Zagros

Tvůrcům se povedlo vytvořit krásnou a pohodovou atmosféru z období první republiky a vůbec perfektně převést knihu Karla Poláčka do televizního seriálu! Celý děj je vyprávěn z pohledu Petra Bajzy a party jeho kamarádů, kdy zažívají napínavá klukovská dobrodružství. Po kouzelné atmosféře stojí za zmínku i výtečné obsazení úplně všech postav. Každá z nich je dobře napsána a má v seriálu pevné místo. Nevybavím si mnoho českých seriálů, ze kterých byl měl vždy po skončení tak dobrý pocit. Navíc je otevřený dětem, dokáže pobavit i dospělého a neomrzí se. Rád se kdykoli mrknu znovu a opět dám čtyři hvězdy.

Dům je minimalistickým filmem v každém slova smyslu. Několik málo postav si prožívá svůj menší příběh a bohužel nějak neví, co se životem. Celým filmem se táhne podivně odevzdaná atmosféra, což ovšem není negativum. Tvůrci vystihli nerozhodnost (neschopnost?) postav se někam posunout velmi dobře. Bohužel nakonec Dům vyzněl podivně do ztracena a já si z něj neodnesl nic navíc. Možná jen pocit, že československé filmy mohou dále vznikat a nejsou úplně špatné, i když... rád bych ještě něco víc. Miroslav Krobot to ale zahrál obstojně a poprvé jsem si všiml nadějné Judit Bárdos. Dabing neřeším a dávám tři hvězdy.

Popravdě se mi Markéta Issová do pohádky vůbec nehodila, ale svoji roli zvládla poměrně dobře. A když k tomu připočtu zdařilou výpravu a slušnou řemeslnou práci, vychází mi z toho jedna z nejlepších českých pohádek za poslední dobu. Původně jsem se trochu obával také přílišného hororového pojetí, ale ani tahle obava se nepotvrdila a hororové prvky jsou v lehčí formě a dokonce se najdou i povedené humorné části. Nakonec jsem přihodil i tu čtvrtou hvězdu, především díky srovnání naší pohádkové tvorby posledních let, které je nějaká neslaná nemastná a já mám potom před dalšími pohádkami podobné obavy.

Ehh, už dlouho mi nebyl žádný film při sledování tak protivný a místy dokonce až odporný. Musel jsem se hodně přemlouvat, abych to vydržel. Doufal jsem, že se to zlomí... bohužel se to nestalo a závěr to jen podtrhl. Kombinace vlezlé hudby, unylého obličeje hlavního hrdiny, častých střihů, nestálé kamery společně s podivnými "obrazy" ve mně vyvolávala opravdu až odpor. Tímhle "podobenstvím" mě Juraj Jakubisko naprosto minul. Nezachránila to ani krásná a mladá Magda Vášáryová, teda vlastně ano, zachránila tu poslední hvězdu.

Je pravda, že snímku Coco bych mohl vytknout mnohé, ale tentokrát to neudělám a budu jen chválit. Především proto, že si mě už dlouho žádný "mainstreamový" animák tak nezískal svým vyzněním. Jde o krásně napsaný příběh, který nám ukazuje, že tím nejdůležitějším je soudržná rodina a úcta ke starším a k našim předkům nemusí být jen prázdná fráze. K tomu si navíc tvůrci vybrali mexické kulisy a mexický způsob dušiček, což se povedlo skvěle. Místo smutného postávání u hrobů, jde spíše o barevnou oslavu svátku zemřelých a radostné vzpomínání na naše milované předky. Vůbec celý film přes poměrně vážné téma působí velmi pozitivně a je radost se na něj dívat. K tomu mi ještě parádně sedla animace a také hudba. Jak jsem psal na začátku, Coco není dokonalým snímkem, ale mě svým kouzlem dokonale uhranul a já mu rád dám plný počet.

Nelíbila se mi roztřesená kamera, jak z domácího videa. Nelíbily se mi postavy ani obsazení (až na hlavní hrdinku). Nelíbilo se mi zmatečné chování puberťáků. Nelíbila se mi bezdějovost snímku a banální zápletka. Tak proč jsem, kruci, nakonec dal čtyři hvězdy? Protože mě film postupně vtáhl a dokázal ve druhé polovině dokonale pohltit svoji atmosférou a protože všechny "negativa" jdou nakonec ve prospěch filmu. Puberťáci jsou zkrátka zmatení, někdy protivní a občas dělají blbosti. Mají své problémy, které nám připadají banální, ale pro ně jsou zásadní. (Půjdu na párty, i když se mi tam vůbec nechce?) Na první pohled žijí nudný život (dle jejich samotného vyjádření ve filmu) a nějak neví, co s tím. Tohle všechno režisér vystihl dokonale a i ta roztřesená kamera vhodně dokresluje tenhle obraz. K tomu to dvě hlavní představitelky zvládly parádně. Takže zasloužené čtyři hvězdy a poklona režisérovi a Rebecce Liljebergové a Alexandře Dahlströmové k tomu.

Minimalistický snímek balancující na pomezí dramatu a komedie o osamělém francouzském úředníkovi, který po vyhazovu z práce, chce spáchat sebevraždu, což bohužel nedokáže a tak si najde nájemného zabijáka. Dobrá zápletka se zajímavě rozvíjí velmi pomalým tempem v komorních scénách a ponuré atmosféře. Skvěle se hodí termín z úvodního popisku filmu - absurdní tragikomedie. Naštěstí film dokáže balancování mezi dramatem a komedií ustát a také vzhledem ke kratší délce až do konce nenudí. Původně jsem uvažoval i o vyšším hodnocení, ale někdy v půlce filmu jsem si uvědomil, že jsem to už kdysi viděl a jen se mi to dokonale vykouřilo z hlavy, proto jen tři hvězdy.

Sportovní filmy mám vcelku rád, jen se vždycky bojím, že zapadnou do žánrových klišé a už se z nich nevyhrabou. Dangal se tomu sice úplně vyhnout nedokázal, přesto se mi velmi líbil. Především je pro mě originální druhem sportu (navíc v podání dívek) a indickým prostředím, což je velmi osvěžující. Řemeslná stránka je výborná, obsazení a všichni herci také, k tomu se přidává skvělá hudba. Především díky ní celý film působí radostně a přes některé dramatické situace zanechal jen dobrý pocit. Na vysoké hodnocení by samo o sobě stačilo i to, když si uvědomím, že jsem 161 minut sledoval film o indických zápasnicích a ještě se u toho pobavil.

Poměrně zajímavý dokument o šesti rozdílných postojích k rodičovství: adopce, rozvod, hledání otce pro dítě, mimomanželské děti, lesbický pár a odmítání dětí. Všechny tyto alternativy k rodině přinášejí příběhy o vztazích, které se snažíme nějak ukočírovat a ne vždy se nám to povede. Z dokumentu jsem bohužel cítil většinou nespokojenost dotyčných lidí s daným stavem. Až na pár, který nechce mít děti a lesbický pár, šlo o situace, ve kterých se nechtěli ocitnout a teď s nimi bojují, nebo se s nimi smíří, ale rozhodně nejsou spokojeni a cesta ke spokojenosti je ještě před nimi. Rozhodně nechci nikoho z nich hodnotit a všem držím palce, aby svých cílů dosáhli. Sám jsem ale velmi spokojen ve své tradiční rodině a nechci na tom nic měnit. Dokument bude bližší lidem, kteří podobné situace teď řeší, nebo jsou ve věku, kdy je řeší jejich okolí.

Výborně zvolená forma - černobílá kamera, hudba a občas "jen" sledy fotografií - je pro dokument Obrazy starého světa sama o sobě výhrou. Vše tvoří nádherný a chvílemi až mystický obraz. K tomu se navíc přidává i výtečný obsah v podobě výpovědí starých lidí. Bez nějakých kudrlinek říkají, co si myslí a někdy jednoduše neví, co říct. Není to hraní si na nějaké životní moudra a pravdy. I když u některých mě jejich životní osudy odzbrojily a já jen tiše seděl a poslouchal... zkuste to taky.