L_O_U_S

Pro mě dost příjemné dohnání dalšího z filmových restů. S nadsázkou ztvárněné to, co by nejspíš opravdu zažíval člověk, který by byl nucen prožívat jeden den znovu a znovu. A navíc – neříkejte to mé manželce, ale Andie MacDowell pro mě v tomhle filmu představuje ideál ženy se vším, co k tomu náleží. (1 423.)

Ačkoliv nejde o Nolanův nejlepší film a já ho neviděl v kýženém IMAXu, jsem nakonec velmi spokojen. Přestože jsem objednal lístky na nepohodlné sedačky, za celé tři hodiny jsem si ani jednou neřekl, kdy už bude konec. I přes vysoké množství postav se člověk v ději orientuje, ale nějaká ta znalost americké historie poloviny 20. století je přece jen nutná – neodvažuju se hádat, co z toho měli diváci, kteří v životě neslyšeli o mcCarthyismu a honu na komunisty. Zajímavý je kontrast mezi mužským světem vědců, kteří si hrají s nespoutanou energií, a ženským pohledem. Z herců mě nejvíc potěšili Robert Downey Jr. a Kenneth Branagh. (1 411.)

Za mě asi to nejlepší z tvorby pro děti na současných platformách. Dva mladí, atraktivní lidé zpívají a hrají pro děti, a to za skvělého zpracování formální stránky, díky které ten nádherný český venkov vynikne tak, jak má. (1 406.)

Cože? Už třetí film s plným hodnocením za sebou? Co se to děje...? Je fajn po letech vidět něco od odtažitého Finchera. Na rozdíl od řady komentujících mi přišla lepší druhá polovina, kdy Robert rozjíždí pátrání na vlastní pěst a napětí houstne. První polovina mi spíš připomíná Casino od Scorseseho, kdy děj jede a jede, postavy žvaní a žvaní, přichází jedna oběť za druhou a tiskovka za tiskovkou – byť to není na úkor přehlednosti. Ale co se celkového zážitku týče, už dlouho jsem neviděl nic tak dobrého. (1 396.)

Kdybych udělil nižší hodnocení, nikdo by se se mnou v tomhle městě už nebavil. :-) Jestli bych mohl mít jednu připomínku – doporučil bych doplnit k rozhovorům s aktéry jejich jména. Je dost blbé, když si nedokážete přiřadit k promlouvající sbormistryni jméno. Co já, o mě nejde, v Karviné jde o známé tváře, ale nezainteresovaný divák se možná nebude tvářit nadšeně. (1 395.)

Mám rád tyhle kecací filmy, ve kterých dialogy odhalují povahu člověka a posouvají děj. A tenhle se mi líbil i jako praktikujícímu ateistovi. (1 394.)

Začíná to jako komedie, přeroste to v černou komedii a končí to jako sociální drama. Za mě strhující, vtipná a zároveň zamyšleníhodná sonda do současné korejské společnosti, která se právě díky tomuhle filmu a Hře na oliheň dostala do středu zájmu globálního publika. (1 384.)

Nezlobte se, ale musím dát plnou palbu. Tohle se povedlo. Konečně film, který ze současné tvorby vyčuhuje netradičním zpracováním a tvůrčí odvahou. Přijít v roce 2019 s černobílým snímkem s téměř čtvercovým poměrem stran, angažovat dva prominentní herce (z nichž jsem při projekci samozřejmě nepoznal ani jednoho, jak je mým zvykem) a dát jim zahrát scénář s až lovecraftovským vyzněním, to chce koule. A to já v téhle době tvůrčí šedi dokážu ocenit. Sedlo mi to zpracováním i pointou (kterou jsem snad pochopil tak, jak měl Eggers v úmyslu) a jsem rád za horor, který je opravdu hororem, ne přehlídkou lekaček na tisíckrát ohraná témata. (1 373.)

Ačkoliv jsem se zpočátku obával komiksového pojetí (kterýžto žánr nevyhledávám), nakonec to dopadlo nad očekávání dobře. Bral jsem tenhle film jako položku na seznamu povinné vidby, nakonec mi ale taky došlo, že právě on byl neustále na hlavní straně ČSFD, když jsem se tu před 15 lety registroval. Nu což. Jak říkám, byl jsem spokojen. Líbilo se mi především, že film pojednává o hodnotách, jako je odvaha a čest, na které se trochu pozapomnělo. Některé zvraty působí dost naivním dojmem (zrádce u sebe nosí mince, které ho usvědčí), ale ve výsledku tak 300 získává až divadelní pojetí. Výtvarná stránka je rozhodně zajímavá a právě originalita je to, čeho si velice cením. Kéž by dnešní trháky byly takhle výjimečné a odvážné. (1 353.)

Ačkoliv by někteří ultrazásadoví psychologové tomuhle Michaelově seriálu vytkli metodologické nedostatky (ono je to celé tak trochu točené na efekt), věřím, že vypovídací hodnota tohohle i-seriálu daleko předčí cokoliv „populárně-naučného“ v rámci oboru. Občas ho používám i ve výuce na gymnáziu. (1 348.)