JASON_X

Filmy s tématikou násilí mě většinou dobře pobaví - buď je totiž ono násilí zobrazeno s nadsázkou, nebo navíc i s humorem (Tarantino, Rodriguez a jim podobní, všelijaké horrorové krváky, řežebné akční filmy apod.), a nebo jsou ony filmy tak dementní a nerealistické (např. mnohé exploaťáky a slashery), že se nedají brát vážně a jsou zábavné nechtěně. Ale pozor - britský thriller Eden Lake je z úplně jiného těsta. Je natolik realistický, že mně samotnému, otrlému cynikovi, kdysi napoprvé dost nehezky zkazil náladu a vryl se hluboko do filmové paměti. Teď jsem si ho dal po čase znovu a zkazil mi náladu podruhé - konfrontace kempujícího londýnského párečku s partou agresivních, vulgárních a bezostyšně vylízaných teenagerů, je opravdu nepěkná a nemilosrdná. Vzkaz je jasný (a stejný, jako u obdobných amerických kousků): Měšťáci, nejezděte na venkov, může jít o kejhák. Hodně nepříjemný film. Z hlediska působivosti a sugestivity jeden z vrcholů žánru, i když hlavní hrdinka je chvílemi nevěrohodná a závěr (s rodiči spratků) je už zbytečně přehnaný.

Havajský míšenec Jason Momoa vůbec, ale opravdu vůbec nevypadá jako Indián a jeho filmová ségra jakbysmet (což mi dalo blaze vzpomenout na Vinnetoua a dederonské indiánky s Gojko Mitićem, ve kterých Indiány hráli jugoslávští cikáni). Ale tahle stylistická drobnost je asi to nejvážnější, co bych jeho režisérské prvotině vytknul. Road to Paloma je celkem příjemný a relaxační film. Jeho scénář je, pravda, trochu jednodušší, ale zase ne úplně dementní - zkrátka dva týpci s motorkami se potkají na cestě odněkud někam, jeden zdrhá před federály, druhý před svou starou, skámoší se spolu a jedou společně dál, cestou zachraňují ženy v nesnázích, rvou se s hajzly, vedou chlapácké rozhovory, spí u ohně v poušti, snídají kafe a cigára, hraje k tomu pohodová muzika a tak. A fízlové jsou jim pořád za zadkem, blíž a blíž... Žádná existenciální či filosofická hlubina, ale na modelingového svalovce s extrémně výraznými nadočnicovými oblouky a s genetickými sklony ke kanibalismu a lovu lebek, je to docela solidní práce. Nečekaný konec je velké plus a druhé velké plus je mihnuvší se nestárnoucí (*1967!) kráska Lisa Bonet, nezapomenutelná mulatka z Angel Heart (se kterou má Momoa, jak zjišťuju na wiki, v civilu dvě děti). Silné tři.

Zrovna nedávno jsem si stěžoval, že už jsem hodně dlouho neviděl film, který by mě opravdu hodně nadchnul, esteticky i obsahově zároveň, a ze kterého bych byl upřímně potěšený až nadšený. A tohle je on! Compadre Jarmusch se vrátil na plné koule a nekompromisně si potvrdil svoje místo v mé režisérské Top 10. Jeden z nejlepších a nejoriginálnějších upírských filmů, který jsem kdy viděl... a že jsem jich už viděl. Pozérské? Afektované? Emo? Ať si. Mně se to zatraceně líbilo. Jarmuschovi upíři mají umělecké sklony a nedbale elegantní image dekadentních rockových hvězd, milují staré věci, třeba staré župany, staré hudební nástroje, nebo starou hudbu a poesii, jejich bejváky jsou plné gramofonových desek a jiného retro harampádí, rádi vzpomínají na svá dávná přátelství s básníky a hudebníky, romantiky i nihilisty (i když lidi moc nemusí a nazývají je "zombie"), po probuzení si říkají "dobrý večer" a "už je venku tma?", plánují sebevraždu dřevěnými kulkami, pijí krev z malých sklenek na stopce a po pár decentních ale lačných doušcích se na několik okamžiků dostávají do euforie, jež si nezadá s euforií poživačů opia... Ovšem když svou dávku nemají, upadají do apatie a sklíčenosti, a jejich abstinenční příznaky jsou podobny příznakům abstinujícího heroinisty. Ústřední herecké duo (Adam a Eva) je fantastické, celým filmem se line geniální, povětšinou nostalgická kytarová hudba (divák možná vzpomene geniální kytaru Neila Younga v Dead Manovi) a děj se odehrává ve dvou příhodných městech - marockém Tangeru, proslulém doupěti beatniků, hippies a jiných alternativců, a v severoamerickém Detroitu, opuštěném, vymírajícím a zdevastovaném městě duchů, ke kterému jsem nedávno náhodou taky něco napsal... ( http://www.csfd.cz/film/293808-requiem-za-detroit/ )

Natočit krvavý splatter coby PC hru, viděnou (=hranou) očima vraha, považuju za naprosto skvělý nápad. A když se k takovému neotřelému nápadu navíc ještě přidá pohledná vizuální stránka, kulervoucí gore efekty a vydatná porce nadsázky a černého (vlastně rudého) humoru, je na světě jedno z mých nejpříjemnějších horrorových překvapení poslední doby. Italové zaperlili. Kvůli roztěkané kameře se na film sice hůř kouká, ale díky krátké stopáži se to dá vydržet a hlavně v tomhle případě je skákající a švenkující kamera opodstatněná. A naprosto mě dostala geniální ústřední filmová skladba L. A. Cop Duo Theme od pána Protector 101, ryze osmdesátková, syntezátorová, skvostná, rajská, božská... Přehrávám si ji momentálně už asi čtvrt hodiny ve smyčce stále dokola a minimálně další čtvrthodinu ještě určitě budu, to se mi naposledy přihodilo s třemi songy z filmu Drive.

Potenciálně zajímavá a příjemná změna v mém filmovém repertoáru, ale bohužel taková nějaká polovičatá, nedotažená, zastavivší se uprostřed cesty odněkud někam (odkud a kam?) Film toho nejrůznějšími lákavými náznaky mnoho slibuje, ale bezradný scénárista fantazii diváka nakonec příliš neuspokojí a možnosti námětu nevyužije. Dějová rádoby mysterióznost je podle mne spíš jen povrchní surreálnost a laciná "lynchovitost". Hlavní postava se chová duchoprázdně a nesmyslně a spíš než snově a halucinačně na mě děj často působil nezáživně a nudně. A to jsem se prosím opravdu snažil vnitřně se zastavit a pomalé tempo filmu si vychutnat. Ale přesto mám z filmu dojem spíš pozitivní - po dlouhé době mě opět konečně potěšila kvalitní olschoolová kameramanská práce (a žlutý filtr filmu i betonovému Torontu sluší), hodně se mi líbila znepokojivá zvuková stopa, Gyllenhaalovo herectví mám rád, jako bonus se filmem mihnou i dvě hezké bloncky a posledních pár vteřin filmu je nečekaná a příjemně mrazivá lekačka. Ale žádnou hloubku ani přesah jsem v Enemy nenašel.

Jo jo, Willis skvěle hláškuje a hraje přesně ten typ chlápka, kteří mu jdou hrát nejlíp, jeho parťák je správňácký cool nigga, aby tenhle biják nebyl jenom pro bílý, Danielle Harris, kterou obvykle nesnáším, je jako přidrzlá a sprostá dcerka naprosto k sežrání, k sežrání je i homosexuální zabiják Majlou... No a Willis samozřejmě všechny grázly přehláškuje, zmlátí a rozstřílí na sračky, zachrání svou dcerku ze spárů únosců, senátora před sniperem, celý stadión nic netušících diváků před bombou, a diváci na stadiónu pak na konci jásají a oslavují tančícího Willise... no, snad jsem toho moc neprozradil. Jasně, šablony a klišé jako prase... ne, jako kráva... jako hodně hodně velká kráva... A k tomu hromada pathosu. Ale píše se rok 1991, takže i moje divácká nostalgie je velká, jako hodně velká kráva. A tehdy jsem samozřejmě podobné filmy jako schématické klišoidní komerčárny ještě nevnímal.

Tak tohle není obyčejný masakr, tohle je opravdu těžkotonážní masakr, tedy masakr mozkových buněk... Bezkonkurenčně nejhorší teenagerská vyvražďovačka jakou jsem kdy viděl, a to tenhle žánr nekriticky zbožňuju. Je to tak špatný film, že je svým způsobem až roztomilý a zábavný, samozřejmě že nechtěně. Kdyby to aspoň byla recese, jako třeba geniální Birdemicy, ale on tohle někdo opravdu myslí vážně... Ale na odpad! to myslím není, jednu hvězdu za snahu té partičce mentálů dám, je mi sympatické, že tak evidentní blbové a blbky, jako jsou všichni hlavní "herci" (suverénně vede párek přičmoudlých retardů), se ve volném čase věnují i tak ušlechtilé zábavě, jakou je amatérská filmařina, a že svoje ubohé zakrnělé mozečky trápí po večerech slabikováním scénáře. Jen absolutně nechápu, že se najde tak vyšinutý psychopat, který takovouhle šílenost hodí na Blu-ray a pošle do světa, a že si to potom dokonce někdo třeba i koupí... Svět je pro mne zkrátka stále plný nejrůznějších záhad.

Úmyslně jsem si o tomhle filmu předem nic nepřečetl, abych se nechal překvapit a abych se nenechal odradit, protože mou nedůvěru značně vzbudil už jen fakt, že Russel Crowe se svým sedláckým xichtem bude hrát Noema. Už v prvních minutách mi bylo jasno - tohle nebude film pro čtenáře Tóry a Talmudu (jak jsem nesměle doufal), ale pro čtenáře comicsů a jiné popkulturní diváctvo. Ale vůbec nic proti, podobný styl se mi taky hodně líbí. O chvíli později jsem si říkal: "Hm, tak že by aspoň nějaké takové netradiční, pohádkové a lehce artové preapo, apo a postapo v jednom?" Pár minut nato už jsem jen doufal pokochat se hezkými exteriéry, triky a výpravou, ale nevydržel jsem - přiznám se, že asi od dvacáté třicáté minuty jsem film proklikával a přísahám, že je to můj první proklikaný film, ke kterému píšu koment. A kdyby s tím měl někdo problém, dovolím si volně citovat mého oblíbeného klasika: "Ke konstatování 'toto jest hovno' není potřeba ono celé rozpitvati a analysovati, postačí jen kousek z něho viděti, ba i jen cítiti." Ano, a Noah jest filmové hovno. Darrene Darrene, jak hluboko jsi klesl, za tenhle paskvil možná jednou skončíš aspoň na chvíli v gehenně... samozřejmě že ne za zprasení nějaké té sumersko-židovské pověsti, ale za to, že jsi po několika geniálních filmech natočil takovou ubohost. Kdyby se mělo jednat o jakousi fantasmagorickou, pseudobiblickou pohádku pro děti, dám klidně tři hvězdy za hezký vizuál. Ale "dobrodružný - drama - akční"? To má být snad nějaký absurdní a nejapný žert?? Chtěl jsem dát aspoň jednu za Jennifer Connely, ale nedám, téhle dementní sračce ne.

Filmařsky skvěle zmáknutá, záživná a vizuálně hodně pohledná britská duchařina s jednou vizuálně hodně pohlednou herečkou a hodně povedeným příběhem (literární předlohu bohužel neznám). Vidím, že spousta lidí si tu stěžuje na rozvláčnost a pomalost, ale mně se pomalé tempo filmu právě hodně líbilo, záleží holt asi taky na momentální náladě každého diváka. A ona pomalost se myslím výborně hodila k britským (respektive skotským) kulisám. Už vím, po kom se podívám v knihovně před dovolenou - jmenuje se Clive Barker.

Zajímavý film, kriminálně-psychologický, okultně-mysteriózní thriller se surrealistickými prvky, lepší charakteristika mě nenapadá... Stále jsem čekal, co se z toho vyvrbí a kam se to posune, no a najednou jsem zjistil, že za chvíli má být konec a já z toho pořád nejsem moudrý. Pak přišla bizarní závěrečná čtvrthodinka a já si uvědomil, že lámat si hlavu s příběhem a hledat v něm nějaký symbolismus, esoterismus a jiné -ismy, je asi blbost - je to zkrátka takový příjemně fantasmagoricko-realistický nízkorozpočťák se zajímavým námětem i scénářem, který by si zasloužil mnohem větší rozpočet, tedy bohatší výpravu, lepšího kameramana, charismatičtější herce a mohl by z něho být hodně nadprůměrný film. Ale i tak slušná práce a nevšední divácký zážitek, silné tři.