Zagros

Po třech letech jsem se konečně dočkal a filmové zpracování jedné z mých neoblíbenějších knih je komplet. Jak už naznačila první část, dílo se povedlo téměř dokonale, já byl po návštěvě kina nadšený a má mysl se přenesla na několik následujících dnů na Arakkis. :-) Pomalé tempo příběhu, dlouhé nájezdy kamery, klidné pohledy, komunikace beze slov, indoktrinace náboženstvím, nevyhnutelná svatá válka, … to všechno se mi moc líbilo. Navíc gradace některých okamžiků je přímo uchvacující. Konečně je v kinech výtečný film pro dospělé, kde nenajdete vtipy a hlášky pro dvanáctileté americké puberťáky! Asi dál nebudu chválit jednu složku za druhou. Denis Villeneuve zkrátka stvořil ucelený a funkční filmový svět, který má sílu diváka uhranout. Ač jsem si například některé postavy přestavoval jinak, tvůrci mě castingem i hereckými výkony nakonec přesvědčili. Mladé vycházející hvězdy Timothée Chalamet i Zendaya to daly skvěle a staří pardálové (Bardem, Broslin, Isaac, Bautista a Skarsgard) perfektně sekundovali. Tvůrcům rovněž odpouštím drobné změny v příběhu. Ve filmu má všechno smysl a myslím si, že mohou být spokojeni i fanoušci předlohy i diváci, kteří knihu nečetli. Nemám, co bych vyčet. Pětkrát bravo pro všechny tvůrce, a pokud se tvůrčí tým v tomhle složení vydá na další dobrodružství na Arrakis, budu se velmi těšit.

Velkolepé sci-fi, které mě dostalo po všech stránkách, to je Interstellar. Není moc filmů, na kterých jsem byl v životě v kině dvakrát. Interstellar je jedním z nich, až tak se mi líbil. Pomalejší rozjezd dává vyznít ponuré atmosféře, která se mění v drobnou naději. Naději, za kterou se vyplatí bojovat, i když za ni budou obrovské oběti. Výborné obsazení jde ruku v ruce se skvělými hereckými výkony. Samostatnou kapitolou je přímo nadpozemská hudba, Hans Zimmer opět dokázal, že je naprostá špička ve svém oboru. Povedlo se mu bezchybně sladit hudbu s atmosférou. Tu naopak pozvedl k vesmírným výšinám. :-) Po filmu většinou nežádám absolutní uvěřitelnost, pokud je to správně namícháno, dokážu mu odpustit mnohé. Tady ale nemám co odpouštět. S tvůrci jsem naskočil na stejnou vlnu a nepotřebuji přísně rozebírat fyzikální zákony, co je možné a co už ne. Kdybych něco rozebíral dle nich před sto lety, tak se mi dnes vysmějí a stejně tak se můžou dnešním racionálním fyzikům vysmát za dalších sto let. Kde končí věda, kde začíná nadpřirozeno a víra… víra v cokoli? Přesně takhle to mám rád. Tvůrci mi nepředkládají jednu cestu, nechávají konečnou intepretaci na divákovi. Krásný balanc mezi vědou a vírou, rodina a mezilidské vztahy, relativita času, odloučení, znovu opakuji hudba (!) a emoce… obrovské emoce. Za to všechno si zaslouží Interstellar mé subjektivní maximální hodnocení.

Původně měla Zázračná planeta jednu řadu. Když přibyly další dvě řady, spojili to místní admini do celku. Zrovna píšu komentář ke druhé řadě, tak ho dám rovnou sem. Většinou totiž nehodnotím jednotlivé díly a série seriálů, ale beru je jako celky. Teď už k samotnému seriálu... Tenhle seriál se nedá hodnotit jako tradiční filmy a seriály. Nicméně to mi nebrání mu dát maximální hodnocení. :-) Je jednoduše kouzelný a dokonalý jako příroda a naše zázračná planeta sama. Navazující komentář po druhé sérii... Po deseti letech se tvůrci původní Zázračné planety odhodlali k pokračování, které dopadlo opět skvěle. Znovu je to výtečná práce po všech stránkách a nedovedu si to překvapit lépe. Tentokrát jsme se dívali s dětmi a moc se nám to líbilo všem. Mimo tradičně perfektní záběry přírody to bylo i překvapivě zábavné a poučné. Tance plameňáků vás rozesmějí, cestování tučňáků za potravou vás dojme, opice ve městě vás pobaví… Mimo to se dozvíte i spoustu věcí, které zaručeně nevíte. Třeba to, kdo v centru měst loví a žere holuby. :-) Zcela po právu náleží i druhé sérii Zázračné planety maximální hodnocení. Už teď se všichni doma těšíme na třetí řadu.

Pět hvězd moc často nedávám. Jedním z důvodů, proč občas maximální hodnocení něčemu udělím, je jeho zásah v emocionální rovině. Pozemšťané mají sílu diváka rozsekat na malé kousky a ty pak ještě zašlapat do podlahy. Dával jsem to natřikrát během jednoho týdne. To vyznění dokumentu, záběry a především chování lidí… obecně lidstva i lidí v konkrétních záběrech… Jak někdo vůbec může umlátit klackem bezbranné raněné zvíře, jak to může dělat třeba stokrát denně a každý den? Proč lidé bestiálně vraždí všechno živé, jen abychom měli… ne dost, ale nadbytek a pořád všechno? Chtělo se mi zvracet, nahlas řvát, tiše plakat, … ty emoce byly skutečně silné. O dokumentu jsem věděl už mnoho let a tušil jsem, o co půjde. Podvědomě jsem odkládal první setkání s ním. Rozhodně to není objektivní dokument, to je potřeba říct. Nicméně je pravdivě natočen a vyznívá jako brutální a zasloužená obžaloba lidstva jako celku. Popisovat jednotlivé záběry se mi nechce. Zvedá se z nich žaludek, a když si uvědomím, že tohle je vůbec možné a děje se to s tichým souhlasem nás všech, je mi znovu zle. Nemám problém jíst maso, sami jsme měli v minulosti zabijačky, ale naše prasata se měla jako v bavlnce a porážka byla s respektem a s díky za jejich oběť. Snad to neznělo moc pateticky. V dokumentu je ale nechutné mučení, vraždění a trápení ve velkém… ne v obrovském měřítku. Na začátku je to přirovnáno k nacizmu a k Holocaustu, myslel jsem si, že to tvůrci zbytečně přehánějí. Nepřehání to, jen je to ještě ve větším měřítku a ke všemu živému bez rozdílu. Zabíjení pro maso, pro kožené kabelky, testování na zvířatech, vystupování v cirkusech, utracení zvířat… Asi ani nemá cenu vypisovat všechna čísla… miliony mrtvých a umučených zvířat, celosvětově tisíce za minutu. Možná jen jednu statistiku pro ilustraci. Dnes (rok 2005) se v Americe sní za jeden den tolik kuřecího masa jako v roce 1930 za celý rok dohromady! Speciálně Američanům bych to povinně (a klidně násilím - Mechanický pomeranč!) pustil před každou návštěvou jejich McDonalda. Chce se mi věřit, že v Evropě se už podobné věci v takovém měřítku nedějí. Sám se k tomu snažím přispívat alespoň svým (ekonomickým) chování. To je jediná možnost. Až přestaneme kupovat všechno ve větším množství, než skutečně potřebujeme. Svět bude lepší místo… aspoň o trochu.

Je trochu paradox, že nejsem fanoušek motosportu, ale líbí se mi filmy a dokumenty z toho prostředí. Rivalové byli parádní, Le Mans '66 taky dobré a například dokument Senna byl přímo skvělý. Proto jsem si nenechal ujít ani další vysoce hodnocený film z prostředí Formule 1 a s radostí si pustil další Virtuální retro kino. Hned na začátek napíšu, že je vysoce hodnocen oprávněně. Grand Prix se i mně líbilo hodně. Na svoji dobu je to fantasticky natočené (myslím především přesvědčivé záběry ze závodů) a neztratí se to ani v dnešní produkci. Dál se mi líbily všechny čtyři hlavní postavy. Čtyři hrdinové (blázni?), kteří se nebojí nasadit život a nepřipouštějí si smrt v adrenalinových závodech ještě v dobách, kdy může každá chyba znamenat smrt. Každý rok několik jezdců opravdu zemřelo. To dává jejich charakterům a všem vztahům další rozměr. Každý z nich je jiný. Někdo maximální profesionál, někdo introvert, další milovník večírků a žen. Příběh jedné z jejich sezón mě hodně bavil a i přes délku filmu jsem jej sledoval se zaujetím až do konce. K maximálnímu hodnocení mi chyběla jen výraznější a zapamatovatelnější hudba, pár drobných detailů a možná to, že nejsem ten fanoušek motosportu. :-) Edit: Při procházení hodnocení z loňského roku jsem zjistil, že jsem dal jen 3x pět hvězd a z toho nebyl ani jeden klasický film. Když jsem se sám sebe ptal, který film by si maximální hodnocení zasloužil, hned mě napadlo Grand Prix. Nakonec rád uděluji tu pátou hvězdu a někdy v budoucnu se těším na opakování.

Kult hákového kříže je pro mě možná vůbec nejlepším filmem na téma rasismus. Přemýšlím, jestli dokáži popsat proč… Bez spoilerů je to velmi těžké, protože pro mě to nejdůležitější byl příběh a cesta hlavního hrdiny Dereka. Navíc je famózně zahraný Edwardem Nortonem. Zbytek obsazení se také velmi povedl a skvěle dotváří mozaiku charakterů z jednoho amerického předměstí. Atmosféra snímku je velmi hutná a tísnivá a po filmu se žádné pěkné pocity rozhodně nedostaví. Scény jako rozhovor u stolu s otčímem, nebo obrubník si budu pamatovat do smrti. Dobrý je i nápad celý příběh vyprávět z pohledu mladšího bratra. Lehký odstup přidává další možnosti zamyšlení. Jednoduše je to za mě maximální hodnocení, a pokud hledáte film na téma rasismu, tohle je absolutní špička.

Při sledování seriálu Devadesátky mě ani jednou nenapadla žádná výtka. A když o tom po pár dnech přemýšlím, musel bych se hodně snažit, abych vytáhl pár drobností. To ovšem dělat nebudu. Devadesátky jsem zažil jako dítě, takže si prd pamatuju a nějaká nostalgie u mě hodnocení určitě nezvyšovala. Co se mi teda tak líbilo? Seriál je skvěle zasazen do našeho společenského historického kontextu, má dobře vykreslené prostředí a povedenou atmosféra devadesátých let. Tím nemyslím jen výpravu, ale také to společenské naladění a například i povahy a nálady policajtů a jejich dialogy. Převážně pochmurnou náladu při vyšetřování tvůrci několikrát výtečně okořenili drobným humorem v podobě různých chlapských popíchnutí, což mi sedlo. Velmi se povedlo i obsazení… Martin Finger asi životní role a kupodivu parádně fungoval i Ondřej Sokol. Celková povedená atmosféra byla podpořena dobrou kamerou a nevtíravou, ale ve vhodných místech intenzivní hudbou, která dokázala napnout. Celý seriál byl až překvapivě napínavý, i když v něm prakticky není žádná akce. Režisér Peter Bebjak zkrátka dokázal ze silné látky stvořit výborné dílo. Popravdě si nedovedu představit, jak by to šlo (u nás) udělat lépe.

Co napsat k tomuhle známému a vysoce ceněnému filmu? Stejně jako mnoho jiných diváků si mě podmanil už na prvním setkání a nadšení z něj nevyprchalo ani po více opakováních. Samu Mendesovi se povedlo vytvořit přímo magickou atmosféru, kterou mocně podpořila zejména hudba. Neméně skvělé jsou ale všechny složky. Tohle téma „amerického snu“ Sam Mendes zkrátka umí lépe než bondovky, vrátil se k němu i ve filmu Nouzový východ a povedlo se to opět výtečně. Americký sen o klidném domě na předměstí je svým způsobem až psychologická obsese všech Američanů. Tady se výtečně ukazuje jeho zdánlivost, křehkost, naivnost, směšnost… Američané mají zkrátka problémy jako každý jiný národ. Jen je u nich mnohem větší rozčarování, když se něco nepovede. Jak je to vůbec možné, když jsou dokonalí a žijí v dokonalé zemi. Je zábavné to pozorovat a zvlášť v téhle perfektní formě. Výtečně napsané, obsazené i zahrané postavy dodávají snímku na uvěřitelnosti. Na jednu stranu jde v podstatě o smutný film, plný nespokojených lidí, kteří nějak neví, co se životem. Když už se někdo přestane přetvařovat a rozhodne se začít opravdu žít bez toho, aby se neustále vnitřně užíral, stane se rázem tím nejvíce podivným. Americká krása přesto působí až nebývale pozitivním dojmem. Málokdy souhlasím s Oscary tak jako v roce 2000, všechny jsou po právu. Stejně jako moje maximální hodnocení.

Byl jednou jeden… vynálezce je třetí řada slavné série se stejnými názvy Byl jednou jeden… od Alberta Barillého. Jako ty předcházející i tahle řada je skvělá. Po obecných dějinách a lidském těle se tentokrát ponořila do známých vynálezů naší společnosti. Opět nás vzala na výpravu od dávných časů až po současnost a nahlédla i optimisticky do budoucnosti. Sledovali jsme Vynálezce společně s dětmi a není moc animovaných seriálů, na které bychom se společně těšili a líbil se dospělým i dětem. Jde o zábavnou formu poučení pro děti a osvěžení paměti pro dospělé, kteří se občas mohou také dovědět nějakou tu novou zajímavost. Celé je to jasné, srozumitelné, vhodně animované… zkrátka jde znovu o maximální hodnocení a jen dodám, že nejsem zatížen žádnou nostalgií z mládí. Tuhle řadu jsem viděl až teď. Jako další nás čekají Objevitelé a už teď se těšíme.

Detektivky nikdy nepatřily k mému oblíbenému žánru, přesto jsem se nechal zlákat vysokým hodnocením a doporučením od kamarádů a na Případy 1. oddělení jsem se podíval. Dívali jsme se doma dohromady a rozhodně nikdo nelitoval. Celý seriál byl natočen civilně a uvěřitelně. Byly vybrány zajímavé a mediálně známé případy. Velmi dobře byly napsané rovněž postavy. Jejich neustále popichování, ať už vážné či nevážné, bylo tím správným kořením seriálu. Navíc to (prý) bylo i pod dohledem skutečných vyšetřovatelů a v seriálu si tvůrci moc nevymýšleli a jen dovedně dramatizovali. Nakonec jsme viděli všechny díly a nebojím se seriál označit jako vrchol televizní tvorby u nás. Rád dám silné čtyři hvězdy a přidám doporučení na několik fajn televizních večerů k tomu. Pokud je někdo navíc fanoušek detektivek a ještě má rád české prostředí, Případy 1. oddělení mu nesmí uniknout. --- Po třetí sérii nakonec hodnocení zvedám na plný počet. Platí všechno dříve napsané a k pozitivním věcem bych ještě dodal citlivě doplněné moderní vlivy (videokonference, korektnost, sociální sítě, PR) a jejich kontrast ke konzervativním, ale skvělým policajtům. Výtečná byla taky Lucie Štěpánková v podobě ředitelky. Tu mstivou, blbou a všehoschopnou mrchu zahrála perfektně. Když má navíc člověk podobné životní zkušenosti, užije si její výkon o to více. Na celém seriálu nemám nic, co bych vytknul. Dle mého názoru se v našem prostředí a na dané téma jedná o prakticky dokonalý seriálový počin.