troufalka

Smrt pana Baltazara - Jiří Menzel;  Povídka, která nejvíc potěšila a nejvíc z ní čišela hrabalovština.                        Podvodníci - Jan Němec;  Dědoušci byli decentní, příběh vystoupill, až když jsem se podívala v klidu podruhé. Moc pěkná koncovka.                                                                                                                                                                                       Dům radosti - Edvald Schorm;   Zábavné provedení, které neslo svůj vlastní výrazný rukopis, ale předloha autora byla pořád ještě čitelná.                                                                                                                                                                         Automat svět - Věra Chytilová; Byla jsem hodně zvědavá, jak se svézázná dáma popasuje s panem doktorem. Zvědavost zvolna přerostla v zalíbení. Svérázné pojetí.                                                                                                                                 Romance - Jaromil Jireš;  Nejvíc dokumentárních záběrů.

Hodně artový snímek se zajímavou kamerou a velmi ponurou atmosférou. I když jde o barevný snímek, výběr interierů, líčení i nasvícení navozují dojem filmu černobílého. Podobneství může být hodně obtížně rozluštitelné pro diváky uvyklé na jasnou dějovou linku s přesným vymezením postav. Film, který se každopádně vymyká běžné předrevoluční filmové produkci

Jediná spartakiáda, na které jsem si zacvičila. I když do Prahy jsme se nedostaly (což byla veliká úleva pro rodiče i vyučující), ale zviditelnily jsme se při okresním vystoupení na Rosničce.

Film, u kterého jsme jako děti seděli s otevřenou pusou, tlukoucím srdcem a staženými půlkami. Pěkné oživit po letech vzpomínky a porovnat dětský pohled s dospěláckým. Historický film nikdy nemůže ukázat, jak to ve skutečnosti vypadalo a já to od něj ani neočekávám. Ale měl by zprostředkovat atmosféru té doby, což se tu povedlo. Sice poněkud uhlazeno s ohledem na dětského diváka, ale upraveno s citem a vkusně. Objevují se krásné scény. Bohuslav ze Švanberka sedí na trůnu, rukou laská ve vlasech klečícího chlapce, z druh strany sedí černá doga, proti němu stojí muž, drží v jedné ruce na obojku stojící bílou dogu a v druhé rovněž na obojku malého chlapce. Mužova tvář je ve stínu. Nelze výmluvněji vyjádřit postavení obou chlapců. Krom zdařilé kamery Jana Nováka si lze povšimnout i působivé dobové muziky v kombinaci s moderní, svižnější, orchestrální. V dětských rolích se blýskli Josef Filip a Jan Kraus, působí s hravou přirozeností. Opět nechápu, proč oficiální text distrubutora snímek neprávem snižuje. Asi aby měli při jeho distribuci nižší zisky?!

Snímek je víc účelový než-li nadčasový. Dějová linka je příliš jednoduchá, je patrná křečovitost v jednání nejen dětských hrdinů, ale i dospělých představitelů. zdařilé herecké obsazení trochu vylepšuje celkový dojem. Autetnčinost je převážně v reálích, díky tomu, že snímek vnikl nějakých deset let po válce. Je doplněný o studiové záběry (včetně seskoku padákem). Za zmínku stojí dětský představitel Juráška Karel Hašler nejmladší, vnuk písičkáře Karla Hašlera. Jeho herecký projev je velice přirozený.

Bloudění je velice přiléhavý název. Ve filmu se skutečně bloudí, hledá, přechází - od jedné postavy ke druhé, vnitřiní zmatenost a nespokojenost je vyjádřena cestou, setkáváním se a rozcházením. Pokud bych si z bludiček měla vybrat jednu výraznou postavu, byla by to postava řidiče, kterého krásně ztvárnil Jan Kačer. Zde bylo bloudění dotaženo ad absurdum.

Jen na vlastní nebezpečí! Příšerný pořad se zhudebněnou poezií mého oblíbeného básníka. Kainara mám mnohem raději v podaní Karla Plíhala. Ukázkový příklad toho, jak by neměl profilový pořad vypadat. Familiérní přístup Gustava Broma je na hranici únosnosti. Hudební zpracování je pod hranicí únosnosti. Tímto se omlouvám Evě a Vaškovi, až dosud jsem se domnívala, že nikdo horší nebyl.

K máničkám jsem se musela prokousávat docela těžce. Jak jde o květinové děti, chlast, drogy a nevázaný sex, je vcelku jedno, jestli to natočil Forman nebo Nikolaev. Tohle bylo na třetí pokus a se zapřením. A kupodivu s úspěchem! Ve snímku ...a bude hůř je nadupaná atmosféra, je tam cítit pot a špína, zahulené hospody, ale i vztek a beznaděj, prostě zahrnuje všechno, co obnáší život hipíků. Pobavily i šlágry, Když makovičky zrály nebo Kde bufík tvůj. Myslím si, že se dá na film podívat, i když hnutí nefandíte ale chcete si udělat nějakou představu.

Vejdělek dokáže skvěle pobavit. Až na malé výjimky většinou jen jednou.

Někdo si asi myslí, že je třeba vymývat dětem mozek už od ranného dětství. Asi aby pak zvolna přešly na mnohem sofistikovanější filmy pro dospělé. Zlatí Bráškové od Chaloupka.