MickeyStuma

Atmosféra po aféře Watergate je plná nejistot a podezírání, čímž mnohé události jakoby postrádali smysl v daném systému. A tak se stávají činy, nad kterými, vlivem pohybů v pozadí, zůstává rozum stát. Jeden vražedný čin rozjede řetězec událostí, ve kterých si hrdina příběhu nemůže být v režii CIA nikým a ničím jist. Odvaha a přesvědčení, zneužívání tajných agentů do služeb ideologie studené války a svým způsobem archaická etuda nesmiřitelných hrdinů odhodlaných zemřít za svou vlast. Stejně jako u jiných podobných snímků, obsahuje zápletka dostatek detailů, abychom se ponořili do plynule se vyvíjejícího dějového odvětví. V jistém smyslu je příběh až moc podezřele jednoduchý, avšak napětí si buduje krásně a shovívavě. V hlavní roli Robert Redford a na režijní stoličce Sydney Pollack. To muselo  dopadnout jedině dobře. Zub času se sice snaží narušit kvalitu snímku, ale vlivem pevných základů se stále drží ve své zajímavosti a divácké přitažlivosti.

Test atomové bomby někde v Arktidě osvobodí z ledového zajetí prehistorického dinosaura a začnou se dít věci. Každého jistě napadne přímá inspirace japonského snímku ´Godzilla´ (1954), ale ten vznikl až následující rok. Na padesátá léta je typické, že se použila jaderná energie. Vliv studené války byl v této době znatelný snad v každém snímku napříč žánry. Scénář je pevný, více sice konverzační, ale po technické stránce prostě dokonalý. Škoda jen, že je hodně znát vliv dějové šablony snímku ´King Kong´ (1933) a to se týká především části odehrávající se v útrobách velkoměsta. Nechybí ani souboj zvířat, v tomto případě odehrávající se v hlubinách oceánu. Scénář není špatný, ale chybí tomu nové nápady. Zkrátka to vypadá, že tvůrci honosně rozjeli etudu s novým monstrem, ale záhy jakoby ztratili nit a nevěděli co s tím. Je v tom sice moralizační varování před radiací způsobené atomovou zbraní, ale pochopí to vůbec někdo? Jaderným výbuchem to začne a použitím jaderné zbraně to také musí samozřejmě skončit. Monstru nic neublíží a tak vznikne nápad použít radioaktivní izotopové dělo. A že se finále odehraje v prostředí ohromných plamenů již teprve nepřekvapí. Pro filmové fanoušky je zajímavá závěrečná scéna odehrávající se kolem horské dráhy, ve které se objeví po monstru střílející muž. Není to nikdo jiný, než sám pozdější guru spaghetti westernů Lee Van Cleef. Nakonec, kdo si vybaví, proti čemu ve svých hereckých začátcích bojoval Clint Eastwood? No nic. Velkolepé scény v tomto snímku se do dnešních dob stali přímou inspirací, takže dnešní divák jakoby měl pocit, že tu vlastně nic honosného není. Zkrátka již vše prostě někde nesčíslněkrát viděl. To však nemění nic na věci, že se jedná o vkusně odvedenou filmařskou práci a je skutečně škoda, že, alespoň u nás, je tento snímek v rámci filmových klasik přehlížen.

Filmová adaptace vlastní divadelní hry režiséra Tylera Perryho, který si střihl i jednu roli, o zkouškách manželství a o tom, co se stane jedné rodině, když na scénu přijde sexy mladá svůdnice. A dojde k tomu jednoduše. Čtyři páry se každoročně scházejí někde na dovolené, aby si, jak se jednoduše říká, vyčistili hlavu. Zajímavostí je, že charakteristicky odlišné jsou pouze ženy. Pánové jakoby by byli povahově naprosto stejní. Pokud někdo zná hru na pravdu, tak něco podobného se stane tady a to během oběda, nebo čeho. Prostě se na každého něco vyzradí a začnou se dít věci. Partnerský či manželský stereotyp je něco, s čím se námětově pracuje především. Sofistikované Intimní drama  o mezilidských vztazích, důvěře a věrnosti. Romantická atmosféra, příjemné odpočinkové tempo, nenásilný humor a emoční situace, které určitě budou mnohým divákům blízká. A tak se vcelku jedná o povznášející snímek, snad i hodný k zamyšlení nad sebou samým a přístupu ke svému partnerovi. Film funguje srdcem i duší a k tomu Tyler Perry nepotřeboval ani monstrózní rozpočet. Výborný scénář plus výborní herci rovná se výborný filmový počin.

Velice odvážný pokus vrátit na plátna kin téma o útěcích ze zajateckých táborů v době druhé světové války, ve kterém byla použita skutečná událost, neboť toto téma už bylo dávno pryč. Tentokrát byl uspořádán fotbalový zápas mezi zajatci a německým wehrmachtem. Vznikla tím kombinace zajateckého tématu se sportovním, ale byl vytvořen tak nevýrazný snímek, že naprostému propadáku nezabránily ani skutečné hvězdy, jakou byl Michael Caine, Max von Sydow či skutečný fotbalový fenomén své doby Pelé. Středem divácké pozornosti je samozřejmě Sylvester Stallone, který se stále neúspěšně snažil vymanit z Rockyho slávy. Diváci ho prostě měli zaškatulkovaného vždy a všude, ať udělal co udělal. A právě tímto vlivem zřejmě záměrně není úplně dějově středem pozornosti. Nakonec to stejně nepomohlo. Mnohé scény snažící se o vážnost spíše budí úsměv nad marnou snahou dané přesvědčivosti. Nejkritičtější je samotný fotbalový zápas v druhé polovině snímku. Hůř natočené snad už ani spatřit nelze. Přitom námětově dějová linka snahy útěku není zase až tak špatná, jak vypadá. Chtělo to ale na scénáři více zapracovat. Scéna, kdy se všichni v poločase v tunelu na útěku zarazí a chtějí se vrátit, neboť prohrou zápasu ztratí daleko více než svobodu, si už nechápající divák nad stylem zpracování může hlavu ukroutit. V rámci převážně Stalloneho filmografie je to sice jeho fanoušky vyhledávaná klasika, která ale z hlavy vyšumí dříve, než by se kdo nadál. Jen tak mimochodem, jedná se o americký remake maďarského filmu ´Dva poločasy v pekle´ (1961), nebo o inspiraci či přímo ukradení námětu?

Příběh bojovníka za svobodu v Jižní Africe, kterého to samozřejmě stálo život. Tím bojovníkem je Steve Biko s tváří Denzela Washingtona, který dal postavě hodnotně reálné charisma. Steven Biko je symbolem boje proti apartheidu, o kterém se dnes už téměř nic neví. A těžko říct, proč to média nepřipomínají. Snímek tuto dobovou problematiku sice trochu přibližuje, ale aby tomu dnešní divák skutečně porozuměl, musel by mít Steven Biko daleko více prostoru a to nejen v oblasti apartheidu, ale i ohledně jeho nárokům a formám boje. Tady je centrem dění spíše novinář bílé pleti se o Bika zajímající, aby se nakonec sám proti apartheidu postavil. Snímek představuje skutečný příběh zobrazující represivní režim apartheidu, který v 70. letech utlačoval černé Jihoafričany. Onen novinář vyzdvihl Bika, coby nejvýznamnějšího vůdce, do povědomí široké veřejnosti, čímž pomohl místním obyvatelům si vydobýt svobodu a to kupodivu nenásilnými prostředky. Snímek tedy přibližuje historické události, jak se asi tak mohli odehrát a to příjemným stylem vyprávění. Dlouhá stopáž může odradit, ale byla by to chyba. Ono se i tak do filmu nedostalo všechno zásadního, ale to už by z toho musel být seriál.

Bláznivě rychlá road-movie režiséra Hala Needhama jedním z několika úžasných filmových klasik, která nestárne a svou svěží energií a úžasným až groteskním humorem nestárne a bez problémů dokáže pobavit i dnes. A to si ve své době kritici mysleli, že se bude jednat o jasný propadák. Avšak vše zafungovalo jak má. Jednoduchý příběh na celou eskapádu postačil, každá scéna pevně seděla na svém místě, přesvědčiví herci své postavy vyzdvihli do výšin a písnička doprovázející celý film se následovně stala hitem. A že to byl komerční úspěch už ani nemá cenu, po tom všem, ani zmiňovat. Co se týče humoru, největší prim má šerif Buford T. Justice of Portague County se svým synem, kteří, svým způsobem, vystupují jako slavná komická dvojice Laurel a Hardy. Šerifovi hlášky jsou prostě nezapomenutelné. Minimální děj, minimum postav a bláznivá automobilová honička, jakou svět filmu snad do této doby nezažil. Málo se ví, že většina dialogů mezi Burtem Reynoldsem a Sally Field, která roli přijala s obavou, že jí to určitě zničí kariéru, vznikla z improvizace. A to i přes to, že scénář neměl jedinou chybičku. Snímek má také spoustu malých epizodních rolí, které taktéž mají své pevné místo a ve filmu něco znamenají. A každá začíná úsměvem. Film byl nominován na Oscara za střih a není divu. Vše je dokonale načasované, zdrcující rytmus se pevně drží, takže neexistuje jediné hluché místo a tak, jak rychle se střídají bláznivé gagy, uhání i celý film. Zkrátka a dobře, kdo se do filmu po divácké stránce zaboří, nejen že ho to nenechá vydechnout, ale bude mít co dělat i se svou bránicí. Žánrová klasika, která z mála udělala hodně a která se následně stala inspirací. A je možné že se tvůrci inspirují dodnes.

Emotivní snímek odvyprávěný komorním stylem za podpory působivé kamery. Další křižovatka života, kde si hlavní roli zahrála Vlastina Svátková. Příběh o domácím násilí mající své následky a životní nejistotu. Pocit osobního zoufalství a smíření s osudem zároveň vede až k divácké diskuzi o daném případu. Hrdinka příběhu se statečně pokouší poprat s nepřízní osudu a to se zájmem svých rodičů i za pomoci přítelkyň. Prostředí baletek nijak nepřekvapí, ale je vkusné.  Příběh se zaměřuje na problematiku domácího násilí na ženách a typické ženské přirozenosti danou problematiku řešit. Snímek je natočen v uměleckém dojmu, což přináší i vizuální koncept na celém zpracování, i když to poměrně dost často zadrhává. Tvůrci se zřejmě snažili natočit atmosféricky a emočně něco podobného, jako je ´Příběh '88´ (1989), ale i když je snaha hodně znatelná, jakoby tomu chyběl ten správný tah na branku.  Milan Knažko v roli otce vyznívá přirozeně, ale dva bodyguardi u něj, kterými si s násilníkem vyřídí mafiánským způsobem účty, aniž by jeho postavení bylo vysvětleno, je hodně laciný výjev. Nejedná se tedy o komedii, romantiku či drama. Jedná se jen o pouhou zpověď mladé ženy, jejichž osud je reálnější, než by si kdo myslel.

Základem napínavého a zábavného noir snímku je povídka od Ernesta Hemingwaye, což o kvalitě příběhu mluví samo o sobě. Pro filmové plátno bylo dějství upraveno scénáristou Anthonym Veillerem a skvělou technikou natočen režisérem Robertem Siodmakem. Film je i výjimečný ohledně filmografie Burta Lancastera. Jednalo se o jeho první filmovou roli a dá se říci, že po divácké stránce uspěl. Ava Gardner coby femme fatale v ničem samozřejmě nezaostává a svou půvabnou vizáží a charakteristickou uhrančivostí skutečně vyznívá pro širé okolí nebezpečně. Snímek je dnes sice již kapánek předvídatelný, ale to na zábavném potenciálu nic nemění. Už první scéna se dvěma zabijáky čekající na svou oběť v nějaké restauraci, aby se nakonec dozvěděli že nepřijde a tak s nepořízenou zase odejdou, musí být pro každého hodně známá. Použita byla nesčíslněkrát v různorodých snímcích a dokonce i v mnoha komiksech v nejrůznějších podobách. Příběh jako celek sedí pevně  už v základech a tak dává všanc příjemnému filmovému zážitku. Příběh o lásce, chamtivosti,zradě, přátelství, ztrátě, nevině a odvážné touze vydělat nějaké peníze na nepřátelském území. Po námětové stránce co chtít víc. Zábavnost sice převyšuje napětí, ale tak to asi mělo být.

Někdo tento snímek považuje za kult v oblasti subžánru slasher, který mnozí pozdější tvůrci používali jako hlavní zdroj inspirací a snad i používají dodnes, a snad i oprávněně, ale je fakt, že dnes to zase až tak úplná pecka není. V hlavní roli samozřejmě nesměla chybět Jamie Lee Curtia, coby patronka věhlasného filmu „Halloween“ (1978), která se objevila i ve snímcích „Mlha“ (1980) a „Terror Train“ (1980). Dnes překvapí účast Leslieho Nielsena, známého především z komediálních snímků. Dle toho, jak příběh začíná a následně krvavě pokračuje dnešní znalce slasherů jistojistě napadne motiv snímku ' Tajemství loňského léta“ (1997). Prostředí maturitního plesu také není nic výjimečným, neb se použil už třeba ve snímku „Carrie“ (1976), kde se také odehráli nepěkné věci. Krásná je však vzpomínka, scénou z tanečního parketu, na film „Horečka sobotní noci“ (1977). A dalo by se dlouho pokračovat dál. Slasherová vlna sedmdesátých let s nástupem let osmdesátých je znát, ale bohužel selhává už v základech? Zápletka je sice příznačná, jenomže to atmosféricky nevypadá ani na drama. A nezachraňuje to ani použité giallo, známé především z italských snímků. Mezi úvodem a maturitním plesem se odehrává nezajímavá etuda, ve které vysokoškoláci jen blbnou, a to je asi tak všechno. A když se konečně objevuje vrah, mnohý divák už musí být tak otrávený, že mu jsou následující vražedné události takřka ukradené. Snad je to způsobeno i zubem času, každopádně je snad i dobře, že se snímek stal inspirací a že si tvůrci vybrali určité motivy a vytvořili z nich velkolepější díla. Dnes tohle prostě nikoho neuhrane.

*Věnováno podolskym kadetům a všem vojínům a velitelům Rudé armády, kteří bránili Moskvu na lljinské linii v říjnu 1941. Měli rozkaz zadržet protivníka 5 dní, vydrželi 12. V průběhu bojů padlo ze 3500 kadetů více než 2500. Většině z nich nebylo ani 20 let. Tím, že nepropustili německá vojska k Moskvě, změnili běh války. Nikdy nezapomeneme.*   Filmových válečných poct stále ještě není dost. A svým způsobem je to dobře, neboť na hrdinské činy našich předkům se, snad i politicky úmyslně, zapomíná a nová generace se chová, jakoby se nic takového nikdy nestalo. Byli mladí a šli do války. Šli zabránit postupu nacistického německého vojska do útrob území Sovětského svazu. A spousta z nich tam bohužel položilo svůj život. Film však není žádnou věrohodnou sondou do historie. Jedná se čistě o popcornovou válečnou zábavu, ve které nechybí modernost, dechberoucí válečné scény, uhrančivá psychologie postav s emočními motivy, mírný humor a samozřejmě romance, ve které klasicky panuje rivalita dvou chlapců ohledně jedné dívky. Příznačné je, a týká se to hlavně romance, že se v tom násilně netlačí na pilu. Takovéto dějové etudy působí jen jako skromný doplněk, aby byl příběh plnohodnotnější. Nechybí ani moralizování nad válečnými činy, což už ani v ruské válečné kinematografii není nic neobvyklého. Největší zajímavostí však je, že po celou dobu není zmíněn krutý stalinismus. Stalinovy příkazy a kruté tresty za nesplnění úkolu zabránit postupu německého vojska za každou cenu jakoby neexistovaly. Ani oslovování soudruhu či soudružko tu nezní, jak by se na svou dobu dalo očekávat. Lze pochopit, že se Rusové s jistou ješitností vypořádávají se svou minulostí, ale tohle by tu chybět prostě nemělo. Kdo bude hlavně skřípat zuby jsou znalci techniky a zbraní. Tohle je nereálné, tohle by se nikdy takto nemohl stát, atd. atd. Je to ale jen film. Velkolepý zábavný válečný snímek, s naprosto vymyšleným příběhem, o určité době určený ke vzpomínce dané události s cílem vzdát holt padlým a všem, kteří přežili. Závěrečná scéna tak působí sama o sobě. Mohla být o něco emočnější, ale taky dobrý. Snímek rozhodně má svůj potenciál a dá se beze studu tvrdit, že v mnohém předčil i mnohé americké.