JASON_X

Můj první dojem byl jedno velké nadšení - stará dobrá osmdesátkově přímočará řežba ve starým dobrým postapu se starým dobrým železným dědkem Lancem, s pěknou postapovou výpravou a pěkným vizuálem vůbec, s hromadou mrtvol a prostřelených hlav, prostě lahůdka. Tajemný virus přetvořil většinu lidstva na krvelačná zabijácká monstra, po čertech rychlá, která ale mají jednu velkou slabinu - nesnášejí sluneční světlo a ve dne spí zalezlá v nitru vybydlených baráků jako hejna upírů. A toho se hrstka statečných přeživších rozhodne využít... Ale zhruba od té chvíle scénáři rapidně dochází šťáva, divák je pak svědkem všemožných nesmyslností a nelogičností, z frajera Rourka se postupně stává jakási absurdní a protivná figurka, jejíž vinou všichni lidi okolo odevzdaně padají jako mouchy, a tajemný "alfa" s pytlem přes hlavu pak je vyloženě slabá postava. Film měl u mě dlouho našlápnuto na plný počet, takže moje čtyři hvězdy jsou spíš výrazem mírného zklamání (první půle 5, druhá 3), ale i tak jsem nadprůměrně spokojený, i když z prvoligového postapa se nakonec vyklube "jen" svižná a nepříliš chytrá střílečka.

Úvodem si neodpustím jednu poznámku, kterou ať laskavě přeskočí všichni přitroublí sluníčkáři a pravdoláskaři, kteří mi nedopatřením vlezli na stránku - točit filmy o podivných a zpátečnických křesťanských fanaticích, jimž vraždí děti fanatik satanistický, zatímco role správňáckého policajta se ujímá osvícený vousatý mohamedán, považuju v době, ve které Evropu jako švábi zaplavují hordy nevypočitatelných a primitivních muslimů, za nezdravé, nebezpečné a... ovšemže hodně pitomé. No a k filmu: Atmoška (neboli nálada) seversky strohá a introvertní, místy příjemně hustá, příběh i děj místy příjemně temný. Můj oblíbený sociopatický policista Carl Mørck od minule ještě víc sešel, jeho psýcha je ještě víc zdevastovaná, jeho výraz je ještě víc šílený a celkově vypadá na brzké nervové zhroucení a totální rozpad osobnosti, což se mi mocinky líbilo. Goslingův norský dvojník v roli záporáka je taky velký sympaťák, ale neodpustím mu, že na konci neodkrágloval Assada. Můj nejoblíbenější moment - nešťastný pohled policejního mládence se stříkající krční tepnou skrz okénko jedoucího automobilu; za tenhle fajnový okamžik bych dal nejradši čtvrtou, ale to z ideových důvodů, o kterých jsem už psal, prostě nelze.

Nedá se svítit, všechen zbytek těžké munice tvůrci vystříleli v trojce a na čtvrtý díl zbyly už jen menší kalibry. Ani zkázy Las Vegas, Hooverovy přehrady, nebo Grand Canyonu, prostě nemůžou konkurovat raketoplánu, Hasselhoffovi na Měsíci a žralokům rejdícím ve vzduchoprázdnu. Scénář je prostě oproti předchozí trilogii výrazně chudší a celkově nepříliš nápaditý a stereotypní. Hasselhoffova role je tentokrát dost ubohá, Guttenberg se jen mihne, Ziering je nemastný neslaný a jeho motorovka už příliš provařená, jeho všechny děti otravné... Nejlepší postavou je tedy asi parádně vytuněná kyborgyně Tara Reid - i když se jmenuje, vypadá i hraje jako pornoherečka, bavila mě nejvíc. Ale i čtvrté Sharknado je pořád docela slušná zábava, jeho triky jsou stále nádherně mizerné a scénář opět totálně zhulený. A vlastně přece se něčím originálním čtyřka pochlubit může, a to obohacením angličtiny o několik novotvarů, třeba o "bouldernado", "oilnado", "firenado", kansaské "cownado" a několik dalších "-nados". Do případné pětky navrhuju nějak zakomponovat třeba emzáky, zombie, upíry, nebo aspoň nazisty uvnitř zeměkoule, jinak je další úpadek neodvratný.

"Oh Hell Yes!" chtělo se mi nadšeně zařvat, když jsem při zjištění existence čtvrtého dílu Sharknada zároveň zjistil i to, že jsem ještě neviděl trojku. No a... No co bych měl vyprávět, TO se musí vidět. Začátek s Bílým domem mě uvedl do mírně euforického a halucinogenního stavu, ve kterém jsem pak strávil i celý zbytek filmu, takže můj názor samozřejmě nemůže být objektivní. Scénář tentokrát dosáhl nového vrcholu fantasmagoričnosti a servíruje všemožné špeky a hlášky tak frenetickou frekvencí, že ubohý divák je ze vší té megašílenosti brzy tak otupělý, až mu začnou přicházet na mysl kacířské myšlenky typu "no ta jednička a dvojka byly lepší", nebo "ta Zieringova dcera je ale fakt hnusná pizda", nebo mu začnou trochu vadit věci, které mu v jedničce a dvojce nevadily (třeba příliš "vyzoomovaný" obraz). Ale v oné temné chvíli pochyb se na scéně jako deus ex machina zjeví starý dobrý Hasselhoff se starým dobrým utajeným raketoplánem, pomocí kterého se to se synem rozhodnou naprat z orbitu obřím gigalaserem přímo do sharknada, čímž děj nabere nové grády. Ale pozor na žraloky ve vesmíru! Uff... Pátá za kulervoucí a extrémně haluzní poslední čtvrtinu, při které je divákův mozek nemilosrdně katapultován až někam za hranici exosféry.

Výrazná, okatá, staromódně oblečená holka v hlavní roli, staromódní vizuál někdy z počátku šedesátých let, staromódní černobílý obraz, staromódní dům, staromódně jednoduchá zápletka, staromódně pomalé tempo a v nenásilném kontrastu k tomu střídmě moderní filmová řeč. Takže od prvních záběrů bylo jasné, že tohle se mi bude zatraceně líbit. Další body filmu dávám za zneklidňující zvukovou stopu, a především za hodně podařenou syntézu nízkého rozpočtu a přitom pohledného i poutavého děje - podle mě si tenhle málo známý kousek v ničem nezadá se slavným (a geniálním) Polańskiho Repulsion, s mladou (a geniální) mademoiselle Deneuve. Definitivně mě ovšem v maximálním hodnocení utvrdila scéna, ve které L. A. Carter ukázala ve sprše svoje roztomilá prsa (fakt na hodně dlouho). Keating u mě těžce zabodoval, zatím nejvíc z jeho čtyř filmů. A líbí se mi, že dokáže lehce střídat styly a nejede podle stále stejné šablony. Jsem zvědavě natěšený na jeho letošní Psychopaths!

Keatingova prvotina mě bohužel zklamala a její mizérie vynikne ještě víc v porovnání s jeho následujícími filmy. U nekomerčních nízkorozpočťáků, točených mladými nadšenci, jsem ochotný nad lecčíms přihmouřit oko, ale tady jsem si chvílemi nebyl jistý, jestli za tu špatnou filmařinu nese vinu jen nízký rozpočet, nebo i neumětelství. Mluvím teď hlavně o naprosto příšerné ruční kameře ve druhé části, a o dvou scénách ve stojících/jakoby jedoucích automobilech, které byly nekonečně špatné a celovečerního filmu nedůstojné. K tomu všelijaké to obligátní blikání a pazvuky a (ne)herečtí zoufalci ve vedlejších rolích, no a poděláno jest. A to jsem moc a moc chtěl dát třetí, protože příběh je v rámci žánru dobrý, atmosféra místy hustá a pěkná holka v hlavní roli mi tolik připomínala jednu mou dávnou spolužačku.

Relaxační nízkorozpočťák jedna báseň. Staré dobré sedmdesátky s nádherně uhozeným asijským popem, polopoušť v řiti amerického západu kdesi u hranic s Mexikem, jeden vyšinutý magor, jeden mizerný šerif, párek desperátů a kupa obětí. Klasika. Pošahaný Wyatt, náš střelec, je moc zajímavá figura - sběratel lidských uší, Ježíšův oddaný, samorostlý filosof a kutil, vášnivý lovec lidí, a (jak jinak) válečný veterán z Vietnamu. Do slušného nadprůměru ovšem tenhle kousek posouvá hlavně skvělá Ashley Bell v roli nejprve uječené bigotní hysterky, a následně rovnocenné Wyattovy protivnice. Jak jejich duel skončí? Ocitne se Vivianino ucho na Wyattově nástěnce trofejí? Nebo bude tentokrát loveckou kořistí sám psychopat Wyatt? Nechte se překvapit. Jen škoda, že kvalita filmu má klesající tendenci. První třetina s nápaditou režií je na pět, druhá tak na čtyři, ale slabší závěr v temnotách a s chaotickou kamerou bohužel sotva na tři.

I průměrně vnímavému divákovi musí být už při úvodních záběrech zřejmé, že tenhle film režírovala dáma, protože ženský rukopis je v nich opravdu jasně zřetelný. A teď narovinu - jen zapšklá a potměšilá ženská, lhostejná a bezohledná k mužské části diváctva, může hlavní roli obsadit tak krajně nesympatickou, protivně afektovanou pizdou, které by každý zdravý chlap-režisér svěřil maximálně roli komparsistky (Page). Její starší ségra je sice esteticky podstatně přijatelnější, ale zase má chuděra v hlavě mozkožrouta - navrhuje například, bez ohledu na nadcházející postapo nejistotu, nalít poslední benzín do elektrocentrály, aby si mohla pustit nějaké to video a muziku. I dál pak děj pokračuje v podobném duchu, takže zklamaný divák namísto krvavých půtek s tlupami zmutovaných kanibalů, nebo podobných záživných a hlubokomyslných scén, sleduje třeba chození obou dorotek po lese a sbírání brusinek, nebo jak jakoby štípají dřevo (tragikomický pohled), a tak podobně... Ale ba ne, kecám, není to zase taková hrůza... No vlastně tak trochu jo, ale... Ale jako takové alternativní, lehce psychologizující a těžce feministické postapo, je Into the Forest vcelku zajímavá záležitost, aspoň pro milce všelijakého filmového bizáru a absurdity. Upozornění: Kvůli tomuhle blbému filmu bylo nejspíš zavražděno jedno divoké prase, čest jeho památce.

Je libo další überporci überhollywoodského überkitsche? Další überbombastickou estrádu, jakou svět neviděl od dob Ein Kessel Buntes? Ja, natürlich! Takže komu nestačila jednička v šestadevadesátém, dostane pořádný nášup. Herr Emmerich je znovu ve formě a ve své huráamerické komedii servíruje speck za speckem kadencí rychlopalného kulometu, a opět s nemilosrdně devastujícím účinkem na divákův zdravý rozum, soudnost i logické uvažování. To je totiž tak - stejně jako poturčenec je horší Turka, nebo leckterý tranďák umí být ženštější než pravá ženská, je Němec v tomhle případě ještě američtější, než stoprocentní čistokrevný WASPík, odkojený a vychovaný mámotátou Hollywoodem. Ovšem já osobně mám z mistrovy dílny ještě radši jeho ještě šílenější kousky 10,000 BC nebo 2012, a nepříjemné tlamy Gainsbourgové a mladého Hemswortha mi poněkud kazily radost z příjemných tlam Goldbluma, Pullmana a Monroeové.

Moje úplně první detektivka, kterou jsem v životě viděl. S mojí babičkou, v malém maloměstském biografu, ca desetiletý. Je snad jasné, že pro malého špunta to bylo velké dobrodružství. To zklamání, když film začal černobíle... A o to větší nadšení, když po chvíli zbarevněl! (mch. skvělý nápad, s tím filmem ve filmu na úvod). A jak hrozně moc se mi líbila Kim Novak... (a není divu, líbí se mi pořád). A moje zděšení při scéně s Geraldinou Chaplinovou a inhalátorem! (i dneska ve mně trochu hrklo). Prostě silný a nezapomenutelný zážitek. Myslím, že kdybych film viděl poprvé nyní, rozuzlení mi bude brzy jasné, zdá se mi totiž docela okaté. Tenkrát jsem ovšem zíral a nestačil se divit, jak jsem byl doběhnutý. A to se mi moc líbilo a zaujalo mě to natolik, že tím okamžikem vzplála moje vášeň pro detektivky, kterých jsem pak v následujících několika letech přečetl tucty.