Ryuuhei

Nic světoborného, ale na takový ne moc dlouhý, odpolední film, naprosto ideální. Amnézie je sice dost omílané, ale vždy zajímavé téma a zde se děj snažil o zmatení, leč jsem sám už dopředu uhodl, jak se asi věci budou mít (stačila scénka s nalezením prstenů). Jinak si ale nestěžuji, od obrazovky jsem sice odbíhal, ale chtěl se držet v obraze. Zakončení perfektně nepředvídatelné. 70%

Tak to letos Makoto Shinkai opět vyhrál. Nádherný anime filmeček, který se ze začátku tváří jako takové to veselejší, až na hlavu postavené fantasy s na první pohled dost nelogickými prvky (každý si určitě řekne, proč se nemohou kontaktovat, když mají na sebe číslo, atd.), ale postupem času se to rozvine v něco, co zde popisovat nebudu, protože na rozdíl od ostatních zde chápu význam slova „spoiler“ a jak moc to může pokazit požitek. Zpracováno výtečně. Obrazem něco, z čehož každému, kdo dá na krásnou kresbu, potečou pomyslné sliny. Žádné zbytečné postavy navíc, ke kterým by si člověk nedokázal udělat za ty ani ne dvě hodiny určitý vztah. A dějově to zase dokázalo vypustit vše ne tolik podstatné a nabídnout neskutečně napínavé finále. Samozřejmě i hromadu upřímných emocí. Já - spokojen. Po nepřílišném nadšení z podobně vizuálně poutavého Koe no Katachi vybírám jako letošní nejlepší anime film právě tento. 95%

Po minulé sérii, která mě spíš zklamala a nudila, přišla velká změna. V první řadě zmíním záporáka, který je prostě skvělý a nešlo si ho i přes jeho nejsvinštější charakter za celé TWD vůbec neoblíbit. Zbytek obstarala opět hromada napětí, v první polovině i beznaděj, a samozřejmě zajímavé zvraty. Jen tu byla opět spousta protahovaných proslovů a ne každý díl bych hodnotil úplně na jedničku. I tak, jsem ohromně spokojen, i když vím, že se další sezóny dočkám až hodně za dlouho. 90%

Tohle, že je Burton? Pominu-li velké soustředění na morbidnější stránku a tedy úkrok od toho, jak by jinak taková „pohádka“ měla vypadat, neshledal jsem nic tak zvláštního, co by stálo za můj úžas, či jakékoliv hlubší emoce. Mám normálně cestování časem rád, zde jej obstaral nápad se smyčkami... ale celé to prostě bylo takové nijaké a spousta věcí zůstala nevysvětlených, či jen tak naťuknutých. A to bych řekl, že by onen svět měl jinak i dost co nabídnout. Ne, nemohu dát tentokrát víc. 50%

A zase film, co se mi nelíbil. A zase červené číslo. Já nevím, ale celých 87 minut mi přišlo jako 3 hodiny. Nuda, emoce podivně navozené skrz určitou morbiditu a nelogiku. Podivnost, která mi svým podivným charakterem a stylem vyprávění absolutně nesedla. 30%

Film, který na mě působí velmi pozitivně, až dojemně, ale je tak dlouhý a vůbec i protahovaný, že člověka mnohdy ani vlastně nebaví. Námět jinak skvělý, ale být zpracován jako AAA produkce, nikoliv jako docela solidní béčko, plus mít tak o hodinu kratší stopáž a víc odsýpající děj, byla by to jiná muzika. 75%

Celkem vydařené načatí celé ságy. Občas to sice dějově kleslo do nudnější roviny, třeba v případě politických vstupů, ale jinak dobré, o vtipnou vložku se dostatečně postaral Jar Jar, vše docela pěkně odsýpalo, leč jak vše šlo podle plánu bylo trošku úsměvné. Ale co, konečně jsem se mohl po dlouhých letech podívat na tento film znova, ačkoliv se na původní trilogii už teď těším o něco více. 75%

Moje současně nejoblíbenější dokumentární duchařská série. Ať už je, či není založena na pravdě, každý díl mě zaručeně dokáže vyděsit, jako jen málokterý horor. Tomu pomáhá hlavně špičkové zpracování, spojující klasické vyprávění s obrazovým doprovodem připomínajícím takové modernější Věřte, nevěřte. A funguje to fenomenálně. Každý díl obsahuje dva příběhy a pokaždé jde o něco jiného, i když základem je nějaké místo, kde se dějí divné věci, za které ne vždy mohou jen přízraky.

Je mi líto, ale víc dát nemohu. Na tento film jsem byl ohromně zvědav, ale nakonec z něj mám poněkud smíšené dojmy. V první řadě mi vadila ta ohromná předvídatelnost ohledně úplně všeho, co se v ději dělo. Ihned jsem věděl, kdo bude záporák, ačkoliv vše hrálo na pomyslnou strunu thrilleru. A druhá věc, celé to bylo vysloveně o jakési pomstě a superhrdinská vložka to zahnala na samotné dno generičnosti. U Disney vím, že jakmile to není Pixar, nemůžeme čekat kdo ví jaké zázraky a originality. Zde sice hezký nápad udělat něco na téma robotiky a spojit rovnou dvě kultury do jednoho, ale jak jsem nic nečekal, dočkal jsem se sice hodně pěkného, ale nijak extra zvláštního animáku. Ani postavy mi kdo ví jak k srdci nepřirostly. 70%

The Asylum si zahrálo, jakože letí se štábem do Japonska, a natočilo tento přímo monstrózní exkrement. Aneb jak dát dohromady opravdu špatný film na motivy absolutně nesrovnatelného Cloverfieldu. Hromada naprosto ukrutných střihů, přechodů do černé obrazovky, nebo jen všemožných výpadků, které by v reálném případě netrumfla ani sebehorší kamera. Dvě hrdinky, které dokázaly po celo dobu natáčet akorát samy sebe, případně hlavně výstřih jedné z nich, a vést naprosto hloupé, opakující se dialogy (nenatáčej to vs. jsme američanky). Když už se něco mělo dít, bylo to opět o krátkých střizích a opakovaných záběrech, s občasným výskytem jakýchsi chapadel (toť celé to „Monstrum“, nazývané jako „Mizuči“). A aby toho nebylo málo, japonští herci a herečky, kteří jsou schopni říct hovadinu typu „kreslené filmy manga“. U 40. minuty jsem nevěděl, jak celou tuto hrůzu přežiju a když se vše dobralo přes tu všechnu šílenou nudu a utrpení svému konci, akorát jsem jásal. Jedna z nejhorších věcí, co jsem v roce 2017 měl možnost vidět. 5% za těžce marný pokus.