JASON_X

O čem jiném může být belgický thriller, než o pedofilech, že? No, o pralinkách nebo vaflích asi těžko... Byl jsem zvědavý a natěšený na starou dobrou evropskou filmařinu, ale ouha, už po chvíli jsem začal netrpělivě pokukovat po časomíře; tohle že má být to působivé filmové představení? Tenhle divácky nevstřícný, těžkopádně a krkolomně vyprávěný příběh, jehož postavy často jednají úplně nepochopitelně a v jehož ději jsem se i přes svou jakous takous inteligenci občas ztrácel? Ale možná to bylo jen těmi otřesnými českými titulky, takže za docela dobrou atmosféru a hudbu dávám zatím provizorně tři do doby, než si to (možná) někdy v budoucnu pustím s lepšími titulky znovu.

Liam Neeson konečně v roli, která není tolik pro smích (jako jsou jeho role třeba v nechtěných komediích Taken, Non-Stop, The Grey a podobně). Tenhle chlap je mi sympatický a jsem rád, že jsem ho konečně viděl v pořádně temném a hustoatmosférickém thrilleru. Kdyby se rejža nesnažil o jakýsi umělecko-myšlenkový přesah (rušivě roztříštěný konec) a kdyby se Liam tak "dojemně" otcovsky nestaral o jednoho černého bezdomovce-intelektuála (klišé jako prase), byl bych ještě spokojenější. Nejlepší moment filmu - nečekaný skok ze střechy.

Skvělé zpracování skvělé Kerouacovy knížky. Sedlo mi mnohem lépe, než zpracování On The Road (2012), které na mě svým stylem, typy herců i jejich projevem působilo tak, že se snaží komerčně zalíbit současnému divákovi, být atraktivním filmem pro dnešní teenagery a žrouty popcornu. Big Sur se myslím ničím nepodbízí a je lepší ve výběru herců (všechny tři hlavní postavy - Jack, Neal i Carolyn byly myslím hodně věrné realitě). Stejně jako kniha je i děj filmu neradostně filosofující a dušezpytně těžkomyslný. Kerouac sebekriticky obnažuje a popisuje svou prázdnotu, smutek a světabol, a taky svoje utrpení z rozporu, že ačkoliv je idolem beatnické mládeže s aureolou vyznavače zenu a extatického milovníka života, ve skutečnosti je už spíš životem unavený a otrávený stárnoucí chlap s na povrch se deroucí prudérní (a pokryteckou) katolickou výchovou, který se pomalu upíjí ke svému hořkému konci. Kdo četl Kerouacovy knihy i knihy o něm (včetně třeba výborných vzpomínek Carolyn Cassadyové), neměl by být zklamaný, myslím že je "to" tam. A kromě krásného vizuálu a příjemné hudby se mi taky líbilo, že ve filmu jsou použita skutečná jména všech postav (popravdě mi ty Kerouacovy matoucí přezdívky přišly vždycky hrozně rušivé, protože jsem jeho knížky četl vlastně i tak trochu jako literaturu faktu).

Biutiful mi už dlouho strašil na disku a já ho pořád odkládal a odkládal. Měl jsem trochu strach, že bude možná příliš sentimentální a patetický a sladkobolný, a že mi tak pošramotí vzpomínku na poslední dva režisérovy geniální filmy. Ale kdepak, Iňárritu mě opět dostal. Biutiful sice není příliš epický, ale je hluboký, vážný i existenciálně syrový, a to mám rád. Je zdánlivě smutný a neradostný, ale jeho vyznění přitom vůbec není pesimistické. Postava Uxbala sedí Bardemovi skvěle, spolu s Antonem Chigurhem tvoří úžasný tandem a já začínám přemýšlet, koho vyšoupnu ze své top tenky, abych tam šoupnul tohohle chlápka... Nejpoetičtější moment filmu: Smrtihlavové nad Uxbalovou postelí. Největší překvapení filmu: Uxbalova mediumita a jeho rozmlouvání s mrtvými. A jedna nádherná věta: "Miláčku, to co vidíš, to nejsou hvězdy. To je tvůj nervovej systém."

Tak tohle jsem si pustil velkým nešťastným omylem, jsem otrávený a naštvaný za promrhaný večer. Střední proud prostě fakt není pro mě, během sledování Arbitrage jsem se několikrát málem udusil nudou a všechny postavy filmu vzbuzovaly můj mrtvý nezájem (to je prosím logický opak živého zájmu). Jalový námět, jalové postavy, jalové dialogy, jalový děj, jalová hudba. Jalový pokus o thriller ze života jakéhosi finančního magnáta, vycpaný bezpočetnými chuchvalci scénáristické vaty. Nikdy víc už nic podobného nechci vidět, to bych radši koukal do stropu nebo z okna. / Krista boha jak si tak čtu zdejší komentáře, nabývám hrůzného dojmu, že jsem snad z jiné planety...

Eh... jsem na rozpacích. Myslel jsem, že to bude jen formalita a že po dalším (nepochybně) skvělém výkonu si hned po filmu šoupnu Britu do své první desítky. Ale co čert nechtěl - The East je opravdu výjimečně slabomyslná hovadina, jejíž jediné plus je příjemná klavírní hudba... Začíná ještě obstojně, jako levný béčkový špionážní thriller s náznakem jakéhosi snad mravního či psychologizujícího ocasu, ale postupně přechází v ultradementní mozkorvoucí šílenost. Parta ekoteroristických fanatiků, jejichž systém utajení je propracovanější než systém utajení Hamásu před Mossadem, je ve skutečnosti komická neohippiesácká skupinka, jejíž členové bydlí v lesní ruině a živí se prošlou zeleninou z Lidlu, většinu času se věnují společenským hrám nebo skupinovému sexu a občas nasypou prášky do pití zlým buržoustům, nebo je donutí koupat se ve špinavé vodě. Prostě nebezpeční a hrůzostrašní extrémisti par excellence. Retardovaný námět, scénář i dialogy, k tomu porce slizkého senilního pathosu (neslavně vynikají scény Izzy s jejím otcem), mizerná kamera a jako vrchol všeho postava, kterou (toporně) hraje Brit Marling, je fízlácká <-> a nablblá husa v jedné. Takže milá zlatá čekám na tvůj další film, za tohle tě na svůj herečský (sic) Olymp ještě fakt nepustím.

Brit Marling důrazně klepe na dveře mé herečské (na tomhle tvaru trvám!) první desítky. Ona a taky slibný námět byly hlavními taháky k tomuhle nízkorozpočtovému kousku, jako stvořenému pro nezávislé filmové festivaly. Jakožto sonda do nitra sektářské partičky mozkožroutem napadených pošahanců je Sound Of My Voice docela zajímavý a přiznávám, že mě po celou dobu udržoval v jakéms takéms napětí. A manipulativní, nevyzpytatelná a nepředvídatelná Maggie je nezapomenutelná a skvěle zahraná postava. Ale to laciné, nenápadité a neoriginální rozuzlení mě dost zklamalo, doufal jsem v trochu hlubší nebo aspoň nečekanější pointu. Každopádně ale žádná ztráta času, příjemná nekomerční záležitost. Silné tři.

Předně je to film fantastický, ne vědecko-fantastický, to jen tak na okraj... A fantastická je i Brit Marling a já jsem opět zamilovaný až po uši; ještě jedna taková role a skončí v mojí top tence. Jistě, mohl bych filmu vyčíst (jak je mým zvykem) příliš nasládlého pathosu a nepříliš kvalitní kameramanský styl. Mohl bych, ale nechce se mi, protože Another Earth mi skvěle sedl do mé melancholické nálady a já u něho nostalgicky vzpomínal na mé návštěvy podobných dušezpytných nekomerčních nízkorozpočťáků v devadesátkách. Vyčítám hlavně sobě - a to, že jsem Another Earth neviděl dřív. Ale aspoň jsem nebyl tolik zklamaný z Cahillovy druhotiny, kterou jsem viděl včera. A taky už mi naštěstí poněkud vybledly vzpomínky na podobného (a extrémně nepovedeného) vrstevníka téhle jeho prvotiny - na von Trierovu Melancholii.

Prazvláštní kombinace esoterické sci-fi, přitroublé love story a středoproudového romanťáku. Něco málo zajímavé vědy pro zvídavého diváka, něco teenagerského sexu a koziček, aby do kin přišlo víc náctiletých, kteří si koupí víc popcornu a něco pro ženy (a asi i muže) po čtyřítce se zájmem o "duchovno". Výsledek - nevyhraněná břečka a žánrová všehochuť a z toho vyplývající sterilní bezchuť. A přitom stačilo tak málo, třeba jen v závěru využít nevyužitého potenciálu postavy divného zbožného pána v kvakerském klobouku... Můj návrh na změnu scénáře: Onen pán je ve skutečnosti nelítostný zabiják, který objíždí země třetího světa a likviduje bohaté pedofily, kteří si tam jezdí užívat s chudými dětmi. No a když vidí Iana, kterak si do svého pokoje vede za ruku ušmudlanou indickou holčičku a kterak ji za čas v náručí odnáší dolů a hladí ji po hlavičce, má úplně jasno, počká si na noc a potichu vnikne do Ianova pokoje, ve kterém ho podrobí několikahodinové brutální a nechutné tortuře, na jejímž konci se smrt bude zdát jako rajské vysvobození. Tak takovému bijáku bych dal aspoň za čtyři, ale nějaké rozplizlé pseudoduchovní hollywoodské líbivosti s odřenýma ušima tři, a to ještě hlavně kvůli oduševněle hezké Britce.

Víte jak to chodí, že jo, partička mladých hejsků z města přijede se svými fifinkami kempovat na venkov, kde se to jenom hemží podivínskými a zdegenerovanými burany, jejichž oblíbené kratochvíle jsou sadismus, incest, sodomie, kanibalismus a podobné, no a na malér je zaděláno (nebo aspoň tak to většinou ve filmech probíhá). Ale kdo tyhle filmy zná, je připravený a v duchu hesla "nejlepší obrana je útok" na vidláky bez váhání vlítne. Brilantní komedie, jejíž některé scény mě přiměly k salvám hurónského smíchu (Dale s kosou při pokusu o konverzaci, motorovka a včely, štěpkovač...) Škoda jen poněkud slabého závěru, kdyby byl o trochu víc brutální a méně happyendový, dal bych klidně bůra.