joker.george

Na jeden okamžik (sledování přepadení chatky ze skály) se dokázal snímek zařadit mezi ty největší westernové legendy, škoda že už to ale ještě jednou nezopakoval. I kvůli nesoustředěnosti, lineárnosti a několika nadbytečností, z niž nejbolestivější je překvapivě Matt Damon. Ale povinná závěrečná přestřelka se rozhodně řadí k těm lepším, co jsem viděl.

Od Spielberga jsem měl vždycky radši spíše vážnější filmy a nic se na tom nezměnilo ani teď. Každá rozvážně pronesená věta má své opodstatnění a význam v pozdější čísti a přikrášlování je právě v té ideální únosné rovině, která zážitek ještě umocňuje. Ale přes vší úctu k Marku Rylancovi, se mi zdály všechny nominované výkony v jeho kategorii zajímavější, i když jeho samotná postava byla dostatečně přesvědčivá a obstojná. (Třebíč, kino Pasáž)

Stejně jako postavy ve filmu ani my nemáme moc příležitostí se dostat Icemanovi pod kůži, a když už se nějaká šance naskytne, tak se zařadí mezi slabší a zbytečnější části, hlavně kvůli absenci excelujícího Michaela Shannona. Příběh se posouvá dopředu houževnatě a pomalu, a v tom je jeho síla, protože když se snaží na sebe nabalit další vrstvy, tak se začíná tříštit jeho intenzita. A škoda jen toho konce, který nastane zničeho nic a nepřinese jakoukoli katarzi.

Z toho, co jsem zatím s Wahlbergem viděl, můžu říct, že je jeho boxer jeho nejpovedenějším výkonem, ale stejně ho Bale strčil do kapsy. Samotný film nevyčuhuje z řad sportovní konkurence a ani navléknutí na problémy s rodinou ho moc neposouvá dopředu, ale obešlo se to nudících mezer a zápasy probíhají svižně, a tak mi tentokrát ke spokojenosti stačilo o něco méně.

Film mi připomněl spoustu dobrých detektivek se zapeklitým případem a také ,,buddy movies“, z niž některé určitě musely čerpat inspiraci právě z této pecky. A i když jsem ji viděl relativně pozdě, tak mi stejně padala brada, což se pravidelně střídalo s výbuchy smíchu nad scénami, u kterých bych z fleku řekl, že je vymysleli bratři Coeni a nad vypiplanými hláškami ještě vypiplanějších postav.

Zjev Toma Hardyho mě iritoval jen do jeho první akce, potom už jsem byl se seriálem se značnými časovými rozestupy na podobné vlně. Přes působivé a mrazivé brnkání na zločineckou notu hlavní roli úspěšně odehrály rodinné vazby a místa, kde se člověk musí neustále ohlížet přes rameno a nemá moc způsobů, jak se z nekonečného a pohlcujícího prostředí vymanit.

Kéž by to bylo aspoň tak průměrné jako Joe Bowers, potom bych se na to možná mohl dívat, aniž by se strachoval, že se mi něco stane s mozkem. A taky by pomohlo, kdyby se přidal falešný smích, abych věděl, kdy se smát, protože já jsem vážně nezaregistroval jedinou stopu čehokoli, co by připomínalo humor. Jedno jediné pousmání na úplném konci je zatraceně málo.

Klidně bych si nechal líbit víc takových snímků, kde všechno do sebe perfektně zapadá a pěkně se na to kouká, navíc ale film nechce působit jen na oko či líbivě a dokáže upozorňovat stejně dobře nadhledem a nemenší vážností a zároveň tak, aby nevypadal křečovitě a jeho dobře míněná idea se nevypařila hned po titulcích.

Stejně jako narostl počet dílů, tak vzrostl i můj zájem o seriál. Ale skoro jejich zdvojnásobení bylo možná až zbytečně moc ambiciózní, a tak už nebyly tolik plynulé, i když dokázaly pokaždé krásně nalákat, a to po celou sérii, jejíž vyvrcholení bylo pro mě vážně nečekané. Plusové body seriál získává i za malou a smutnou roličku Krysten Ritter.

Půda už byla pro pokračování dostatečně připravená, zbýval už jen těžší úkol a to naplnit očekávání, které vzbudilo závěrem 1. části a následným úvodem tohoto dílu. A povedlo se to. I přes zdánlivě lepší vyhlídky je město s jeho obyvateli sraženo ještě víc do kolen a sešlost i unavenost je patrná na nejen každé známé postavě, která se objeví. Ale ať bylo zakončení jakkoli dobré, tak u mě zůstává lehce ve stínu oproti vyhrocené a emocemi nabité poslední konfrontaci Batmana s Jokerem.