neo93

Bláznivý muzikál, který byl nakonec moc dobrý. Na to, že muzikály rozhodně nejsou můj šálek kávy, mě Cry-Baby dost pobavilo. Je to díky ztřeštěným scénám, chytlavým písním, tak i samozřejmě osobností Johnnyho Deppa, který celý film táhne vzhůru. Hraje drsňáka a rockera Uřvánka (v českém dabingu to zní opravdu strašně, ale co už), co se zamiluje do slušné a vychované dívky Allison. Chemie, mezi těmito hlavními hrdiny docela funguje, zejména v kontrastu obou táborů, ze kterých oba milenci pocházejí, tedy Sekáčů a Sucharů, což zní v českém znění rovněž hodně zvláštně. Je také zajímavé sledovat, jak se Allison, v podání pohledné Amy Locane, dostane v jednu chvíli na stranu drsňaků, kde už vlastně zůstane až do konce filmu. Změnu vidíme jak povahovou, tak i vzhledovou, což je patrné třeba ve scéně ve vězení, kde jí to neskutečně sekne. Ačkoli je film jako takový dost jednoduchý a divný, já jsem se u něj dobře bavil.

Škoda. Mohlo to být mnohem lepší, ale samozřejmě i horší. Neznám sice předlohu od Michala Viewegha, ale s takovým to originálním pojetím příběhu, ve kterém vystupují andělé, mohl film toho nabídnout skutečně více. Takto sledujeme několik postav, které se mají podle všeho určitým způsobem vzájemně protnout. Ze začátku to příliš nevypadá, naopak vše působí dost zmatečně, postupem času je už zase všechno více než zřejmé. Mimo hlavní postavy, které prožívají svůj obyčejný život, tu navíc máme čtyři anděly. Ti nám kromě nudného povídání o tom, co se děje v hlavách našich postav, neustálého až otravného pozorování postav, také zobrazují různé střípky právě z jejich životů. Celou dobu jsem říkal, jestli vůbec mají nějakou podstatnou funkci ve snímku a nakonec jsem zjistil, že vlastně ne. Kdyby tam tolik nebyli, bylo by to jen lepší. Na druhou stranu herci, kteří jsou obsazeni do lidských rolí, Polívka, Bydžovská, Melíšková, Neužil nebo Kronerová, jsou velmi přesvědčiví. Líbila se mi též hudba, která sice v některých pasážích postrádá větší smysl, ale i tak. Andělé všedního dne tak trochu odpovídají názvu, jelikož film je opravdu průměrný a všední.

Moc hezká česká animovaná pohádka. Jak málo stáčí k natočení příjemné a jednoduché pohádky. A jde to i bez vypravěče či zvuku.

Zlaté české ručičky. Baťa uměl vyrábět boty, o tom žádná, ovšem natočit si ještě k tomu povedenou reklamu třeba na takový střevíček je už jiná věc. A to i bez zvuku.

Skvělé válečné drama. Spíše tedy konverzační než válečné. Srpen 1944, Paříž. Nacisti jsou ve francouzském hlavním městě na pokraji kapitulace. Spojenci se každým dalším dnem přibližují k obsazené Paříži, místní odboj sílí v boji proti okupantům. Jediný možný plán jako zpomalit nepřítele před vpádem do Německa, je téměř kompletní zničení Paříže, včetně všech významných staveb. Jasný rozkaz od Hitlera dostává generál a nyní guvernér města Dietrich von Choltitz. Těsně před udělením přímého pokynu ke zkáze Paříže, se však setkává ze švédským diplomata Raoulem Nordlingem, který přišel za ním z prostého ale podstatného důvodu. Přesvědčit ho, aby destrukci města neprováděl. Vždycky jsem si říkal, jak je možné, že Paříž zůstala skoro nedotčená po válce. O tomto skutečném setkání, jsem neměl vůbec tušení. Rozhovor mezi dvěma muži, kteří mají rozdílné cíle, je jak jinak než založený na silných morálních aspektech. Konverzaci ovšem vyzdvihují výkony obou hlavních představitelů, herci André Dussollier a Niels Arestrup. Velmi chytře rozehraná dialogová hra o budoucnost Paříže, která naštěstí nakonec dopadla více než dobře.

Další mimořádně zvláštní, ale výborný kousek od Davida Ondříčka. Jiří Macháček jako pohodový smolař, který prostě věří, že všechno zlé se jednou v dobré obrátí, Ivan Trojan jako otec dvou dětí, ovšem také jako vyšinutý a chladný podivín a Marek Taclík jako ještě podivnější a primitivnější do party. A všechny tyto zmíněné postavy a mnohé další si vložte do absurdních dialogů, bizarních a komických scén a máte snímek, který jste ještě neviděli. Jasně, podobnost s lepšími Samotáři je jednoznačná, což není divu, když za nimi stojí téměř identický tým. Ovšem zábava je to znovu skvělá, alespoň pro mě.

Velmi netradičně pojatý, ale nakonec zajímavý snímek. Začátek filmu vyznívá dost depresivně a negativně, když sledujeme, jak Ben, student umělecké školy, se vypořádává s rozchodem se svou holkou, což má za následek až nespavost a stres. Jelikož v noci nespí, najde si noční brigádu v místním supermarketu, aby alespoň nějak využil nabitý čas. V něm se seznamuje s dalšími různorodými postavami. Potrhlou dvojkou mužů, Berry a Mattem, kteří nejraději jezdí v obchodě na koloběžce nebo provádějí jiné bláznivé nápady, nerudným šéfem Jenkinsnem nebo pohlednou prodavačkou Sharon. V nové práci se probouzejí jeho fantazie, při nichž dokáže malovat nahé a náhodné ženy. Mezitím také pozorujeme jeho první dětské milostné vzplanutí pro opačné pohlaví. Na to, že jsem od filmu vlastně nic moc nečekal, tak mě příjemně překvapil a zároveň i pobavil. Zvláště některé scény jsou hodně podařené, jako třeba fotbalový zápas, pasáže z dětství, malování žen nebo večírek. A nakonec i samotný závěr snímku potěšil. Za mě rozhodně stojí za to, aby se na něj člověk zkusil podívat.

Vynikající thriller v titulní roli s Dustinem Hofmannem. Pomalé, ale napínavé tempo, atraktivní a nepředvídatelný příběh, stupňující se atmosféra, nečekané zvraty, znamenité herecké výkony. To vše zdobí tento snímek z roku 1976. Film se docela pozvolna rozjíždí, postupně však nabírá na otáčkách. Stejně jako dějové linie, které dlouhou dobu jen sledujeme a pouze čekáme, kdy a jaký způsobem se v danou chvíli protnou. Ovšem poté, co se některé spojí, se již nezastavíme, resp. především hlavní hrdina, na první pohled nesmělý student přezdívaný Babe, kterého okolnosti svedou až k holému boji o vlastní život. První polovina snímku si přesně buduje půdu pro druhou část filmu, jenž je opravdu nabitá skvělými scénami. Od nekompromisního výslechu, zběsilého útěku, přes přestřelku v domě, až po závěrečnou pasáž s diamanty. Maratónec je bezesporu výborný film, u kterého mi však něco chybělo, abych mohl na plný počet hodnotit.

Další z výborných krátkometrážních snímků z britské dílny Aardman Studios. Laskavý vynálezce Wallace a jeho věrný psí společník Gromit tentokráte vyrábějí a rozvážejí svůj vlastní chleba. Nechybí tomu zase vtip, napětí ani akce. A ačkoli je příběh třeba předvídatelný, bavil jsem opět královsky, a proto nemám problém dát plné hodnocení.

Vynikající maďarský snímek, jenž obsahuje neskutečně silné kouzlo. Takové, které nelze jednoduše popsat, musí se prožít. Ovšem na to abyste dokázali intenzivně vnímat toto filmové dílo, samozřejmě musíte být správně naladěni, což v mém případě se přesně stalo, ačkoli jsem v podstatě netušil, o co se jedná. Přitom začátek filmu nevypadá na nějakou působivější a hlubší podívanou. Zvláště, když si vezmeme, v jakém prostředí se téměř celou dobu odehrává. Nestává se příliš často, vlastně vůbec, že děj snímku probíhá na jatkách jako v tomto případě. Nicméně způsob jakým se nahlíží na tento netradiční prostor je podstatnější než samotné místo. Detailní záběry na dobytek těsně před usmrcením, věšení na dopravník, automatické ale i ruční sekání různých částí těla nebo čištění zbytků jejich krve. Naprosto dokonale jednotlivé scény vytvářejí velmi hutnou atmosféru. Je proto s podivem, že zrovna na takovém to pozadí se děje spletitý příběh dvou různorodých lidí, kteří si postupně najdou k sobě cestu. Na jedné straně Endre, ekonomický ředitel, jenž i přes svůj handicap, nepohyblivou jednu ruku, zastává vysokou funkci ve firmě. Jenže ve svém osobním životě se mu již tolik nedaří, jelikož nedokáže najít partnerku, která by s ním dokázala zůstat, ač na sexuální zájem ze strany žen si nemůže stěžovat. A na straně druhé sledujeme Máriu, novu kontrolorku kvality, která je svým vzděláním a povahou precizní a dokonalou pracovnicí, avšak v soukromí trpí fobii ze sociálního i tělesného kontaktu s druhými. Ojedinělé spojení dvou postav, které se s každou přibývající minutou zintenzivňuje a to až do samotného závěru, jenž je velmi podmanivý. Zatím čtyři, ale nechám si prostor pro další opakované zhlédnutí.