Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Dokumentární

Recenze (2 327)

plakát

Žhavé výstřely 2 (1993) 

Dvojka je ještě lepší než jednička a to nebývá zrovna obvyklé. Pro mě je to díky tomu, že vychází především z Ramba, kterého mám mnohem raději než Top Gun. Myslím si, že jsem jej také viděl v kině jako první a vzpomínám si, jak jsem slzel a bolelo mě smíchy břicho. Pokud jsem Bláznivou střelu označil za krále žánru, tak druhý díl Žhavých výstřelů k němu nemá daleko. Spíš se o vládu společně podělí. Takže pokud se chcete pobavit a pořádně zasmát, mohu jen doporučit.

plakát

Žhavé výstřely (1991) 

Obecně parodie moc nemusím. Pokud se ale už chci na nějakou podívat, pravděpodobně volba padne právě na Žhavé výstřely. Tvůrcům se podařilo poměrně krátkou stopáž naplnit až po okraj všemi možnými vtípky, které mě dokázaly mnohokrát rozesmát. Přesto, že je parodie žánr kopírování, jsou Žhavé výstřely ve vymýšlení vtipných scén nebývale originální. Navíc Charlie Sheen je ve své životní roli (jo, ještě v Četě byl dobrý). Dalším bodem k dobru je také fakt, že film funguje i po letech a hodnocení není založeno jen na sentimentálních vzpomínkách.

plakát

Next (2007) 

Dobrá myšlenka a špatné provedení, je to prostě béčko i v rámci svého žánru. Ono stačí, když se mrknete na trailer, nenecháte se zlákat a ušetříte si hodinu a půl času. Nemusíte se ani dívat do budoucnosti. Tak už to bývá, když se hollywoodsky rozvede jen jedna jediná myšlenka, nebo krátká (sebelepší) povídka. Navíc tady ani ta akce není nic moc. Dál to nebudu rozvádět a nechám dvě hvězdy.

plakát

Batman se vrací (1992) 

Imaginace Tima Burtona je nepopiratelná, stejně jako fakt, že jsem si s ním nikdy úplně nesedl a nejinak tomu bylo i tentokrát. Film Batman se vrací jsem navíc viděl "vytržený z kontextu" bez jeho první části i bez těch následujících. Celá starší série z let 1989-1997 mě zajímala jen jako srovnání se sérií 2005-2012 a tam dostává pořádně na frak. Batman se vrací mě nebavil ani trochu a dvě hvězdy mu nechám jen za Danny DeVita a Michelle Pfeifferovou.

plakát

Psí ostrov (2018) 

Filmy Wese Andersona mám rád a přesto, že mi nikdy úplně nesedly, sledovat je pro mě velké potěšení. Především díky jeho originalitě, kreativitě a invenci. Málokterý režisér je tak dobrý v jednotlivých detailech a dokáže naprosto uhranout i zcela bezvýznamnou scénou. Tady je to například příprava sushi. Je radost ji sledovat, i když děj nikam neposouvá a ani bych si nevšiml, kdyby tam nebyla. V tom je jeho největší kouzlo a taky největší problém. Bohužel jako celek film nefunguje na sto procent. Sám jsem byl překvapený, že jsem se u filmu dokázal nudit. Skvělé scény se střídaly s těmi vyloženě nudnými a příběh mě nedokázal naplno pohltit. A tak jako ze všech jeho filmů si budu pamatovat pár mimořádných scén, ale film jako celek se mi z hlavy vykouří hodně rychle.

plakát

Blade Runner 2049 (2017) 

Ač jsem prvního Blade Runnera viděl, nijak mě neoslovil a díky tomu nejsem moc zatížený srovnáváním. Tento snímek je nádherný vizuálně a má výbornou hudbu. Bohužel příběh je poměrně jednoduchý a snad díky velmi pomalému tempu vyprávění (které mám povětšinou jinak rád) chvílemi dokonce nudí. Těžko vás napne každý druhý okamžik tvářící se naprosto zlomově (vizuál+hudba), když je vcelku zbytečně natahován. Navíc jej většinou stejně dokážete odhadnout dopředu. K tomu ten nádherný vizuál občas nefunguje v detailech. Svět je mnohdy nelogický, například včely téměř bez slunce a rostlin, zachovalý interiér kasína i přes dvacet let chátrání v poušti apod. Jako nádherné obrazy vize budoucnosti jednotlivé scény fungují, ale jako součásti komplexního světa působí nelogicky a prázdně.

plakát

Barva kouzel (2008) (TV film) 

Terry Pratchett patří k mým oblíbeným spisovatelům, Zeměplochu mám doma komplet a rád si ji často čtu. S filmy mám ale problém. Právě díky literární Zeměploše mám vytvořenou její ideální podobu se všemi postavami a příběhy ve své vlastní hlavě. K ní se tvůrci dokáží přiblížit jen stěží. Bez zatížení předlohou bych film jen chválil. Obsazení, herecké výkony, imaginace, příběh, vtip, celková atmosféra,... vše se povedlo a když si uvědomím, že jde "jen" o televizní film, hodnocení by mělo být vyšší. Ale já zkrátka nemůžu, není to ta má parádní Zeměplocha, to je však jen můj problém a na mé tři hvězdy nemusíte moc brát ohled.

plakát

Hon (2012) 

Mrazivé dánské drama, které mě v kině doslova přikovalo k sedačce. Po skončení filmu mi nebylo dobře po těle. Ač od začátku vlastně víte, jak to celé doopravdy je, budete napnuti až do konce na míru nejvyšší. Zdánlivě jednoduchá zápletka je mistrně zrežírována, nasnímána a především zahrána. Mad Mikkelsen jako většinou (když nehraje jen záporáka v americké mainstreamové produkci) exceluje. Vím, že příběh je patřičně upraven pro film a velmi umě zdramatizován, přesto bych se nikdy na "dokonalý" sever přestěhovat nechtěl a už vůbec bych tam nechtěl mít děti. Mohou všechny přesvědčovat jak chtějí a žít si v sebeklamu, ale jejich "dokonalý" sociální systém zkrátka nefunguje a podobné věci jsou pak následkem.

plakát

Já, legenda (2007) 

Na podobný typ filmů se vždy s chutí podívám, postapo tématiku mám rád už od dob prvních dvou Falloutů (počítačové hry). Z legendy mám spíše rozporuplné pocity. Vizuál, prázdné město, osamocenost a zdánlivá bezdějovost jsou ty dobré věci. Zombie, míchání žánrů, logické chyby a pokažený závěr jsou ty špatné. Nakonec tomu nechám slabší tři hvězdy a budu se těšit na nějaký další postapo pokus. Pozn. Vůbec se mi nelíbí různé varianty konce filmu. Film by měl jako celek fungovat sám o sobě a nechápu, proč by člověk měl dostávat na výběr z více různých závěrů? Když jsou tvůrci nerozhodní, ať si natočí nějaký kinoautomat.

plakát

Vesničko má středisková (1985) 

Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších českých komedií, kterou můžu vidět kdykoliv a nikdy se mně neomrzí. Co je na ní tak úžasného? Jednotlivé postavy jsou naprosto senzačně napsány a snad ještě lépe zahrány. Nelze vyzvednout jen některé, úžasné jsou prostě všechny. Mistrně napsané dialogy, není v nich hluché místo a přesto, že se nesnaží o humor za každou cenu, jsou vtipné prakticky neustále. Je jen málo filmů, ze kterých bych si pamatoval snad vše, co v nich je řečeno. Navíc film jako celek funguje přímo magicky, pana Menzla mám rád a většina jeho tvorby je povedená, ale Vesnička je jeho nejlepší kus. Vesničku beru jako součást české kultury a mimo jiné je i jejím výstižným obrazem. Bez dalšího řečnění dávám pět hvězd a těším se na mnohá další setkání.