kubilov

Miluju Margot Robbie, Will Smith je sympaťák a filmy o různých zlodějíčcích, podfukářích a podobných lidech jsou snad ty nejlepší oddechovky, při kterých se lehce potrápí mozkovna. Proto je hodnocení Focus dost snadná záležitost.

Hned na začátek nepříliš dlouhého zhodnocení v pořadí čtvrtého Mad Maxe pár poznatků. George Miller natočil svůj masterpiece a shodou okolností i nejlepší blockbuster posledních let s velkolepou, dechberoucí a zdánlivě nikdy nekončící akcí. Tom Hardy strčil Mela Gibsona a jeho nejikoničtější roli s přehledem do kapsy. V současném Hollywoodu lze jen těžko hledat většího tvrďáka, který umí i dobře hrát. Mad Max Fury Road je tak jednoznačně nejlepším filmem (minimálně) první půlky roku 2015. Větší analýzy nejsem schopen.. nemám slov.

Na pozadí Pařížského května '68 a událostí okolo něj rozehrává můj oblíbenec a vynikající režisér Bernardo Bertolucci další ze svých pařížských příběhů a svůj zřejmě předposlední film film vůbec, který je značně ovlivněn jeho mistrovským dílem "Ultimo tango a Parigi". S velkou nadsázkou by se dalo říci, že jde o méně tajemný, více angažovaný, ale stejně příběhově vystavěný a erotikou obalený film.. jen pro nové tisíciletí, s čímž by se snad dalo souhlasit. Eva Green ve své vůbec první filmové roli svým nezaměnitelným francouzským šarmem zcela ovládá celý film a dokonale tak zastiňuje jak amerického studenta Michaela Pitta, tak své dvojče Louise Garrela. Je mi naprosto jasné, že kdo nechápe nebo nemá Bertolucciho rád Snílky neocení, ale jeho fanoušci jistojistě ano. Historici či sociologové minimálně z pohledu studentské levicové komunity na postupný konec gaullismu.

Okouzlující a sexualitou neposkvrněná americká dívka se vydává na letní prázdniny do Toskánska na osamělou usedlost plnou lidí, kteří se mezi sebou baví takřka pouze o mezilidských vztazích a sexu. Jediná otázka po přečtení perexu je že ve které minutě filmu o to ta mladá Lucy přijde? Hlavní roli hraje více než přesvědčivě Liv Tyler u které jsem musel projít celou její filmografii abych zjistil čím mě tak přitahuje a čím mě naopak v tu samou chvíli tak děsně sere. Nepřišel jsem na to ani po shlédnutí zřejmě jejího nejosobnějšího filmu (jak by také ne když režíruje Bernardo Bertolucci). Zkoumání fenoménu 'panenství' a co to pro mladou devatenáctiletou dívku znamená naprosto na jedničku, jen to tempo je občas příliš zdlouhavé, ale co bych to byl za fanouška italského filmu kdybych o tu půlhvězdu nahoru nezaokrouhlil. Navíc při přítomnosti Jeremyho Ironse a poslední role Jeana Maraise.

Pokud má někdo zájem o pohádku o tom co se dělo slavné Grace Kelly v období po svatbě, kdy se věnovala pouze charitě a rodině, je pro něj tento film zajímavým vhledem do tehdejšího monackého knížecího dvora. Pro fanoušky Grace Kelly je to však film, který pro potřebnou atmosféru potřebuje velikou míru představivosti. Když si divák dovede představovat, že se nedívá na kdysi dobrou herečku Nicole Kidman, ale na navždy mladou a krásnou Grace Kelly, jde o vynikající snímek. Bohužel však celý film až příliš leží na bedrech obličeje Nicole Kidman.

Miluju Emmu Stone, Bradley Cooper je super sympaťák, Rachel McAdams už pro mě díky True Detective není jen hezká tvářička, Bill Murray je prostě Bill Murray a Alec Baldwin je v posledních letech v těchhle miniroličkách skvělej. Ovšem o čem byl tenhle film fakt netušim. Ani nevim jestli to celý nebyla jen recese, fakt ne.

Miluju tyhle "low budget" (50M) scifárny! J. J. Abrams je po právu podle veřejného mínění jeden z nejperspektivnějších režisérů současnosti, který navíc umně ve svých filmech praktikuje svou geekovskou povahu. Co se týče Super 8, tak citace z oblíbených filmů jeho učitele Stevena Spielberga jsou tak nějak takovou nutností při tomto tématu, přičemž je však film dostatečně osobitý, zábavný a z dětského pohledu sympatický. Dost cenim ztvárnění onoho tajemného návštěvníka + vyprávěcí styl, který je zde klasicky takový, že hlavní postavy vědí ze začátku to co diváci.. kuloví + ten vlak na začátku, to byly oku lahodící záběry.

Zarytí fanoušci obvyklých houbičkovo-LSD-trippy filmů Tima Burtona budou jistě civilností Big Eyes velice zklamáni.. i když teda vlastně mě nenapadá cílová skupina, která by mohla být z tohoto nemastného neslaného filmu nadšená. Jediným drahokamem, který prosvítá přes šedý zevnějšek je rakouský génius dnes již ve službách hollywoodského filmu - Christoph Waltz. Ostatní, včetně mé jinak oblíbené Amy Adams, je spíše zklamání z průměrnosti, přičemž závěrečné "prozření" a rozuzlení je opravdu postavené na hlavu.

Sophia Loren se po boku netradičního Jeana-Paula Belmonda a pod taktovkou v pozdější době dobře známého režiséra Vittoria De Sicy 'prohrála' ve svém nejlepším hereckém výkonu k zaslouženému Oscaru. Poslední měsíce války v Itálii, pád Duceho, prostý venkovský pohled na devastující válku a na každodenní hrůzy v působivém stominutovém balíčku.

„They used to call me Anal Girl.“ Velice úspěšné romantické drama, které vlastně nemá s normálním romantickým dramatem / komedií mnoho společného. Marc Webb totiž ve své režijní prvotině natočil nechronologicky vyprávěnou antiromanci s nádhernou antagonistkou a politováníhodným hlavním (ne)hrdinou. Ovšem zcela mistrovsky. Zooey Deschanel ve své pravděpodobně nejlepší roli hraje tak trochu mimo svoje všeobecné herecké zařazení a musím přiznat, že si mne těmito novými polohami naprosto získala. Joseph Gordon-Levitt je pak na romantického ňoumu jako dělaný. A do třetice cool sestra hlavního hrdiny, mladá ještě ne úplně proslavená herecká hvězdička Chloë Grace Moretz. Osudový závěr naprosto fatální, silný a zdrcující.