L_O_U_S

Začnu pozitivy. Film výborně funguje v atmosférické rovině a byť se na používání filtrů občas dívám skrz prsty, v tomhle případě nemám výtek. Výprava je rovněž skvělá, depresivní Praha padesátých let má své kouzlo (přestože se filmovalo v Polsku) a ve spojení se všemi těmi oprýskanými zdmi a starými tramvajemi se scénáři daří lépe budovat pocit strachu. Největším negativem je samotná detektivní zápletka a (aspoň z mého pohledu) zjevná snaha scénáře podat ji v "západním" střihu, takže - následují spoilery - tady máme šéfa kriminálky, který namísto toho, aby si na špinavou práci najal nějakého profesionálního hrdlořeza, chodí přepadávat transporty peněz osobně a sám shazuje své komplice z mostu pod kola vlaku. Můj celkový dojem z filmu je však vesměs kladný, už jen proto, že jsem po delší době viděl dobrý český film a že se filmaři přesunuli do let poválečných, protože určitě nejsem sám, kdo se těch osobních dramat z doby druhé světové války už přejedl. (755.)

Sympaticky natočené a zahrané, přesto bych více ocenil větší důraz na umělecký život Fridy (i když chápu, že osobní a profesní stránku nejde vždy dost dobře rozpojit, zvlášť zde). (754., 7. X. 2012)

Sledovat Mulholland Drive znamená nechat se unášet smyslností, zvědavostí a touhou, odhalovat tajemství a být konfrontován se skutečností v její nejkrutější podobě. Tohle si musíte pustit vícekrát a případně si přečíst i výklad, abyste se zorientovali, ale pak teprve oceníte Lynchovu geniální režii. K tomu úžasný Badalamentiho ambient a asi ta nejlepší lesbická scéna, jakou jsem kdy viděl. Zároveň je mi líto, že se z Mulholland Drive nepodařilo vykřesat seriál, protože poté, co jsem si dal celé Městečko Twin Peaks, si dokážu představit, co by se pod Lynchovým dohledem dalo vykouzlit. (753.)

V podstatě na stejné úrovni jako Agent bez minulosti. Honička v Moskvě je poměrně přeexponovaná a nepříliš zábavná. (752., 16. IX. 2012)

Původně jsem chtěl psát o tom, jak jsou všechny ty životní story porotců zbytečné - ale ony nejsou. Taky jsem chtěl psát o tom, jak je přenesení příběhu obviněného do popředí samoúčelné - ale ono není. Co bych však přece jen vytkl, je malý důraz na samotné zpochybňování důkazního materiálu, které ustupuje výše zmíněnému vykreslování pozadí postav. Já bych delší stopáž snesl. Michalkov opět režíruje s citem pro charaktery a mírně pozměněný závěr vůbec nevadí, jenže originál je prostě jen jeden a ten je nepřekonatelný. (751., 6. IX. 2012)

Nevěřil jsem, že to někdy řeknu, ale tenhle film je snad první relativně koukatelná asylovka. Ano, je to typicky asylácky tupé a jednoduché, ale lokace a svižnost děje dělají z Útoku dvojhlavého žraloka slušně zábavné céčko. Tady se kecá minimálně, děvčata se opalují a vystavují na odiv své vnady, tupí studenti (s aspirací tak maximálně na absolvování základky v našem ghettu) se hloupými hláškami vozí po chytrých studentech (kteří naopak vědí úplně všechno), krvelačná potvora nešetří stylovými způsoby sežrání svých nebohých obětí, triky nejsou oproti starším asylovkám až tak okatě digitální a všechno se to odehrává na tichomořském atolu - ukažte mi někoho, kdo by v takovém prostředí nechtěl strávit aspoň den. Tentokrát jste to opravdu vytáhli na dvě hvězdičky, bros. (750.)

Nedá se říct, že by mě první Bourne vyloženě zklamal, jen bych byl byl vděčný za trochu víc špionážních prvků (popřípadě více paranoii), na druhou stranu kvituju, že tady nikdo nelítá vrtulníkem v tunelu. Závěr mi nepřišel nijak zvlášť objevný. Nebo mi zase něco ušlo? (749., 28. VIII. 2012)

Ano, tak tohle si nechám líbit. Organizovaný zločin, blázinec, nadpřirozeno a nad tím vším jeden démonický mozek. Rudolf Klein-Rogge se pro tyhle role musel narodit, žádné jiné využití si pro ten jeho obličej nedokážu představit. Jediná výtka směřuje k postavě Lilli, která toho dokáže odpustit tolik, že to z ní dělá snad tu nejotravnější ženskou, jaká se kdy octla na plátně. Vážně bych rád věděl, kolik slečen by mi se sladkým úsměvem řeklo, že je jim všechno jedno, kdybych na ně vybalil, že jsem mafián a vrah. (748., 21. VIII. 2012)

Nemůžu se rozhodnout mezi tříhvězdičkovým a čtyřhvězdičkovým hodnocením. Michalkov režíruje s velkým citem zejména pro postavy a přestože se ve filmu nenachází mnoho explicitně naturalistických scén ukazujících hrůzy stalinských čistek, dokáží Unaveni sluncem působit poměrně silně. Zážitek z filmu přesto poměrně brzy vyprchal. Pro čtyři hvězdičky jsem se nakonec rozhodl s ohledem na pokračování, jež po přečtení komentářů (a zjištění, že se Michalkov vrhl na retconning, který nesnáším) ani nemám chuť vidět. (747., 20. VIII. 2012)

Almodóvara nemám nastudovaného, a proto bych rád věděl, proč je tak zaujatý tématem transsexuality, protože i Vše o mé matce, které nám kdysi pouštěl češtinář na gymnáziu, se (aspoň zdánlivě) točí kolem téhož. O Kůži, kterou nosím toho mnoho říct nemůžu, snad jen, že nabízí rozhodně zajímavé herecké výkony, ale na další projekci to u mě zatím nevypadá. (746., 11. VIII. 2012)