MickeyStuma

John Carpenter byl vždy zárukou hororové zábavy a tak překvapilo toto jeho hororové sci-fi, které se stalo  průserem. Nestál sice moc, což je ostatně i vidět a zrovna u Carpentera to není nic překvapujícího, avšak při rozpočtu 28 milionů dolarů vydělal pouhých 8,4 milionů dolarů. Tento žánr odehrávající se na jiné planetě mu zkrátka nějak nesednul. A to námět ve své jednoduchosti není zrovna nezajímavý. Policejní jednotka přiletí na planetu Mars vyzvednout vězně, ale netrvá dlouho a zvrhne se to v zoufalý boj o přežití s podivnými existencemi, kteří vypadají, jakoby přímo vypadli ze snímku Šílený Max: Bojovník silnic. Každopádně snímek hodně odkazuje na Carpenterovi starší snímky, aniž by si to kdo uvědomoval. Celé se to v podstatě odehrává na jednom jediném místě, jako ve snímku Věc. Obsažena je zábavná estetika všeho možného i nemožného, jako ve snímku Velké nesnáze v Malé Číně. Akční scény útoku zase připomínají Přepadení 13. okrsku. Celková atmosféra hodně se přibližující k snímku Útěk z New Yorku. A takto by se dalo pokračovat dál. Carpenter opět použil své oblíbené téma o obležení. Zdánlivě věčná temná noc, klaustrofobické prostředí a nepřátelský svět z lidského vnímání slibující mnohé. Hlavně úzkost a paranoiu, která se však tentokrát minula svého účinku. Katastrofou je totiž scénář. Tolik nelogičností a podivného chování postav aby divák pohledal. Třeba poručík Melanie Ballard. Jednu chvíli se při ohrožení nezmůže na nic a později ve stejné situaci, jak se jednoduše říká, všem nakope prdel. Hm... Vývoj děje je kostrbatý a postrádá smysl ve zvratech. Vypadá to zkrátka jako nepovedený sestřih seriálu. Při přimhouření očí se dá snímek považovat s jistou mírou za zábavný, avšak nepřesvědčivostí a vůbec celkovou ponurostí u Carpenterových fanoušků moc nebo zcela vůbec nezaboduje.

Romantickým nádechem odlehčený detektivní příběh se sympatickým Denzelem Washingtonem v roli policejního šéfa hodně opatrně vyšetřující vraždu na fiktivním místě v oblasti Jamajky. Slunné prostředí a reggae hudba ozvláštňuje koncept veškerého dějství vytvářející zcela poklidný svět. Poklidný samozřejmě zdánlivě, neboť i zde je nekalostem učiněno za dost. V rámci vyšetřování samozřejmě nechybí ani nádech rasistického smýšlení, avšak je zároveň kladen důraz na opatrnost před unáhlením. V žádném případě se nejedná o film plný napětí a akčních thrillerových scén. Onen výše zmíněný poklidný svět je držen pevně i v rámci vyšetřování, čímž se snímek od mnohých dosti odlišuje. Kamera zvýraznila danou oblast krásnými záběry neopomínajíc radost z barevného rozhraní a to jak samotnými místními lidmi, tak i krásnou pláží, ulice s obchůdky, všude touha po radosti ze zpěvu a osobního blahobytu. Děj není špatně zpracovaný. Vše souvisí se vším a tak o určité zvraty také není nouze. Takže plně nenáročný snímek detektivního žánru spíše zábavného charakteru, který dává přednost diváckému pohlazení před dechberoucími eskapádami.

Americký vánoční snímek s předpoklady pro nejlepší film všech dob, který se v USA stal sváteční klasikou. Příběh muže potřebující nějaké to kouzlo zjevení a božské magie, aby se mohl tváří v tvář postavit nepřízni svého osudu, i přes počáteční nepřízeň diváckého zájmu v kinech uzrál a naopak se po letech stal vyhledávaným. A to i přesto, že je plný nejrůznějších klišé. Svým způsobem se jedná o společensky kritické melodrama, obohacené pohádkovými prvky, které se, svým zaměřením na danou problematiku, stalo doslova nadčasovým. Ony pohádkové prvky jsou na čtyřicátá léta jiná, než si současník může představovat, a tak buď mohou vypadat neotřele, nebo jsou již tak nevýrazné, že si jich takřka ani nelze všimnout. Máme tu osud nějakého George Baieyho a tak nějak druhořadého andělíčka strážníčka Clarence, který se má právě vlivem pomoci Georgemu zasloužit křídla, aby se již konečně mohl stát andělem plnohodnotným. Jenomže nic není tak jednoduché, jak by mohlo vypadat. Každopádně, dokáže si někdo představit svůj svět, kdyby nežil? Georgemu se taková příležitost naskytne a bude z toho hodně překvapený. Scénář vznikl na základě povídky Philipa van Doren Sterna, která byla původně několika vydavateli odmítnuta. I takové paradoxy se naskytly. Vliv na povídce měla slavná ´Vánoční koleda´ od Charlese Dickense, což právě upoutalo pozornost filmařů. Z povídky vznikl snímek přesahující dvě hodiny kupodivu nemající jediného hluchého místa. Jak už to také u takovýchto snímků bývá, o životní moudra a nejrůznější osudové kratochvíle k zamyšlení ani tady není nouze. Snímek byl ve své době komerčním propadákem a nikdy nebyl zamýšlen jako vánoční film. I stalo se a postarali se o to samotné televize. James Stewart ve skvělé formě a tak úžasný život  jeho postavy poučí, navnadí i pobaví.

Tento snímek může posloužit jako příklad tvůrčího záměru udělat z fanoušků hororových slasherů blbce a vydělat na nich. Centrem dění je v tomto volném pokračování bratr zabijáka, ale první polovina děje je o tom, kterak sedí u psychologa a vypráví mu veškeré události známé z předchozího snímku. Takže, kdo první snímek neviděl, o nic nepřišel. A kdo první snímek viděl, dobře mu tak. Dle dostupných informací údajně byla myšlenka scénář prvního snímku přepracovat s vůlí tam onoho bratra navíc dosadit. To ale nakonec nedopadlo, a tak byl alespoň použit pro tento diskutabilní slepenec. O naprosté zbytečnosti snímku snad nemůže být sporu. První polovina je tedy rekapitulace a zbytek už doplněn takovým kýčem, že by to mohlo sloužit jako odstrašující příklad, jak se to dělat nemá. Je v tom sice malý punc pomsty na všech zodpovědných, ale tak, jak je to ztvárněno, to má co do činění s naprostým amatérismem. Nudný děj přeplněný nelogičnostmi a k tomu tak špatní herci, že neherci v prvotních filmech Miloše Formana jsou při porovnání naprostí herečtí profesionálové. Od dialogů bolí uši, jak hrozně zní. Kdepak, než toto, tak to raději sledovat tmu v koutě.

Kterak skřítek od Santa Clause přivedl svéráznou a krajně nesympatickou Elizabeth pomocí kouzelné brože k dobromyslnosti. Zoufale kýčovitá televizní vánoční pohádka pro dospělé, samozřejmě s romantickým nádechem za použití klasické romantické šablony, pro kterou byl zcela jednoduše převzat námět z vysokorozpočtového snímku Po čem ženy touží. Ten byl jen kosmeticky upraven do vánoční pohody a se zaměřením na ženskou hlavní hrdinku. Je to film, který se ničím nevymaňuje z předlouhé řady podobně atmosféricky laděných snímků, u kterých se nad dějem nemusí přemýšlet. I když, jedna nemalá výtka by tu byla. Nebýt jakéhosi Santa Clause na ulici vybírající peníze na dětský domov, či na co, a onoho skřítka, vůbec by se nedalo poznat, že se příběh odehrává právě v době vánočního času. Dějová linka je zaměřena jen na snahu získat zakázku v reklamní firmě a to je vše. Na vánoční film tedy poměrně málo. Snímek tedy jen pro hospodyňky zmožené domácími pracemi chtíc si krapet alespoň u nějakého filmu nerušeně oddychnout. Jinak skutečně není o co stát.

Jedenáct let po třetí filmové verzi příběhu irského literárního autora Henry De Vere Stacpoolea filmoví tvůrci opět dostali nápad se k tématu vrátit. Další remake? Ano i ne. Záleží na tom, jak se to vezme. Příběh nazvali Návrat do Modré laguny a přímo navazuje tam, kde snímek Modrá laguna skončil. A hned v podstatě přišel šok pro ty, co si mysleli, že trojice uvízlá v loďce bez pádel v širém oceánu byla zachráněna. A další šok přichází v následujících minutách, neboť v tu ránu jakoby měli diváci Déjà Vu. S drobnými změnami se začne odvíjet ta samá etuda. Takže koncept předchozího snímku je tentokrát stlačen na polovinu, aby se navázalo děním, v uvozovkách, novém. Ano, skutečně v uvozovkách, poněvadž je to kapitola, která se původně ještě týkala původní dvojice, jak ukazuje verze The Blue Lagoon. Tohle právě tvůrci v remaku Modrá laguna vynechali. Takže docela vyčůraný tvůrčí majstrštyk. Scénář vzhledem tomu budiž katastrofální. Nejen v onom brutálním zkrácení ohledně dospívání dětí, kdy opět poznávají sami sebe a vzájemně se posmívají, což pobaví snad jen puberťáky, ale hlavně v dialozích. To opravdu trhá uši. Romantika se jaksi tentokrát nekoná, humor už vůbec ne a nějaké napětí ohledně druhé poloviny snímku skřípe více, než je zdrávo. Takže co s tím. V podstatě nic. Snad jen doporučit onu zmiňovanou verzi The Blue Lagoon, která má samozřejmě také určité chybičky, ale už v samém zárodku vývoje děje je prostě nesrovnatelně lepší. Tady tvůrci udělali koncept celého příběhu dvougenerační a to zcela bez logiky. Ne, tento snímek lze považovat za naprosto zbytečný.

Námět si tvůrci zřejmě převzali ze španělského snímku Zlo přichází z hlubin a krapet ho přepracovali. Potápění a prozkoumávání všeličeho pod vodou může pro někoho být dobrodružný koníček, avšak pod úpravou starého dobrého přísloví: Tak dlouho se potápí a zkoumá, až se jednou narazí na něco děsivého. Příběh je značně jednoduchý a svým způsobem by vystačil i na půlhodinovou filmovou povídku. Vlastně je to jen obyčejná etuda o strašidelném domě, kterých je natočeno skutečně přehršel, ale tady je originalitou to, že se právě vše odehrává pod vodou. Stísněný prostor, minimum světla, nedostatek kyslíku a… Skutečně strašidelné jevy. Na místě potápěčů by asi nikdo nechtěl být. Ano, je tu spousta momentů, které jsme již nejednou někde dříve viděli. ale přesto, i když je to stejné, v určitých detailech přeci jen jiné. Děsivě vypadající stará panenka vznášející se ve vodě přeci jen vypadá jinak, než jen tak odhozená či položena na všelijakém stejně strašidelném místě. Snímek tedy má čím překvapit. Jedinou vadou na kráse je styl kamery. Je to found footage a nebo ne? Ono je to chvíli tak, chvílemi jinak, takže na střídačku od všeho něco, takže to poněkud ztrácí ten správný obrazový punc. Atmosféra je skutečně úžasná a temná. A tak se po delší době objevil snímek opět dokazující, že i z mála se dá udělat hodně.

Norské prostředí jakoby bylo krajem mrazivě bílého romantického pokolení. Takřka jako pohádková země nevinnosti. Takový dojem navozují úvodní scény běžného odklízení sněhu uklízecím vozidlem. Vskutku krásné záběry. Netrvá však dlouho a dojde k absurdnosti života. Nils byl zvolen občanem roku a krátce na to mu drogoví dealeři zabijí syna. Co se stane? Občan roku se vydá na cestu pomsty. Ale jo, z diváckého zvyku se to dá ohodnotit jako šablona typické seagelovky. Avšak s tím rozdílem, že tady se o akční jízdu nejedná. Severský film se sice nevyhýbá brutálních scén, mimo jiné i žena dostane pořádný úder pěstí, ale spíše se jedná o lehčí a dokonce i úsměvnou dramatizaci dotýkající se takřka až artu. Precizně propracované záběry dokonale skrývají černý humor a vytvořené gangsterské karikatury. Tak, jak jsou charakterově gangsteři stylizovaní, skutečně spíše vytváří nenucený úsměv. Značně jednoduchý děj se tak v žádném případě vůbec nebere vážně. Dějový vývoj poukazuje na Nielsenovu postupnou likvidaci všech, co se na smrti jeho syna nějak podíleli. Ale tak nějak přirozeně. Divoké přestřelky, mohutné rvačky či nějaké honičky se prostě nekonají. Krev poteče, to zase ano, ale jinak je ve všem spíše poetika. Poetika, která se, jistým projem, dobře trefuje, mimo jiné, také do politicky rasové inkluze.  Snímek je mírně zábavný s krásnými kamerovými záběry přinášející filmový požitek, jaký umí jen ti na Severu. P.S. Protože na snímku pracovalo Norsko, známé svou podporou homosexuality, ani zde nechybí agitka líbajících se chlapů. Scéna, která kdyby chyběla, nic by se nestalo, neboť, jako obvykle, dějem vůbec nehýbe.

Clive Barker je v hororovém žánru  silný literární konkurent Stephena Kinga, mající ve vínku takové zfilmované počiny, jako jsou ´Hellraiser´ (1987), ´Candyman´ (1992) či ´Půlnoční vlak´ (2008). Zajímavostí by mohlo být, že se Barker s Kingem společně setkali ve snímku ´Sleepwalkers´ !1992) natočeném podle Kingova scénáře. Barker je pověstný příběhy, jak by se dalo označit. plných temného šílenství prošpikovaného krví. Takový je i tento hororový mysteriózní thriller ze světa umění iluzionistů. Snímek v rozpočtu zrovna moc honosný není a je to po vizuální stránce znát. Filmové triky vypadají jak z osmdesátých let, ale dejme tomu, že danou atmosférou je snaha to alespoň trochu zakrýt. Mysteriózní aspekt navozuje inspiraci z  noiru, který funguje a tím se od jiných podobných počinů odlišuje. I to vyprávění příběhu je poněkud neobvyklé. Střídá se současnost s minulostí, což místy může vyvolat zmatečnost v ději, ale zase to má pevné rysi dějové soudržnosti. Dvě hodiny prodloužené verze tak stále mají co nabídnout. Ale jo, místy to krapet hapruje mezi zábavnou linií iluze a temnou černou magií, ale právě ona soudržnost zápletky vše pevně drží na uzdě. Clive Barker se dle své knihy napsal scénář a sám si snímek také dle svých představ natočil, čímž se jedná o jeho již čtvrtý snímek a nedá se říct, že by tvůrčně usínal na vavřínech. Snímek přináší vcelku zajímavý strašidelně děsivý zážitek, avšak utkvět v divácké paměti to asi má dosti složité.

“Chceš mi říct, že dostanu pět táců, když seberu svoji bývalou a dám ji zavřít?” Akční romantická komedie o lovci odměn, který má přivést svou bývalou manželku před soud. Oba mají energie na rozdávání, vzájemnou nevraživost i zbytky nějaké té náklonnosti. On, coby bývalý policista, lovec odměn, ona novinářka, zrovna pracující na závažné kauze. Záruka dobré zábavy? Samozřejmě že je. Jennifer Aniston a Gerard Butler si vzájemně dokonale ladí, jejich vzájemné hašteření, dělání naschválů i nucená spolupráce je až roztomilá. Naprostá svěží atmosféra, soundtrack z hitovek podporující zábavnost scén a bez jediného hluchého místa si snímek hravě strčí do kapsy mnohé buddy movie. Jediným problémem je snad scenáristická nerozhodnost, na co přesně se vlastně zaměřit. Děj hodně balancuje mezi akční a romantickou komedií, což po divácké stránce krapet vede ve zmatek. Snad je to i úmyslem právě vlivem charakterů hlavní dvojice, vzájemných vztahů a odlišnosti pracovních zájmů. V popředí je především jejich vzájemný vztah, který je chvíli nepřátelský, chvíli jakoby kamarádský, chvílemi to mezi nimi i zajiskří. Zkrátka je to jednou tak, podruhé jinak, potřetí zase onak a tak se jen v rychlé jízdě nejrůznějších eskapád čeká, jak to nakonec teda mezi nimi bude. Podle toho také vypadají epizody příběhu, které tak na sebe v rámci vývoje hlavní dějové linky takřka ani nezapadají. Každopádně je to jízda, která pobavit umí a příjemně filmově osvěží.