JASON_X

"Chceš věneček, nebo rakvičku?" Měl jsem to štěstí, že jsem Spalovače viděl poprvé ještě jako nezletilý před tzv. Listopadem, na jisté poloveřejné projekci, tedy ještě coby trezorový film. O to větší to tenkrát byl zážitek! "Pan Dvořák!" Nebo: "Co abych tě má drahá oběsil?" Nesmrtelné hlášky, dokonalý rinpočhe Hrušínský, překrásná hudba.

Až dodnes jsem vůbec netušil, kolik v těch Sudetech za války žilo Čechů. Podle všeho jich tam bylo dokonce víc než Němců, které málem utlačovali, za jejichž zády rozhazovali jako o závod letáky, statečně páchali partyzánské akce a k Němcům se chovali drze a vyzývavě, a ne podlézavě, jak jsem se až dosud mylně domníval. Eh, ubohý malý národ, který si musí dodávat sebevědomí bezostyšným "vylepšováním" historie v hloupých televizních filmech. Aspoň že ty poválečné scény působily věrohodně. P.S.: A samozřejmě že "Habermannovým případem" je film pouze VELMI VOLNĚ inspirován, jak není těžké zjistit.

Tělesné postižení, dokonce ani slepota, nejsou důvodem k bezpodmínečné lítosti, protože někteří postižení, dokonce i slepci, dokážou být pěkné svině. Zrovna třeba naše Sophie je zářným příkladem toho, že invalidita z vás automaticky nedělá lepšího člověka. Mezi námi, je to tak nesympatická a protivná pizda, že bych jí v afektu nejspíš neměl problém umlátit slepeckou holí. Ale na to, že nevidí, se po neznámém prostoru pohybuje nadmíru suverénně. Je to proto, že: A)má jasnovidné schopnosti B)scénář je blbý i na kanadské béčko. Aniž bych chtěl spoilerovat, tak prozradím, že B je správně.

Asi největší vadou na kráse nového příběhu o starém Leatherfaceovi je Netflixem (jako už tradičně) podsouvané nabádání bílých holek k tomu, aby randily s černými. Ale budiž zase Netflixu dáno ke cti, že nechal pana Leatherface nemilosrdně a nápaditě odkráglovat nejen milého černouška i s jeho nastávající blondskou, ale i důkladně vykydlit obsah autobusu plného degenerátských "pokrokářských" pitomců z města, přišedších bohorovně na párty do nějakého texaského prdelákova, kde na návsi dosud nemají asfalt, zato tam mají sochu jakéhosi otrokáře na koni a z oken vlají vlajky Konfederace. Krom otravných angažovaných vsuvek o bělošském rasismu mě ještě vlastně silně rozladil fakt, že Leatherface měl na pile střídavě povolený (prověšený) a střídavě utažený řetěz, že mu v ní za tu spoustu let nezvodnatěl benzín, nebo že řezal podlahu i s kovovými trubkami jako rákos. Ale jinak samá velká pozitiva, přesně ten druh filmu, který mají dřevorubci rádi, v práci si o něm určitě hezky pokecáme. Vtipných momentů bylo tolik, že už si je ani všechny nepamatuju, ale myslím že vítězí úvodní vražda nešťastníka otevřenou zlomeninou jeho vlastní ruky. A skvělá byla královna Borgů Krige v roli matky, a taky zlověstně výrazná Fouéré v roli pomstychtivé oběti.

U všech ďasů jak já měl, ne, MÁM rád ty skvělý devadesátkový nevážně vážný vyvražďovačky typu Scream, I Know What You Did Last Summer apod. A už při první scéně novýho Screamu jsem v duchu nadšeně screamoval "Jó! Je to zase tady!" A bylo mi jedno, že se zase jede v úplně stejných kolejích, protože jsem si to vlastně přesně tak přál. Ale vzápětí mě začalo krkat, jak ta hezká latinská dívčina příšerně přehrává, respektive hraje nevěrohodně, vadila mi pak i její zmalovaná oplácaná half ségra se svým odpudivým bojfrendem, prostě hodně postav mi bylo nesympatických. A ačkoliv musím ocenit spoustu krvavých scén s čvachtavými bodnými ranami, tak mě zase naopak krkalo třeba to, jak postřelený, nebo bowiákem pobodaný lidi fungujou dál jakoby nic, nebo jak už děj ke konci přechází v parodii na sebe sama, no a i když pro jedny fanoušky žánru to bylo určitě skvělý pokoukání, tahle megasebeironie, tak druhý fanoušky to myslím muselo dost nepěkně nasrat, taková šaškárna, no a já jsem někde mezi těmahle dvěma skupinama. Rozhodně vím, že na starý první dva Screamy se kdykoliv znovu rád podívám, ale na tenhle už asi sotva.

Thriller sice filmařsky kvalitní, ale nepříliš nápaditý, bez velkého napětí a s předpokládaným rozuzlením. Punc lehkého nadprůměru mu však propůjčuje účast skvělé Naomi Watts, které jdou postavy starostlivých a obětavých matek výborně (podobnou roli si kdysi střihla třeba i v obou amerických "Kruzích").

Příběh o ženské zabouchnuté ve špajzu sice neoplývá výjimečnou nápaditostí, ale nudný taky rozhodně není, možná jen místy trochu rozvláčný. Několik okamžiků se mi docela dost líbilo, nejvíc samozřejmě sólo pro ruku, šroubovák a cihlu. Rád jsem po čase viděl zběsilce Galla a buchta v hlavní roli mi sice nebyla zrovna dvakrát sympatická, ale na rozdíl od svého nevýrazného filmového manžela aspoň nepostrádala jisté charisma. Škoda jen trapného poblijózního happyendu, který celý film rázem vrhnul do rozbředlého středoproudového bahna.

Mosfilm se občas nebezpečně přibližuje Bollywoodu i Hollywoodu (to nemyslím jako negativní kritiku, jen konstatuju fakt). Dva námořní kapitáni, od prvního setkání spolu v konfrontaci. První sesazený, relativně mladý floutek a svéráz, v roli kapitána velkého sovětského plavidla naprosto nevěrohodný. Druhý pak starší, zkušený mazák a nesmlouvavý tvrďák s vizáží bulharského zápasníka, typově skvostný, ale taky tvrdá konzervativní a nekomunikativní palice. K tomu ledoborec uvízlý několik měsíců v polárním ledu, nervózní posádka, tenčící se zásoby, napjaté mlčení z Moskvy i Leningradu, jeden slizký sviňák od KGB (doba těsně před Gorbačovem) a máme tu drama jedna báseň. Pěkný vizuál a výprava (i když tipuju, že se nenatáčelo u Antarktidy ale hlavně v trikovém studiu), i něco málo akce a napětí. Na druhou stranu šablonovitý děj s často předvídatelným průběhem a jeden otravný čokl. Nebýt blbého happyendu, nejlépe vůbec žádného happyendu, dal bych o hvězdu víc.

Největší klad, který na Svoloči spatřuju, je jeho syrovost a krutost, tedy na to, že je to film o "dětech", no, spíš tedy o "dorostencích". V našem změkčilém českém prostředí je takový příběh nemyslitelný a pro spoustu lidí asi i nepochopitelný, inu krutá a drsná doba tvoří drsné lidi. To ale nic nemění na tom, že ona mládež ve filmu zobrazená byla opravdu svoloč, tedy výjimečně odpudivá sebranka nesympatických grázlů, že ona scénáristická syrovost a krutost byla kombinována s nepochopitelným, někdy až směšným sentimentem a patosem, že většině kluků jsem ty jejich asociální drsňáky nevěřil, že po filmařské stránce byl film citelně podprůměrný, že celá scéna diverzní akce byla nemožně hloupá a že závěrečný happyend se nesl ve stylu sovětských válečných televizních mozkovýplachů.

(Před projekcí jsem si nepřečetl ani jeden komentář, a totéž radím i vám. A anotace od Netflixu je totálně mimo.) Mám rád vážný, temný, až depresivní filmy. A jelikož jsem od přirození i díky mnohaletýmu thrillerovýmu a horrorovýmu intenzivnímu drillu v tomhle směru nadprůměrně otrlej divák, málokdy mě 'z hlediska temnosti' nějakej film vrcholně uspokojí. A tohle byl jeden z nich. Jsem z něho ještě tak trochu perplex, protože jeho rozuzlení bez rozuzlení mi vypálilo rybník. Coby náruživý béčkař jsem totiž dlouho dlouho čekal na nějakou tu "nadpřirozenou" pointu, na nějakej horrorovej element, kterej tenhle film šoupne do příslušný škatulky a la 'černá magie', 'posedlost', 'lykantropie' apod. A ono nic. Ona je ta jeho temnota "jen" taková jakoby magicky realistická, v průběhu děje se stále naznačuje cosi tajemného, metafyzického, ale ve finále si musí divák tyhle prvky dát sám do souvislostí, aniž by měl jistotu, že tam opravdu byly, respektive že byly takhle myšleny. A rejža mu mnoho nepomůže.  Kdybych si měl sestavit thrillerovou Top 10, nebo spíš Top 5, tenhle majstrštyk v ní tutově bude.