JASON_X

Poprvé jsem Deer Huntera viděl ještě ve svých čerstvě postpubertálních telecích letech a není tedy divu, že jsem z něho byl rozčarovaný, ba zklamaný. Těšil jsem se na nějaké to vietnamské vojácké dobrodružství a přitom jsem většinu času musel trpně sledovat všelijaké nezajímavé eskapády partičky nějakých otravně uřvaných amerických Rusáků z nějakého amerického prdelákova. O pár let později jsem si už coby mladý filmový rádoby intelektuál v nějakém malém poloprázdném art kině spokojeně pochrochtával a nejistě ve filmu hledal všelijaké ty jeho přesahy a ocasy, i když ve mně stále hlodal červ pochybnosti, jestli to taky náhodou není tak trošku malinko... nuda. A teď, ve zralém věku, konečně můžu s úlevnou jistotou říct, že Deer Hunter mě fakt hodně baví a líbí se mi, že kvartet Savage, Streep, De Niro a primus Walken válí na výbornou, že horské exteriéry jsou dechberoucí a že žeru nejen tamější verzi Can't Take My Eyes Off You (Frankie Valli), ale třeba i svatební scénu, ve které Walken a Savage řádí a křepčí při ruských častuškách. A ta jeho stopáž mi už vůbec nepřijde tak strašidelně přemrštěná, protože díky pomalému a nenápadnému začátku je pak o to působivější jeho existenciálně silný závěr, díky kterému otevřený divák v plné síle pocítí onu bezednou propast mezi civilním a válečným životem. Na tenhle kousek je potřeba si udělat čas, zastavit se, no a to se mi teď naposledy skvěle povedlo, takže i když film není žádná moje velká srdcovka, sedl mi jako ulitý a já mu z objektivního hlediska musím dát i tu pátou hvězdu.

Tak tohle je pro mě asi ten nejnezáživnější film o světě drog, jaký jsem kdy viděl. Už poprvé kdysi dávno mě nijak neoslovil a zapomněl jsem... Teď před časem mi ho připomněl jeden můj zdejší kámoš, já mu dal šanci podruhé a... a zase nic. Tedy po filmařské stránce je Blow skvělá práce, o tom žádná, i většina herců je fajn, ale ten děj... ne-e. Film se zpočátku tváří jako teenagerská rádoby cool oddechovka o partě rádoby hippie studentíků, kteří prodávají travku a vydělávají prachy na mejdany, pokračuje jako jakýsi nestvůrný slepenec gangsterky, frašky a životopisáku, aby potupně skončil jako středoproudově rozplizlé a ufňukané rodinné drama. Jděte se vycpat, to jsou mi milejší lobotomické béčkové kriminálky. Řekl bych, že pan Jung napsal knižní předlohu v první řadě pro svou dcerku a v druhé pro prachy, nebo naopak, jen nevím, proč se ještě navíc musel točit tenhle podivný film. S velkými rozpaky dávám třetí hvězdu za tu pohlednou formu, ale do třetice už si Blow určitě nepustím.

Hmmm... Tak tenhle film je teda fakt hustá haluz, abych se prosím vyjádřil odborně a spisovně. Nejdřív jsem v něm hledal zápletku schizofrenickou, pak kafkovskou, pak nějakou surrealisticko-psychedelicky lynchovskou a nakonec už jsem to vzdal a jen opojeně zíral a nechal se unášet do víru slastného šílenství... abych byl na konci nachytán zápletkou už minimálně v jednom filmu použitou (Jacob's Ladder). Další superskvělý film s dalším superskvělým Goslingem, já si toho chlápka už opravdu musím dát do své top tenky, jen nevím koho sakra vyhodit... asi Belmonda, chudáka starýho, ach jo. Samozřejmě skvělá byla i Naomi W., i ten McGregor, kterého fakt nemám rád, byl skvělý, i několik dalších výrazných vedlejších herců bylo skvělých, skvělá byla kamera s několika fakt skvělými záběry, skvělý byl námět, scénář, režie, skvělá byla určitě i klapka, prostě skvělý film, radost pohledět. Je skvělé, že v tom zkomercionalizovaném Hollywoodu vznikají v kategorii "A" i takovéhle lehce artové, fantasmagorické, divácky nevstřícné perly. "Buddhisti mají pravdu - svět je jen iluze!"

Kdybych nezfízloval Goslingovu hereckou filmografii, tenhle skvostný thriller by mi nejspíš úplně utekl. A to by byla velká škoda, protože kromě excelentního mladého Goslinga v něm exceluje i Sandra Bullock v roli tak úžasné mrchy, že jsem nestačil zírat (no ale samozřejmě má k tomu svému mrštví pádný důvod, jak se časem ukáže)... Film je pro mě velké překvapení, a to nejen díky skvělému hlavnímu hereckému kvartetu. Hodně mě zaujal poutavý příběh (i když zápletka byla možná obšlehnutá z jednoho dílu Columba) a neméně se mi film líbil po vizuální stránce - má takovou zajímavou patinu, jako kdyby byl aspoň o deset let starší. A závěrečná scéna v domě na útesu je jako vystřižená z nějakého klasického Hitchcocka, což mě potěšilo dvojnásob. No a jelikož mě fakt nenapadá nic, co bych filmu mohl vytknout, proč nedat plný počet, že jo, i když je to "jen" taková oddechová kriminálka s psychologizujícím ocasem...

Prequel k výbornému The Conjuring (2013) není výrazně horší svého předchůdce. Poutavý (i když nikterak originální) příběh a děj, skvělá hudba i dobová výprava, klidná kamera a pomalé tempo, hustá atmosféra a několik fakt hodně dobrých mrazivých lekaček. Neumím si představit, že by se podobné téma dalo zpracovat nějak výrazně lépe nebo pohledněji. Annabelle Wallis (Mia), éterická i hřejivě mateřská, křehká a něžná blondska, je onou pověstnou třešničkou na dortu a pro svou roli je jako stvořená. Konec filmu je pravda možná trochu slabší (oběť staré černé za mladou bílou je trapně hollywoodská), ale nijak výrazně mi moje divácké uspokojení nepokazil. Relaxační, esteticky příjemný zážitek, 80%.

Pokud byste někdy potkali nějakýho emzáka, na nic nečekejte a hned ho něčím sejměte. Žádný přátelský a vstřícný chování vám nepomůže, na to zapomeňte, ti hajzlové totiž mají jedinej chtíč - letět sem přes půl Galaxie, aby tady s náma prováděli nějaký nechutný pokusy. Třeba s ostrou rotační anální sondou... Tahle rafinovaná komediální parodie na béčkové scifárny a horrorové vyvražďovačky se mi těžce líbila. Film zlomyslně skáče ze žánru do žánru, aby si divák až do poslední minuty nebyl vůbec ničím jistý. Myslím, že se jedná o kvalitativně skoro stejně výrazný posun v béčkovém žánru, jaký předloni přinesl geniální The Cabin in the Woods. Vtipné, pohledné, dobře zahrané, dobře zrežírované, se skvělou hudbou. Nebýt debilně třaslavé kamery... ale to už se zase opakuju. Kvůli hrozné kameře jsem chtěl dát "jen" čtyři, ale nalomil mě nejdřív matrixovský závěr s naprosto kulervoucím koncem a hned nato mě dorazila tak milá pocta mému bezkonkurenčně nejoblíbenějšímu seriálu (muž s cigaretou), že zapomínám na to, jak mě celou dobu srala ta zhovadilá kamera a všelijaké stroboskopické blikání a sázím plný počet. Aspoň do další projekce. P.S.: Chci dvojku s Emily Perkins!! / Z ostatních (zatím nemnoha) komentářů soudím, že parodičnost a nadsázku v tomhle skvělém spektáklu většina diváků vůbec nepostřehla...

Otřepaný začátek - šukající kempaři (ona musí mít samozřejmě silikonové cecky), jejich vražda, střih, partička pitomců na výletě atd. Na horror minimálně horrorové, na komedii nebo parodii minimálně vtipné. Co k tomu víc napsat... snad že se to má odehrávat v Irsku, ale auto má volant vlevo, že herci podávají tak toporné výkony, že mi to chvílemi evokovalo dadaisticko-recesistické Birdemicy, a že z filmu smrdí amatérština na sto honů... Plusy: Pěkná Bobbie Phillips (učitelka Karen) a povedená scéna filmu ve filmu (fiktivní horror v TV na bázi série Halloween). A pobavilo mě jednak vytahování střev prdelí, druhak když kanibalský mutant vytáhne z rozkuchané blondýny místo tepajícího srdce pytlík se silikonem. / Z IMDB zjišťuju, že většina ženského osazenstva jsou pornoherečky, tím se ledacos vysvětluje. // Jo a díky uživateli Flaxik za titulky! /// A že prý to měla být opravdu komedie a parodie... hmmm... viděl jsem mnohem lepší.

Není to špatný špionážní akčňák, i když se stokrát omletou zápletkou. Ale lehce prošedivělý a lehce alkoholický Brosnan mě určitě přesvědčil víc, než jako metrosexuální James Bond. Zajímavé jsou i bělehradské exteriéry, potěšil mě Lazar Ristovski a hodně se mi líbila nosatá Amila, ta nasraná asasínská gymnastka (tuhle sortu béčkových filmových postav miluju). Film není ničím výjimečný ani orignální, je vlastně dost přihlouplý, ale má celkem spád a před spaním, po krutém pracovním dni, je to celkem fajn večerníček. Ovšem zdrtilo mě poznání, že ruští vojáci v Čečně nepobíjeli Čečence, jak jsem se dosud spokojeně domníval, ale křesťanské árijské Rusy. Ale jeho zdaleka nejslabší pasáže jsou dialogy Brosnana s Kurylenkovou, které mi nemilosrdně rvaly mozek z hlavy a cupovaly ho na malé kousky. Vlastně všechny scény s Kurylenkovou mi nemilosrdně rvaly mozek z hlavy a cupovaly ho na malé kousky. Kvůli tomuhle nemilosrdnému frontálnímu útoku na moje mozkové buňky a kvůli slaboduchému závěru plnému uslintaného patosu, hodnotím November Mana jen jako trochu lepší průměr, i když jsem ho dlouho viděl na čtyři.

Tenhle film je varováním pro všechny, kdož si doma "dovolí" poprávu odkráglovat nějakou zlodějskou filcku. Já pořád tvrdím, že nejlepší je potom toho prasopsa naporcovat ve vaně, napytlovat a naházet rybám / spálit / zakopat. Jakmile zavoláte poliše, koledujete si totiž o malér... A navíc ti poliši... no nebudu spoilerovat, je to prostě všechno ještě kapánek složitější. Vlastně se celý film zvrhne v něco trochu jiného, než na co jsem ho zprvu tipoval; Cold in July je taková prazvláštní kombinace 8MM a Magnuma, nebo Texas Rangera. Trochu thriller, trochu parodie na thriller, trochu odlehčená country kriminálka... kdo se v tom má do čerta vyznat. Každopádně ale hodně zajímavá podívaná a finální švihlá přestřelka, s totálně švihlým setkáním otce a syna, je na pět. Jinak Michael C. Hall (aka Dexter) hraje fakt epesního balíka a vypadá jako ještě větší balík (knírek a hrůzostrašný sestřih - vizáž a la DDR nebo náš venkov před dvaceti járy).

Slabomyslná jednička se prý divákům moc líbila a film vydělal fůru merglí, tudíž jsme se dočkali i dvojky. Fajn, stejně jsem měl zrovna chuť na pořádný mozkový klystýr... Ale napružil mě už urážlivě pitomý začátek - schyluje se ke každoročnímu všeobecnému šťastnému a veselému masakrování a mraky lidí ještě trčí do poslední chvíle v práci, nebo nakupují v sámoškách. Jako by snad kurva už všichni nebyli od rána na dovolených, zalezlí doma a nezatloukali dveře a okna. Ale musím uznat, že atmošku to má zpočátku povedenou, temnou, zlověstnou, třeba týpci v maskách jsou naprosto skvělí. Ale bohužel děj většiny filmu je o tom, kterak se jeden celkem správný řízek z nepochopitelných důvodů snaží chránit kvarteto nehorázných pitomců. Tak nehorázně otravných, že já osobně bych je na jeho místě všechny bez výčitek odkrágloval, nebo bych je aspoň nechal odkráglovat a šel si dál za svým. Ale řízek ne, řízek je charakter. A tak chtě nechtě sledujeme patálie jedné nezajímavé partičky, namísto toho, aby nám rejža ukazoval scény nějakého pořádného anarchistického supernásilí z nočních ulic (a třeba i ze situace v bytě kamarádky se dalo vytěžit mnohem víc). Ujetý závěr, evokující jakousi komorní verzi Running Mana, ve kterém buržoazní smetánka za zvuků Chopina decentně a ve vší počestnosti loví pochytané plebejce, je trochu zábavný, ale i trochu trapný. Ovšem trapná až na půdu je pak pouličně guerillová URNA (Uvědomělá Revoluční Negerská Armáda), která si to přijde s těmi zlými (=bílými a bohatými) vyřídit. Tady jsem to musel stopnout a jít se vyblít. A uslzený a patetický závěr mi zvedl kufr podruhé a já zase blil jako Amina (samozřejmě ne jako ta Pučálkovic, ale jako matka Muhammada). A to já blbec v jednu chvíli dokonce váhal mezi třemi a čtyřmi...