejme, že Rumunům jejich současná "nová vlna" dlouho vydrží.

Je to sice kýč jako bič, ale naprosto neodolatelný._____ Mno, napodruhé už to bylo přeci jen výrazně slabší, i tak ale nadprůměrně kvalitní záležitost.

Člověk čeká podle anotace pořádnou kafkovštinu a místo toho dostane jenom prázdnou bublinu, která není ani dostatečně absurdní, a nefunguje ani jako varovné podobenství. Navíc s přemrštěnou stopáží. 50%

Komplexní, čistý, stoprocentní. Takový je Zodiac, více slov netřeba.

Vratné lahve aneb Obrazy ze života seniorského zdaleka nejsou tak dobrým filmem, jakým mohly být. Svěrákův sebereflexivní přístup k látce je sice sympatický, nicméně výsledná podoba je podobně tápavá a často nerozhodná, kam směřovat, jako samotná hlavní postava. Zdeněk Svěrák nenabízí žádnou skutečnou zápletku a spokojuje se se sérií jednotlivých scének, tu veselejších, tu smutnějších. Občas sklouzne k lacinému až nevtipnému humoru (např. rychlovarná konvice na sporáku), občas ulítne pořádně (smysl neustále se opakujících snových "erotických" vizí mi stále uniká, a když vyskočí ředitelka v roli dominy, tak to už je... ehm... trochu moc) a občas taky hraje na vážnější notu a předhodí nějaké to životní "moudro", nicméně na hlubší zamyšlení nad podzimem života či pocitem vyprázdněnosti se už nedostane. Paradoxně více než příhody samotného Tkalouna se mi jevily zajímavější vedlejší příběhy, které vytváří Tkaloun-dohazovač, bohužel jim není dáván dostatečně prostor a jsou pouze zkratkovitě odvyprávěny. Ruku v ruce s otcovým průměrným scenářem jde synova režie, jež je možná až příliš upozazděná a v některých scénách přímo špatná (ano, samozřejmě že mám na mysli pád z kola natočený stylem groteska a vedle toho musím zmínit opět ony snové vize, jež jsou trapně cudné, televizně laciné a nudné až otravné). Největším kladem filmu tak zůstává herecký ansámbl, proti kterému nemůžu říct ani popel. Nejde jenom o výbornou ústřední dvojici, ale i herci ve vedlejších rolí jsou velice sympatičtí (Vilhelmová, Landovský) a Macháček s Budařem konečně hrají realisticky a vypadají normálně. Lepší 3*, nicméně, dle mého názoru, stáří dokázal ve filmu mnohem lépe vyjádřit Vladimír Michálek v Babím létě.

Paskvil, jenž se v žádném případě nedá nazývat dokumentem, se nám snaží namluvit, že tragédie 11. září 2001 je veledílem tajné skupiny satanašů vedené Luciferem sídlícím v Bílém domě. Tato goebbelsovina nejtvrdšího ražení se veze na současné vlně antiamerikanismu, respektive antibushismu, a všeobecné oblibě konspiračních teorií, které jsou vždy mnohem vzrušující než nudná pravda. Přesto mě překvapuje, kolik lidí po zhlédnutí tohoto shitu zamyšlené říkají, že "něco na tom asi bude", popřípadě si střihnou ještě nějakou nesmyslnou úvahu na téma "mezinárodní i vnitrostátní politika Bílého domu". Autoři přitom neposkytují snad žádný přímý důkaz jejich verze a vůbec neodpovídají na otázky, které se během sledování (inteligentnímu) divákovi honí hlavou. Za celou dobu filmu nepromluví do kamery jediný člověk, který by svým svědectvím něco dokázal, vždy je nám pouze oznámeno, že osoba XY něco prohlásila/viděla/slyšela (Někdo viděl letadlo letu 93 později na jednom letišti - důkaz? Žadný. Někdo viděl střelu, která zničila část Pentagonu - důkaz? Žádný. 9 únosců údajně normálně žije - důkaz? Absolutně žádný). Největší kalibr mají tvůrci v podobě leteckého instruktora, podle kterého jeden z únosců byl prý podprůměrný pilot (nicneříkající informace) a jakýsi údržbář ze sklepa WTC, který slyšel "něco jako exploze" (naprosto nicneříkající informace). Celý film je vystaven pouze na snaze dementovat oficiální verzi, aniž by byla poskytnuta uspokojivá alternativa, někdy si dokonce "fakta" vzájemně odporují (Let č. 93) a když už konečně dojde na dlohoočekávanou odpověď na otázku, kam teda ty letadla zmizela, když do ničeho nenarazila, je nám řečeno, že "pravdu se asi nikdy nedozvíme" (věta roku!!!) a následuje komentátorův bezobsažný monolog jako vystřižený z absurdního divadla. Loose Change nesmysly přímo překypuje a podrobně se zabývat vším, co tam bylo řečeno, by asi bylo na hodně dlouho. Nejlepší je asi "zaručená informace" z Wikipedie (!), že pod WTC se nalézalo obrovské množství zlata - to je jako z nějakého dobrodružného příběhu o pirátech a zakopané truhle s pokladem :) Ale abych to ale nějak shrnul - Dylan Avery není žádný vizionář pravdy, je to obyčejný mamlas, který chce být za každou cenu zajímavý, a honí si ego nad tím, jak mu to kdekdo baští. Jeho veledílo lživé demagogie je prachobyčejná sračka v cool kabátku. Trapné až na půdu...

Hlavou se mi honí mnoho myšlenek a opravdu nevím, jak je mám zhustit do smysluplného komentáře. Přesto se o něj pokusím :) Scenárista Zach Helm se blýskl vyváženou směsicí romantiky, vtipnosti, krásy vypravěčství i lehounké moralitky. Dodržuje žánrová pravidla, zároveň si s nimi však pohrává a přetavuje je do výsledku, jenž může být lahůdkou pro běžného diváka i fajnšmekra. Vynikající tvůrčí tandem vytvořil s Marcem Forsterem, jehož režie vyniká až neuvěřitelnou lehkostí a nenuceností. Některé scény filmu by se mohly pod taktovkou jiného režiséra změnit v kýč a přehánět sentimentalitou, Forster však potenciálně zrádná místa ukočíroval s takovým přehledem, že se nebojím mluvit přímo o nefalšované katarzi. A v neposlední řadě nesmím zapomenout na perfektní ansámbl. Will Ferrell je naprosto přesvědčivý, Maggie Gyllenhaal (jíž jsem před filmem nějak moc nevěřil) mě doslova okouzlila a Dustin Hoffman s Emmou Thopson jsou zkrátka bezchybní. Pro mě osobně patrně film roku 2006 a jeden z nemilejších zážitků vůbec. A ti, kteří žehrají na konec, vůbec neví, o čem mluví :)

Z lidského hlediska možná sporné, z filmařského však naprosto geniální! Můj nejoblíbenější Kim Ki-duk.

Litevská meditace...