Kiisaki

Přemýšlím, jestli jsem viděla verzi z alternativního vesmíru, ale toto byl neskutečně nevtipný a místy až trapný film, jehož kouzlo mi uniká. Nevím, jestli jsem se měla chechtat kradené tlačence, vilným dědkům slintajícím nad holčinou v plavkách, nebo snad trapné matince, které se nechtělo z místnosti? Vtipné nebo přinejmenším úsměvné mi tam nepřišlo nic. Jenom takový nudný obraz našeho zlodějského, primitivního a ošklivého národa.

Seriál Zone Blanche mě zaujal pochmurnou atmosférou temného lesa, příslibem nevysvětlitelné záhady i svou vysokou technickou kvalitou, nedokázal si mě ovšem udržet svou zápletkou a hlavními postavami. Seriál je epizodický a v každém díle nabízí nový jedinečný mord - tímhle tempem bude populace toho nuzného odříznutého městečka brzy na nule, místní to však moc netrápí, jako kdyby záhadná zmizení a vraždy jejich známých patřily k běžné součásti toho omezeného místního koloritu. Jenže už po pár dílech to všechno začne působit neuvěřitelně monotónně a splývavě. V každé epizodě ten samý namodralý filtr, mlha, les po dešti, vyčerpaně působící policistka chladná a tajemná jako místní hvozdy, vměšující se starosta (a jejich ne příliš přesvědčivé sexuální napětí), drsná teen dcera pátrající na vlastní pěst, na vše alergický prokurátor užitečný jako pokojová rostlina, mocenské čachry, eko-anarchisté - a ze všeho jde cítit silná snaha "tlačit na pilu" a vykouzlit kvalitu tam, kde není. Mimo epizodických zápletek jednotlivých zločinů je zde i spojující dějová linka - minulost ústřední policistky, zmizení starostovy dcery a tajemná bytost, která žije v lesích a nepřímo ovlivňuje mnohé zdejší události. Jenže z toho nám jsou servírovány pouhé nesourodé střípky a ve výsledku se tak stalo, že mě zajímalo, co se bude dít, už mi ovšem bylo jedno, co se děje právě teď. Pochmurný seriál s plochými postavami.

Folklore je skvělý projekt - v teorii. Šest příběhů ze šesti asijských zemí o šesti různých tradičních monstrech tamního folklóru. Každý příběh poskytuje odlišnou perspektivu, originální styl a jedinečné pojetí, skrze které může divák zakusit střípek autentického orientálního děsu. Jenže v praxi se této myšlence nedalo dostát. Příběhy jsou tak trochu nezáživné, nezajímavé - občas až nehorázný a za-vlasy-přitažený cringefest. To sice k asijským hororům tak trochu patří, tyto příběhy ve mě ale zanechaly znuděné prázdno.

Brečení u Toy Story je už taková moje specialita.

Černobyl je seriál, který pozvedl laťku televizní tvorby do nebeských výšin, a já věřím, že se mu jen tak něco v následujících letech nevyrovná. O televizním Černobylu se toho v posledních týdnech namluvilo hodně - a asi se shodneme na tom, že panuje naprostý konsenzus o jeho dokonalosti. Je to souhra silného a zajímavého příběhu, kvalitního scénáře, více než důstojné režije a především skvělých hereckých výkonů. K tomu ještě ta mrazivá hudba, kamera, vizuál... Musím říci, že každý člověk, který se na vzniku seriálu podílel, byl opravdu na svém místě. Já sama jsem v té době nebyla naživu, ale Černobyl je něco jako naše východní jedenácté září, které se vrylo do paměti každého, kdo tuto dobu zažil. Už samotná tato skutečnost dodává seriálu extra emocionální rozměr, ale ochuzení nejsme ani my mladší ročníky. Od první do poslední scény jsem se cítila naprosto vtažena do děje, což je díky silnému zakotvení v historických faktech i v naprosté lidskosti každého herce a herečky, kteří se objevili na scéně. Nesmírně na mě zapůsobilo ztvárnění Legasova, Ščerbiny, ale i okrajovějších postav, jakými byli třeba Akimov, Toptunov, Ljudmila, vůdce horníků nebo arogant Djatlov. Všem moc děkuji za to, že na pět hodin vrátili život tomuto nesmírnému dramatu.

Kromě posledních pěti minut šlo o opravdu dechberoucí záležitost, plnou skvělého napětí a nejistoty. Nemůžu se ale ubránit hořkému zklamání z toho deus ex machina konce. Copak chtěli tvůrci tak moc šokovat, až zapomněli na dlouhé roky budování? Nebo mám věřit tomu, že všechny předchozí série, knihy, věštby a proroctví vedou k TOMUTO momentu? Neskutečně antiklimatické. Co bude teď? Final boss bude Hot Pie?

Bohužel velice slabé. Ani nevím, jak své dojmy popsat. Bylo to jako kdyby v kině promítali tři kouzelnické telenovely najednou, nebo jako kdyby si mezi sebe psaní scénáře rozdělilo deset lidí, kteří se nijak neobtěžovali zkoordinovat svou práci. Nejdříve pochvaly. Jako všechny ostatní filmy ze světa Harryho Pottera má i tento krásně kouzelnou atmosféru plnou zajímavých efektů a možností, které diváka nepřestanou udivovat. Místa i dobová patina 20. let všemu dodávají malebný nádech a film se tak moc hezky sleduje. Jsem spokojená i se základními postavami, Newt je prostě sympaťák a poměrně atypický protagonista díky své plachosti a dobrotě. Jenže to je asi tak vše, co na filmu mohu vychválit. Největším problémem Fantastických Zvířat dvě mi přijde samozřejmě děj, který má zbytečně mnoho linií, které nikam nevedou, nebo se snaží o zcela zbytečné a za vlasy přitažené zvraty, které by člověk očekával pouze u béčkového filmu. Některé linky jsou naprosto zbytečné a já se už několik hodin snažím přijít na to, proč tvůrci považovali za důležité obohatit děj příběhem Yusufa Kamy a jeho pomsty (zápletka jako z Ordinace v růžové zahradě!) nebo lodní tragédií a rozhodnutím Lety. Výsledný dojem je tak splácaný film bez hlavy a paty, který naprosto promarnil potenciál a my tak přes dvě hodiny sledujeme, jak hrdinové rozvláčně dělají nějaké zbytečné blbosti. Druhým bodem mé kritiky je dost ubohý a zbytečný fanservice, kterým chtěli tvůrci omámit skalní fanoušky, ale který ve výsledku nefunguje. Nadměrné návštěvy Bradavic, zbytečný flashback do minulosti, přítomnost dospělé McGonagallové (která v této době ještě ani neměla žít natož vyučovat), Nagini a celé to odhalení na konci, které je jako facka kánonu tohoto fiktivního světa. Nezachrání to ani náš oblíbený ptáček na konci. Toto fanouškovské pozlátko nemůže zakrýt mezery v ději a absenci smyslu a konzistence děje - spíše na ně ještě více upozorňuje.

Musím říci, že jsem byla od začátku až do konce napjatá jako struna. Nestává se zase tak často, aby mě film svou atmosférou naprosto pohltil a způsoboval mi tak báječný a silný pocit nejistoty. Mohlo se totiž stát vše - postavy se v průběhu děje vybarvovaly nečekanými způsoby a u žádné z nich jsem si nemohla být jistá, zda se dožije konce. Film divákovi dopřává spoustu nečekaných a do sebe propletených zvratů, které by zajisté nemohly fungovat, kdyby nebylo skvělých hereckých výkonů a scénáře, který si poradil s mistrnou výstavbou a gradací děje. Jistě, nebylo to dokonalé - některé dějové motivy mi přišly trochu nevyužité (například špionáž vyzněla docela do ztracena a scény s Rose byly trošku rozpačité), jiné byly trochu přebytečné. V kontextu filmů poslední doby ale musím ocenit tu originalitu a kvalitu, která z filmu dýchá, a také skvělou vizuální stránku - film se sledoval opravdu skvěle a odhalený Chris Hemsworth na tom měl pouze dílčí podíl. Ze všeho nejvíce musím vynachválit výkony Cynthie Erivo a Jeffa Bridgese, které bych v jejich rolích mohla sledovat celý den.

Mistrně odvedený a nudný film. Po technické stránce jde o bravurní snímek, který mapuje americkou stranu vesmírného závodu - v tomto ohledu jde o film skutečně naučný a zajímavý. Nemohu si však pomoci - seberoztřesenější close-upy a sebedojemnější vzpomínky na mrtvou dcerku ve mně totiž nevyvolaly hlubší emoce. Bylo to zdlouhavé, sterilní a nebýt pár kvalitních vyhrocených momentů a hezkého Goslinga, možná bych v sále usnula. Ve výsledku působí celý film jako průměrné dokudrama s neobvykle velkým rozpočtem.

Opravdu jsem netušila, že se mi dostane tak silného a drsného příběhu. Ze strany Cartoon Saloon jde po nevinném a roztomilém filmu Song of the Sea o pořádný obrat. The Breadwinner totiž není žádná pohádka, která by sklopila zrak před smutným a nespravedlivým světem - film mu jde přímo naproti a nebojí se ukázat hrůzu náboženského fundamentalismu, misogynie, dětských sňatků, války a násilí. Ty jsou ve filmu zobrazeny nesmlouvavě ve vší své zrůdné ohavnosti. Jenže je tu i něco jiného, protiváha v podobě lásky, přátelství, obětavosti a soucitu, bez kterých by lidé žijící na tak strašných místech v tak strašných dobách brzo zešíleli. Ve výsledku je z toho hluboký příběh rodiny, která navzdory všem okolnostem drží pohromadě hlavně díky odvaze dívenky, které život naložil na ramena víc, než by mělo dítě snášet. Při sledování mi bylo těžko a cítila jsem strach, byla jsem ale také okouzlena vším dobrým, co nám film dost nedisnyovským způsobem ukázal. Musím vyzdvihnout posledních deset minut filmu a především dramatickou scénu, která zobrazuje konfrontaci zoufalé matky s jejím bratrancem. To byl moment, kdy už jsem to nevydržela a slzela jako dítě. Je skvělé vidět, že i animované filmy mohou předvést něco tak výjimečného.