troufalka

"Jo to máte těžký pánové, žádnej mužskej není tak chytrej, aby nebyl blbější než kterákoliv ženská."                         Bohumil Šmída nikoliv jako Pacínek, ale jako spisovatel Vítek stíhající sociální lumpárny. Ovšem jeho výstupy si s těmi pacínkovskými nezadají a výrazně okoření poněkud vleklý děj.                                                                                            "Myslel jsem si, že jste toho napsal víc, ale v Praze mi řekli, že váš průměrný příjem je 15000,- ročně."                           "No prosim, nevinej a eště chudej. A takovýho zavřete. To sou právě ty sociální lupárny."

Zdařilá televizní inscenace, fillmové zpracování Ohnivé léto je mi svým podáním bližší. I když Václav Krška vycházel v obou případech ze své vlastní předlohy, vznikly dva naprosto odlišné formáty. V této komornější a úspornější verzi jsem ocenila především výkon Blanky Bohdanové, které se před kmerou měnila z koketérního děvčátka ve vyzrálou životem otlučenou mladou dámu. Není žádným tajemstvím, že k televiznímu zpracování se často sahalo díky finančním úsporám, což je patné i zde. Kvalitnější filmový materiál by určitě výsledku prospěl, hudba je velmi jednochudá, děj se odehrává převážně v interiérech. V rámci těchto zúžených mantinelů dopadl výsledek velice dobře.

"Chcem visiet v kostole, aby sa ku mne modlila celá Trnava."                                                                                 Podobně jako první slovenské filmy i tento sahá po národní předloze, opírá se o skutečné události, ukazuje život prostých slovenských lidí v 18. století . Je zde patrná výrazná stylizace, místy až přehnaná dramatizace, která ovšem dodává vcelku příjemnou atmosféru. Příběh je prostinký a je završen šťastným koncem. Dobro musí zvítězit nad zlem, pokrytectví musí být odhaleno a vysmíváno, církev zlehčována, aby by patrný jediný správný světonázor. Přesto nebo právě proto je tato pestrobarevná pohádka pro dospělé vlastně milá a dokáže zaujmout. Všichni hrají jako o život, ani malé role nejsou zde natolik malé, aby nebyly obsazeny dobrými herci, děj pěkně odsýpá, nejsou zde hluchá místa. Mikuláš Huba představuje chrabrého charakterního člověka, který se nebojí nastavit tvář, jeho protivník František Dibarbora má všechny panské manýry, které se dají očekávat od její magnificence rektora Trnavské university. Nechybí ani komické situace a figurky, madam rektorová je přímo k sežrání, pobaví i střety prostého lidu s biřici či manželské scénky s rektorovými. Nechybí lidové písně a řemesla. Takhle nějak mohla vypadat Pyšná princezna, kdyby byla v barvě. Pokud se necháme naladit na onu pohádkovou notu, nebudeme hledat ani velké drama ani příliš zkoumat historii, dostane se nám příjemné podívané.               "Alebo nemáme azda veriť v zázraky?!"

Činoherák vznikl o pouhé dva roky dříve než Husa na provázku. Šedesátá léta nepřála jenom filmu, diváci byli lační výpovědí, nechtěli se pouze bavit, hledali originalitu a živé představení. Generarční divadla tento požadavek splňovala. Dokument nabízí předhled repertoáru, představuje režiséry i herce,je prokládán dobovými záběry o divadle. Krom klasiky a her převzatých (Revizor, Zločin a trest, Stalo se v ZOO, Mandragora ) předvedl a řadu autoských her (Piknik, Podivné odpoledne dr. Zvonka Burkeho, Na koho to slovo padne) S divadle spolupracovali i Petr Skoumal a Jan Vodňanský se svou autorskou tvorbou. První inscenací Činoherního klubu byl Piknik v režii Ladislava Smočka. účinkují: Luboš Hrůza (scénograf), Ladislav Smoček, Jiří Hálek, Jan Kačer, Jaroslav Vostrý, Edvald Schorm, Jiří Menzel, Jiří Kodet, Ivo Krobot, Vladimír, Procházka, Pavel Landovský, Nina Divíšková, Petr Nárožný, Ondřej Sokol

Touto cestou děkuji za Blues pro bláznivou holku, kterou jsem zažila asi čtyřikrát. Recitátor a konferenciér nejen Porty, ale i různých jiných festivalů.

"Věřím, že se v našem skromném blázinci budete cítit jako doma."                                                                                 Nehodlám zde řešit zda byl markýz de Sade zábavný či zvrhlý. Film o něm zábavný je. Uchopí vás od prvních minut, vtáhne do děje a už nepustí. Naprosto rozboří vaše představy, pošlape vaše zábrany, odbourá vaše tabu, rozpoutá vaše emoce a vysměje se vašim předsudkům. Markýz de Sade je zde představen jako neskutečně živá a plnokrevná postava, inteligentní, plná humoru, pohotového sarkasmu a duchaplné ironie, který je oproštěn od konvencí a uhlazenosti. I ve své zvrácenosti je pozoruhodnou osobností, která fascinuje a přitahuje všechny kolem. Figury jsou nejen šikovně napsány, ale i typově vybrány a zahány, což je dalším kladem této skvělé podívané. Obě dvorní dámy, jak Madeleine LeClerc tak i Simone jsou zahrány s citem. Rovněž postava abbého du Coulmier učaruje rozporuplností a především svým přerodem. Byť srovnávám velice narada nedá mi, abych nezmínila jiného chlípníka. Lid versus Larry Flynt Miloše Formana také popisuje osudy muže, který pobouřil veřejnost, ovšem na rozdíl od markýze neměl jeho fluidum ani jeho inteligenci, grácii a šarm. I když vnímám pohnutky díla jako boj za svobodu tisku, Larry si moje sympatie nikdy nezískal. Ale u markýze se nám nabízí vytříbená podívaná ve všech směrech. Takhle má vypadat brilantně vystavěný příběh s pointou. Není divu, když je scénaristou nositelem Pulitzerovy ceny Doug Wright.                                                                                                                                      "Já jsem tenhle svět nestvořil, zaznamenávám ho."                                                                                                          Velmi výstižný komentář: Faidra

Je to smutné, ale stará řemesla zanikají. Jo, kde jsou ty časy, kdy se galérka scházela v putyce, kde se tančilo, hrálo na harmoniku a kam si pro ně chodili policejní radové a páni inšpektóři. Teď se nám lupové rozplýlili mezi občany a chodí v oblecích. Roztomilé, jak bývalý kasař kontroluje babkám tašky, jestli jim tam něco náhodou neuvízlo! Asi jako když se Babinskej rozčiloval, že mu někdo chodí na jahody.

"Cit mě nezajímá. Cit je jako močový měchýř, nafoukne se a splaskne. Mozek je nebezpečný, protože myšlenka zůstává. Zatím křičí jenom o lásce, ale dovedete si představit, co bude vykřikovat zítra?!"                                            Možná stačilo málo a mohlo jít o velice zajímavý kousek - kostýmní hudební komedii, odlišnou od těch, co režíroval Zdeněk Podskalský. Výsledek mi nepřipadá tak hrozný, jak zde mnozí líčí a oficiální distributor vyhrožuje. Postava ďábla v provedení páně režiséra se mi zamlouvala, hudební kousky v podání předních českých zpěváků také potěšily. Bavila jsem se.

Předem se omlouvám, že nesdílím hromadné nadšení. Tato minisérie mi byla několikráte doporučována, současná německá tvorba mě zajímá, ohlasy pozitivní, nebyl tedy důvod neusednout k obrazovce. O druhé světoé válce se natočilo už tolik filmů, že je velice obtížné vyhnout se jakémukoli klišé, napsat nějaký originální scénář, který by nepřipomínal žádný z dříve natočených filmů. I když se nesnažím vyvolat si filmy předchozí, naskakují sami. Použití tří kamarádů, kde každý z nich stojí na jiné straně bylo už ve filmu Mladí lvi. Zde se k tomu připojila děvčata, jedna se stane ošetřovatelkou (Náhrdelník) druhá spí s oficírem, aby sehnala doklady pro svého přítele a pomohla si ke kariéře (Černá kniha). Závěrečné probírání papíry mi vybaví Ivanovo dětství. Jednu chvíli jsem se obávala idylického závěru, kdy všech pět přežije vojnu s nějakými těmi šrámy. Jsme svědky řady těžko uvěřitelných příběhů, které by v reálném životě skončili mnohem dříve zastřelením. Nechci příběh bagatelizovat, je určený současnému divákovi a je napsán tak, aby vzbudil emoce a zasáhl. Trilogii vnímám jako poctivou snahu současných tvůrců vyrovnat se pravdivě s minulostí svých dědečků a otců.                                                                 Zajímavé komentáře: fragre, flanker.27, Ivoshek

"Hoďte to kravám, soudružko! Jo a ty brožůrky jim do žlabu nedávejte, aby mi po nich nepochcípaly."                       Na počátku své filmařské kariéry točil u Armádního filmu Vojtěch Jasný s velkou filmařskou zručostí agitky o zakládání družstva (Není stále zamračeno, Neobyčejná léta). Jako člen strany se postavil na stranu mladé začínající generace, díky němu si mohly své první filmy natočil i Miloš Forman a Jaroslav Papoušek. Postupem času se propracoval k odlehčenější komediální verzi. Až později přiznal otevřeně své omyly a natočil skvělé filmy Až příjde kocour a Všichni dobří rodáci. Procesí je tedy filmem na půli cesty - agituje trochu méně a s humorem, ale ještě si nesype popel na hlavu. Po filmařské stánce dobře odvedená práce.                                                                                                                                        Zajímavé komentáře: belldandy, zputnik