Sukdolakus7

Anthony Hopkins má zvláštní talent objevovat se ve specifickém druhu akčních filmů, které kolega verbal výstižně označuje termínem "megalomanská megapičovina". Tahte lobotomická robotí zrůdnost jim ovšem bezkonkurenčně vévodí. Během sledování Transformers: Age of Extinction jsem si naivně myslel, že nic debilnějšího než náklaďák s mečem v ruce, který jezdí v Hong Kongu na dinosaurovi, už neuvidím. Poslední výtvor choré mysli Michaela Baye a několika mentálně zaostalých scénáristů s názvem Transformers: The Last Knight mě ale velmi rychle vyvedl z omylu. Náklaďák s mečem v ruce tentokrát létá na tříhlavém drakovi a celé je to z nějakého důvodu zasazené do Artušovské legendy. Nechce se mi věřit, že něco takového vzešlo z pera dospělého jedince. Takhle bujnou fantazií jsem neoplýval, ani když mi bylo 10 let.

Sračka.

Poselství filmu: "Hlavně ať je to zdravý a není to píča."

Taková normální nacistická rodinka v přírodní rezervaci Osvětim.

Na přípravu Železných bratrů si přichystejte následující ingredience: půl kila Wrestlera, 4 lžíce nízkotučného Rekviem za sen  a pro dochucení jednu či dvě špetky Černé labuti. Suroviny vložte do mísy, osolte, opepřete a přibližně dvě hodiny nechte marinovat ve velrybím tuku. Výsledný pokrm doporučujeme konzumovat v syrovém stavu.

Úvodní rozloučení s Bradem Pittem a Angelinou Jolie bylo opravdu bolestivé. Zbytek se zdá být nadějný.

Neobyčejný příběh vyprávěný skrze bolestivě obyčejné životopisné drama. Jeden život je bezesporu srdceryvný a emočně vypjatý snímek, během jehož sledování není snadné zadržet slzy. Zásluhu za to ovšem nenese James Hawes ani Lucinda Coxon, nýbrž sám sir Nicholas Winton. Bez Anthony Hopkinse a Volkera Bertelmanna by se jednalo o naprosto zapomenutelný film.

Napoprvé mě Humr absolutně minul. Můj vkus je ale naštěstí od roku 2019 už o něco vytříbenější.

Co by asi dnešní marvelovky daly za to, aby měly alespoň z poloviny takhle špatný CGI a bezduchej příběh. Jistý je pouze to, že já bych nedal víc než dvě hvězdy. Za jedinou pozitivní zmínku stojí Rupert Gregson-Williams.

Aquaman a království schizofrenního CGI po řadě odkladů a přetáček konečně doplouvá mezi diváky a spolu s ním nadobro končí i léta skomírající DC Extended Universe. Oproti loňskému Shazamovi, Flashovi a Blue Beetlovi dochází k citelnému zlepšení, ale kvalit původního Aquamana bohužel nedosahuje. Věřím, že kdyby James Wan nemusel svůj výtvor kvůli neustálým zásahům ze strany WB předělávat, mohl být výsledný produkt mnohem lepší. Největší jizva na tváři druhého Aquamana je bezpochyby jeho zmatečnost a nesoudržnost. I přes to se ale jedná o poměrně slušný film s nádherně nostalgickou hudbou od Ruperta Gregsona-Williamse, za který by se DCEU vůbec nemuselo stydět. Stydět by se měli především bratři Warnerovi, kteří DCEU záhy po porodu znetvořili, odhodili a nechali jej bezmála dekádu umírat.