MickeyStuma

Knižní předloha má plnohodnotný děj, který musel být pro filmové zpracování patřičně upraven, což je nakonec ve výsledku znát. Hlavní dějovou linkou je samozřejmě vyšetřování hodně brutální vraždy, kdy vrah neměl soucit ani s malou holčičkou. A dá se říct, že zrovna tato scéna, po divácké stránce, hodně zasáhne. Atmosféra je docela dusná, čemuž přispívá vcelku i povedený sugestivní soundtrack. Skandinávský thriller tedy šokuje scénami zjevného násilí, přičemž styl nadhledu a přímočarostí nevybočuje ze známé skandinávské perspektivy. Jako obvykle je realisticky zobrazena atmosféra v každodenním životě skandinávské společnosti, čímž právě  snímek získává svoji diváckou přitažlivost. Nepovedené dějové přepracování do scenáristické podoby se však daný příběh jeví všednímu dojmu, což je pro pokrytí snahy si udržet zajímavost vcelku nedostačující. Temný kriminální thriller, manželské drama a celkově psychodrama. Není toho málo, ale jak se zjednodušeně používá, chybí tomu patřičný tah na branku. Snímek, mimo jiné natáčený také v Česku, tak zůstal někde na půl cesty, což znamená, že zase až tak špatný není, ale nelze z toho nic výnosného očekávat. Vůči autorovi nejprodávanější knižní předlohy to není zrovna lichotivé.

Jednoduchá sci-fi povídka s pouhými čtyřmi postavami převedená do celovečerního formátu a to tak precizně, že by snímek mohl být příkladem, jak se to má dělat. K pousmání je český distribuční název snímku, neboť originální název ´Stowaway´ je v překladu ´Černý pasažér´. Protože tuto postavu hraje afroameričan, Češi se zalekli případného obvinění z rasismu? No, asi jediní, neboť ostatní státy název zachovali. Režisér Joe Penna, stojící také za scénářem spolu s Ryanem Morrisem, námětem úzce navázali na svůj předchozí film ´Arctic: Ledové peklo´ (2018) Pojítkem je síla rozhodnutí v boji o záchranu sebe sama před jistou smrtí. Je to snímek bez napětí a lecjakých dobrodružných eskapád, jak jsme jinak u takovýchto snímků zvyklí. Tady vznikne problém, který je potřeba vyřešit, což lze jen nějakou přirozenou cestou, na kterou se musí nejdříve přijít. Žádný spěch, jen přirozený vývoj. Daleko realističtější vyobrazení dané situace tak prezentuje uhlazenější přístup ve vyprávění a to především zachováním velmi omezené perspektivy. Optimismus je něco, co všechny udržuje, tak nějak, v poklidu. Vzniklý problém musí být vyřešen pouze vědecky, ale protože jsou v kosmické lodi někde ve vesmíru, možnosti jsou hodně omezené, čímž všichni se skrytou zoufalostí očekávají jistou smrtelný konec. Své tedy řeknou tané emoce, které jsou samozřejmě nejsilnější na samém konci vyprávění. Na celém příběhu se však poukazuje právě na sílu rozhodnutí o záchraně. A dalo by se říci, že obsazení onoho pasažéra navíc bylo, vlivem současné rasové politiky, úmyslně svěřeno afroameričanovi. Jde totiž o ústřední dilema a tím je hodnota lidského života. Správně, moralizační aspekt je tímto plně daný. Je morální obětovat něčí život v zájmu záchrany vlastního? Nebýt černého pasažéra, do problémů by se vůbec nedostali, takže by šlo o dostatečné zadostiučinění. Jenomže se také sází na myšlenku, že odpovědnost za lidský život nese ten, kdo jej dokáže zachránit, bez ohledu na osobní pocity. Bude se tedy, vlivem obsazení snímku, rasově bílý pasažér obětovat v zájmu života rasově černého? Všichni pospolu prostě přežít nemohou. To už prozradí daný příběh, který je vlivem produkce Netflixu, známý svou rasovou politikou ("Black Lives Matter"), jasně předvídatelný. Předpojatost? Tak to rozhodně ne. Jen pouhá zkušenost. Takže, jak to je? Jakou cenu má lidský život bez ohledu na fakt, jestli je dotyčný známý či ne? To je oč tu běží a odpovědět si na tuto otázku už musí každý sám.

Netflix vsadil na veškeré atributy francouzské bláznivé komedie a opět to vyšlo. Francouzi si to samozřejmě natočili sami a tak ukázali, že to ještě stále umí.  Největším překvapením je přítomnost Jeana-Clauda Van Damma v jedné z hlavních rolí, který jakoby omládl a s vervou sobě vlastní se patřičně vyřádil. Použit je segalovský námět, takže tu máme dalšího bývalého agenta tajné služby, kterému unesli potomka, v tomto případě syna. Následující dění tak očekávaně vezme za své. Komediálních scén, s místy takřka až grotesek, je přehršel, takže pro někoho, očekávající spíše obyčejnou ryze akční etudu, tohle bude zklamáním. Akce je tu však taktéž více než dost, připomínající hlavně Van Dammovi filmové počátky. Snímek je na francouzskou komedii typicky ve zběsilém tempu, takže mnohdy humorná stránka vyjde vniveč. Van Dammovi převleky však chtě nechtě pobaví. Jeden gag střídá druhý a o tom to ve své podstatě celé je. Největším šrámem je však produkce Netflixu a jím opět vynucená rasová propaganda míchání ras. Richard Brumére s Van Dammovou tváří má syna mulatku? Vážně to tu zase musí být? Typická netflixovská politicky budovatelská představa o lidstvu příštích generací a to rozhodně snímek opět shazuje.

Ruská akční, dá se říct, půlhodinová filmová povídka natočená na základě uznávaného ruského komiksu, který je vydáván v podstatě všude, kromě Česka. I takový dopad má současná nesmyslná politická imaginární válka proti Rusku. Příběh tohoto kraťasu je prostý, jednoduchý a zpracovaný tak, jak se na dnešní dobu v rámci popcornové zábavy sluší a patří. Efektová akce a k tomu nějaký ten humor. Na vizuálních efektech si tvůrci dali setsakramentsky záležet, takže doslova a do písmene se jedná o akční pastvu pro oko fanouška akčních filmů. Klasický příběh o přepadení banky partou lupičů a následují snaze majora Groma, v bance zrovna pobývající, tomu zabránit. Jediná originální věc, na celém tomto akčním seskupení, je myšlenková analýza metody řešení dané situace s následujícími možnými dopady, aby si nakonec vybral tu nejúčinnější. A nebo taky ne. Veškeré dění, podpořené naprosto úžasnou akční kamerou, je po vizuální stránce dechberoucí. V tomto klobouk dolů. Jak už ta však u Rusů bývá, na paškál si vzali známé americké motivy. Co si budeme povídat, Alexander Gorbatov v roli majora Groma hodně připomíná Jasona Stathama a to nejen svým vzhledem, ale i stylem bojem. Nakonec, máme tu scénu přímo odkazující na Stathamův akční film ´Kurýr´ (2002) Hláška: “Moje auto, moje pravidla,” prostě zaznít musela. Onen řidič je však vedlejší postava. A co se týče masek lupičů, sice zazní zmínka o nějakých hokejových postavičkách taktéž z komiksu, ale nám to spíše připomene masky amerických prezidentů ze snímku ´Bod zlomu´ (1991). Scénář, režie a produkce Vladimír Besedin a nelze jinak než prohlásit: Dobrá práce.

Akční komedie bořící klišé veškeré představivosti a měnící um zavedené mnohaleté šablony. Netflix vsadil na styl ruské filmové tvorby a tak není divu, že je u místních kritiků snímek přijat ne zrovna s nadšením. A přitom obsahuje vše, co obsahovat má. Dva dobrodruhy, femme fatale, dobrodružství, akci, přemíru hlášek ve spojení s humorem a hlavně živou atmosféru. A přitom stačilo tak málo. Posbírat nejrůznější scény z nejrůznějších filmů, poupravit je a použít do jednoho celku. Proto ta zmínka o Rusku, neboť tamní filmoví tvůrci už to takhle dělají nějaký ten pátek. Netflix to však pro diváky zjednodušil, takže není potřeba dlouho hádat, kde že je která podobná scéna k vidění. Hláškující Nolan Booth, s tváří Ryana Reynoldse, o tom vždy dá dopředu vědět. Buď přímo řekne název snímku, nebo nějakou událost s nějakým snímkem porovná či si zapíská známou ústřední melodii. A tím jsme se dostali k postavám příběhu. Buddy movie v plné parádě přesně tak, jak je zavedeno. Drsňák a žvanil. To fungovalo vždy. Avšak pozor, tentokrát to tu máme rasově opačně. Drsňák s tmavou pletí, žvanil světlou. U Dwayna Johnsona role drsňáka nepřekvapí. Žvanil v podání Ryana Reynoldse už tak ani ne. Ten už si ve své kariéře zahrál ledasco. Scénář mu však dal do úst takovou kulometnou salvu nejrůznějších hlášek, že snad i Eddie Murphy, Chris Rock či Martin Lawrence doslova a do písmene museli puknout závistí. Gal Gadot, coby Miss Israel 2004, byla pro pozici femme fatale rozhodně trefou do černého. The Bishop, v jejím podání, je tak výraznou postavou, že není scény, ve které by alespoň něčím malým nepřekvapila. U ní si rozhodně nikdy nikdo není jist, na čem je. Její hlavní úloha však také není zrovna obvyklá. Snímek je mohutnou kombinací známých prvků, čímž divácké matadory nemá čím překvapit, ale funguje to. Stále se něco děje, humoru je dostatek, atmosféra svěží. Zkrátka, na odreagování od každodenních strastí plně dostačující.

´Clever & Smart´ je pro španělskou komiksovou kulturu to samé, co pro francouzskou ´Asterix´ nebo pro českou ´Čtyřlístek´. A tak by byl proto zázrak, kdyby nevznikla filmová verze se vším všudy, co komiks obnáší. V Česku bohužel neměl komiks na růžích ustláno. Jediný sešit vyšel v roce 1992 a od té doby nic. A je to škoda. Nejrůznější ztřeštěnosti dvou postaviček, jeden z nich dokonce umí vzít na sebe jakoukoli podobu, překračují veškeré možnosti fantazie. Groteska s velkým G. A stejně byl pojat i tento film. Tvůrci neponechali nic náhodě a vytvořili dle komiksu věrně přesný groteskně ztřeštěný filmový vizuál, který je rychlý a v podstatě stejně tak nepřehledný. Zkrátka, stoprocentní komiksový film se všemi svými šílenostmi. Groteskní komedie tak neobvyklá, že divák neznalý právě onoho komiksu s tím bude mít nemalé problémy, jak to všechno pojmout. Gagy se tu střídají doslova kulometnou rychlostí, takže je i šíleností nějak osvětlit děj či alespoň zápletku. Snímek patří ve španělské kinematografii k těm nejdražším a není divu. Experti na CGI efekty se u toho museli zadýchat. Po zhlédnutí snímku se z toho však musí vydýchat i divák, neboť něco takového do doby uvedení filmové plátno ještě nezažilo. Vtipné, chaotické, bizarní. Clever & Smart v hraném provedení nemající zábrany před ničím ani před nikým.  https://encrypted-tbn0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcSq5weDwERLS7m1Kpuf9cgeC8lgmwpQwkVqbg&usqp=CAU

Už vás unavuje televizní reality show ´Výměna manželek´? Už jste si na vynucenou nenávist a občasné vzájemné slovní či až fyzické napadání tak zvykli, že vám to už v sebeuspokojování nic neříká? A co takhle přitvrdit? Máme tu televizní reality show, která překonává nejhorší obavy. Smrt v přímém přenosu. Koncept hry je jednoduchý. Náhodný los do hry vybere jakéhokoliv občana, který se musí zapojit i proti své vůli a úkol je jednoduchý. Zbavit se protihráčů a přežít. Vše před televizními kamerami vysílající v přímém přenosu. Že to přijde absurdní? A proč nepřijdou absurdní současné reality show, které zvedají sledovanost vlivem co největší nevraživosti, vzájemného napadání, a co víc, pokud jeden druhého fyzicky napadne? Svou polívčičku si na tom samozřejmě přihřeje i bulvár. A o to tímto snímkem právě jde. V rámci divácké touhy a televizního výdělku se tímto ukazuje, kam až jednou mohou televizní reality show zajít. Odhaluje se tak absurdita diváků, která je závislá na ponižování druhých, viz. výše zmíněná ´Výměna manželek´, a smrti. Na sociálním postavení a věku nezáleží. Kromě malých dětí se musí dle losu zúčastnit opravdu každý. Snímek prezentuje již sedmou řadu hry, což v rámci divácké televizní úspěšnosti mluví za vše. Natočené je to tedy přesně tak, jak reality show v televizi vypadá. Kameramani pečlivě sledují počínání každého hráče a zaznamenávají veškeré skutky včetně dialogů. Hráči se dostávají do děsivých situací, zatímco komentátor pečlivě vynáší zajímavosti do vytvořeného prostředí a diváckého nadšení, obzvlášť ve vzniklých konfliktech. Zajímavé na celém konceptu je, že si hráče zahráli známí herci, což byl zřejmě úmysl, aby se to nebralo zase až tak vážně. Bizarní situace jsou odlehčené bizarní satirou, ale záleží na přístupu diváka. Ano, je to satira na reality show v morálce nemající žádné limity, která však z druhého pohledu vyznívá skutečně vážně. Takže nakonec zůstává otázka: Dočkáme se někdy v budoucnu něčeho podobného, nebo je vrcholem prezentace lidské nenávisti to, co televize vysílají již spoustu let nyní? Uvidíme. Vypomáhá tomu totiž i všudypřítomná nenávist i na sociálních sítích.

Škola má problém. Diplom dostal negramotný student a je potřeba to vyšetřit. To je pozadí příběhu o učiteli, který, jak se jednoduše říká, vyhořel, ale i přesto se snaží školu povznést a udržet v ní pořádek. Jenomže, jak už to většinou bývá, souběh událostí se obrací proti němu. Nick Nolte v hlavní roli a přesně tak, jak ho z osmdesátek známe. Plný energie, nadšení a osobního elánu. Školská problematika z pohledu osmdesátých let, ale jako by to bylo ze současnosti, Nic, ale vůbec nic, se v tomto nezměnilo. Sociální kontext je jasně daný a snímek se dobře prezentuje několika dějovými liniemi a zajímavými dialogy. A to se tvůrci nevyhýbali ani závažnějšími problémy, jako je potrat studentky, zbraně v rukách studentů a samozřejmě starý dobrý rasismus. Na tyto věci se samozřejmě přímo necílí, ale jedná se o součást dění škol. Obzvlášť na dnešní dobu je zajímavě pojatá atmosféra snímku. Dramatizace je smíchána s komediální složkou, takže celé dějství je živé, plné energie a zcela nedepresivní. To povýšila i plejáda dnes již známých hereckých es, jejichž přičiněním každá scéna plně funguje. Možnou zajímavostí je účast Ralpha Macchia, který ve stejném roce natočil svůj nejslavnější snímek ´Karate Kid´ (1984).

Ilegální imigrant uprchne z vězení, hledá svou přítelkyni a celou cestu ho pronásleduje krvežíznivý rotvajler, který, jak se ke konci po vzoru terminátora ze snímku ´Terminátor´ (1984) ukáže, je plně kybernetický. Hororový snímek plný podivností, kýče a častých zbytečností. Španělská kinematografie se nikdy nebála v hororovém žánru experimentovat s nejrůznějšími motivy, ale bohužel to většinou klesalo na úroveň amerického studia Asylum. Výjimky se samozřejmě našli. Takové dosáhly věhlasu, že vznikly americké předělávky. Tohoto snímku se to bohužel týkat nebude. Nápad to není špatný, ale po filmové stránce ledabyle zpracovaný. Vystřihnout toho rotvajlera, zbyl by  z toho další snímek o vězeňském útěku. Až takhle vyznívají občasné a kratičké záběry na psa zbytečným dojmem. Své slovo dostane až ke konci, ale zase svým chováním vypadá jak rozdvojená osobnost. Chvíli si se vším poradí a to i v překonávání překážek, jindy se chová jako amatérský jouda bez patřičných krvelačných konvencí čehokoliv dosáhnout. K tomu naprosto hloupý příběh nemající v ničem logiku. Ani retrospektivy nijak zvlášť nepřidají na zajímavosti, i když mají informační hodnotu o charakteru hlavní postavy, aby jsme věděli, s kým máme tu čest a proč to všechno dělá. Na konci zřejmě měly být emoce. No, nezafungovaly. Pro video připomínající filmové horory let osmdesátých dobrý, jinak žádná sláva. Vizuální efekty záběrů se psem staré filmové školy jsou ale jinak dobré. .

Pokud je nějaký námět u diváků úspěšný, vždy se kuje železo, dokud je žhavé. To znamená, že se vždy na tom kdejaký produkční tým snaží přihřát svoji polívčičku. Pokud je snímek dobrý, jede se dál a to tak dlouho, dokud to někdo nezprasí, A ano, týká se to právě tohoto snímku. Takže tu máš další podivnou rodinu, kterou vede démonická ženština, které se to ale věřit vůbec nedá. A jak jinak, unášejí kolemjdoucí k ukájení svých otrokářských a mučících choutek. A aby toho nebylo málo, s donáškou jim pomáhá místní šerif, což, mimo jiné,  připomene povídku Miroslava Švandrlíka ´Guláš´. Snímek propadá naprosto ve všem. Žádné napětí, žádné vyloženě šokující scény, žádná žánrová atmosféra, i když snaha znatelná je. Ani ty masky nejsou nijak věrohodné. Nízkorozpočtový televizní spektákl dávající jasně najevo, že tady, ohledně děsivého hororového slasheru, prostě  pšenka nepokvete. Ne, tady nefunguje vůbec nic. Jason Connery, syn Seana Conneryho, tohle vzal snad jen z nouze z nedostatku filmových nabídek.