MickeyStuma

Byť je snímek natočený na počátku 90. let, atmosférou a filmovými postupy ještě plně spadá do předchozího desetiletí. Literární vyprávění příběhu tomu dává trochu neobvyklý pohled, ale své kouzlo to také má. Holmesovská dějová šablona s poklidným vývojem událostí až do dramatického finále nenechá na pochybách. Zkrátka stará dobrá hororová škola. Příběhy H.P. Lovecrafta dokáží uchvátit a tak není náhodou, že mnoho jeho příběhů bylo zfilmováno. I na tomto snímku si tvůrci dali velice záležet. Speciálních efektů tu sice není moc, ale když už, tak jsou po technické stránce vytvořeny precizně. A to ještě bez počítačů. Na takový strašidelný film bez lekaček a gore aniž by byl nezajímavý už dnes asi zavadit snad ani nelze.

Brilantní rozjímání o tom, co to znamená být člověkem. Ohromující vizuální dílo poukazující na podivnosti lidského bytí očima neznalého cizince, v tomto případě mimozemské bytosti v ženském těle a to s tváří nádherné Scarlett Johansson, která nesdílí hodnoty lidstva. Odlišnosti kultur a vzájemné neporozumění je hnacím motorem daného konceptu. Takový pohled na svět, jaký sami moc dobře známe a připadá zcela obyčejný, nám z jinak nabízeného pohledu náhle přijde zvláštní a v mnoha případech dosti podivný. Děj je neobvykle prosťoučký. Hlavní hrdinka příběhu přichází z jiné planety a je vcelku jedno odkuď. Toulá se světem a svádí pozemské muže. Nic víc se tu dohromady neděje. Máme ale možnost se jejím pohledem podívat na naší civilizaci. Co si máme myslet? Jaké jsou naše automatické soudy na dané události? Vyberu si případ, ve kterém se objevuje Kryštof Hádek. Naše hlavní hrdinka se ho pokouší svést, když se opodál stane něco podivného. Mořský proud začne unášet psa a žena od jedné mladé rodiny se za ním vrhá. Za ženou se vzápětí vrhá i muž a na pláži zůstane jen plačící malé dítě. Všichni tři se utopí. Pro nás tragédie, neboť se kvůli psovi utopili mladí rodiče, ale právě z pohledu naší hrdinky vzniká nemálo otázek. Jaký to má smysl obětovat svůj vlastní život kvůli někomu jinému? Proč je život zvířete něco víc než život člověka? Hodnotou je láska a péče o druhé, ale je to ten jediný správný přístup? A takových příkladů je tu daleko víc. Psychologicko-filozofický vizuální snímek, který se pro pochopení musí pojmout zcela odlišným způsobem, jinak zůstane nepochopen.

Z thajské kinematografie k nám toho zase až moc nechodí a tak díky alespoň za něco. Tento snímek se řadí mezi ztřeštěné akční komedie nepodobné těm čínským, ale v podstatě i k hollywoodským. Dějová linka je sice pevná, ale její vývoj je v rámci komedianství značně nesouměrný. Když si zvykneme na nehezké thajské obyvatele, jejich kulturu a sociální zázemí, zůstane nám snímek plného patosu a klišé, bez kterého by se to v žádném případě neobešlo. Po hollywoodsku si dokonce v soubojích vypomohli lany, což je značně pohybově viditelně neefektivní a nereálné. Komediálních opičáren, jaké známe z Číny, se tu nedočkáme, tak alespoň díky za něco. Ztřeštěnosti a vtípky nás sice moc nepobaví, ale jinak celou živost a elán tomu nelze upřít.

Pokračování osudů přeživších z předchozího snímku pokračuje přesně po roce a přidávají se nové postavy. Onen záhadný zabiják v rybářském plášti a s hákem v ruce se z nenadání vrací a tentokrát se už nemazlí s vůbec nikým. Vraždí prostě na potkání naprosto každého. Jde tady vůbec ještě o nějakou pomstu? S hlavními postavami si hraje jako kočka s myší, což naprosto postrádá logiku. Opuštěný hotel na Bahamách kvůli začínající sezóně hurikánů, nikde v okolí kromě jich a majitele hotelu ani živáčka a náš vrah neustále kolem pobíhá a z nenadání vždy někde vyskočí jen aby mohl do někoho vrazit ten svůj hák. Proč? Proč tam prostě rovnou nevlezl a nezamordoval všechny najednou, když to měl v úmyslu a když nikde nikdo nebyl? No, tady si nad tím tvůrci hlavu rozhodně nelámali. Zajímavé je, že tento námět i se stejným překvapujícím vyvrcholením se nejednou zopakoval a to dokonce i v jistém seriálu. Tento snímek vlivem své značné jednoduchosti a hlavně té masivní nelogičnosti velmi hodně ztrácí.

Snímek patří do série ve své době obnovených teenagerovských slasherů, o které byl od uvedení známého filmu ´Vřískot´ nebývalý zájem. Všechny mají stejnou šablonu a to, že vždy nějakou partu mladých lidí postupně likviduje neznámý vrah mající vždy nějaké znamení. V tomto případě má na sobě rybářský gumový plášť a v ruce ocelový hák. Nápad vzniku vraždícího neznámého byl originální a měl u diváků úspěch. Dnes při záplavě takovýchto podobných hororových snímků už asi moc neohromí, ale ve své době měl ohromný potenciál. Jednoduchý příběh byl rozehrán dobře a měl svým způsobem styl. Škoda, že je to teď s odstupem času tak předvídatelné.

Pokračování policejního soužití švagrů se veze na zcela stejné rovině jako předchozí film, takže snahu o nějaké zvednutí laťky bohužel nelze očekávat. O zhoršení se však také nejedná. To co bylo minule je v plné míře i teď. Spousta hlášek, prostořekostí, akce a komediálních situací zaručující dobrou zábavu a napětí tedy ani zde není vynechána. Na oddych, odpočinek a pobavení snímek plně postačí.

Jak to tak vypadá, užvanění afroameričani pořád táhnou. Už tu byli Eddie Murphy, Martin Lawrence, Chris Rock a k nim se teď přidal i Kevin Hart. Snímek je obyčejnou popkornovou akční komedií, jakých už vzniklo tucty, ale nakonec, proč ne? Dle zavedené šablony tu máme spoustu hlášek, prostořekostí, akce a komediálních situací, které jsou zárukou dobré zábavy a které zaručují i nějaké to napětí. Proti gustu žádný dišputát. Takovéhle filmy jsou prostě stále třeba.

V podstatě se jedná o využití námětu známého snímku Johna Carpentera ´Věc´, jen se místo Antarktidy hororové drama odehrává na nějaké opuštěné benzínové stanici někde v Americe. Příběh je daleko jednodušší a pochopitelně základní myšlenka obsahuje několik malých úprav. Děj se vyvíjí pomalu, což z počátku muže vypadat velmi rozporuplně. Není od věci, že takovíto dějový motiv je již očekávaně předvídatelný a tak nelze předpokládat nic nového či převratného. Nervy drásajícího tu nic není, ale po té dramatické stránce se snímek jinak jeví jako vcelku vkusný.

V 70. a 80. letech byli italské komedie na stejné úrovni jako ty francouzské a tento snímek je jeden z nich. Na režijní stoličce seděl Steno, který má na kontě i mnoho úspěšných snímků s Budem Spencerem, což znamená, že záruka kvality je víc než zřejmá. Nejsilnější na celém konceptu snímku je fakt, že tento italský humor nestárne a dokáže pobavit i dnes. Jeden gag střídá druhý a repliky všichni střílejí jak z kulometu. Není zde tedy jediná nudná minuta, takže o zábavu je skutečně postaráno.

Němečtí tvůrci společně se Švýcary tímto přírůstkem do seznamu postapokalyptickým snímků hodně překvapili. Syrový temný příběh tří lidí plného strachu a nebezpečí v nemilosrdném světe spalujícího slunce s touhou přežít a ochránit sebe i druhé před záškodníky. Takovýto námět ovládá celou dějovou linii, kde je kladen důraz na lidský prvek a zoufalost. Pekelný svět je vizuálně vytvořen velmi jednoduše bez leckterých pixelových triků a však velmi realisticky. Jedná se o další nízkorozpočtový snímek potvrzující pravidlo, že i za málo lze udělat hodně muziky. Jako horor to však považovat nelze. Také v čem? Příběh pouze představuje vizi, jak by to asi tak mohlo na Zemi vypadat po zesílení intenzity slunce. Temný dramatický thriller v tomto ražení je na velmi vysoké úrovni. Evropskému filmu se opět zase něco povedlo.