cheyene

Pasáž s dětmi a následně již vyrostlými bratry sice po slibné úvodní scéně lehce nudí, avšak ve finále se ukáže, že měla význam a zintenzivní tak závěrečný prožitek. Beau Geste je na své stáří stále slušnou podívanou.

S přivřenýma očima to ty 4* mohou být. Má to nápad, humor, jenž není úplně trapný, slušné herce i prostředí a určité kouzlo. Nejsem si sice jist, kolik takto zaostalých vesnic u nás reálně ještě je (v této se čas zastavil snad někdy v 70. letech), avšak pro účel komedie to funguje.

3,5*. Takto nějak si představuji životopisné drama o velikánovi české hudby. Určitě mě zaujal více, než před pár dny zhlédnuté snímky o Dvořákovi (Americké dopisy, Koncert na konci léta). Karel Höger se na Smetanu hodí, zaznívá tu dostatek jeho hudby, vidíme i scény, kde skladatel přímo komponuje, kde dostává své hudební nápady a opomenuta není ani nastupující hluchota. Jediné, co bych snímku vytkl, je přílišná rozvláčnost, kdy některé scény mohou i nudit.

Musel jsem přehodnotit Americké dopisy (2015), neboť Vláčilův Koncert na konci léta je o stupínek lepším snímkem. Srovnávat moc nechci, ale zatímco první zmíněný film mi přišel jako nepovedená komedie, která místy možná až dehonestuje či jen příliš kontroverzně ukazuje jednoho z našich největších skladatelů, tento počin je serióznější, avšak místy může nudit skrze pomalé tempo vyprávění. Jediné, v čem bych si dovolil přímé srovnání, je obsazení herců do hlavní role. Hynek Čermák je dle mého Dvořákovi podobnější než byl Josef Vinklář, avšak i on byl dobrou volbou. Oba samozřejmě předvedli skvělé herecké představení.

Film o jednom z největších skladatelů hudebního romantismu, resp. všech dob, bych si asi představoval poněkud jinak. Chápu záměr tvůrců zaměřit se na vztah Dvořáka k jeho švagrové, avšak celkové pojetí se mi nelíbilo a spíše mi vyznívalo jako nepovedená komedie. Nejlepší na celém počinu byl herecký výkon Hynka Čermáka (a jeho podoba ke skladateli) a nad tím vším vyčnívala samotná hudba Antonína Dvořáka, kterou, když si ji budu chtít vychutnat, si pustím bez vizuálního doprovodu, jenž natočil Jaroslav Brabec.

Dle zajímavosti zde uvedených nemá Kirk Douglas tento svůj film rád. To je možné, ale pro mě osobně to byl zážitek, který si vyslouží nejvyšší hodnocení. Zaujala mě samotná ústřední dějová linie, v níž se promítá otázka viny či neviny, lynčování a nespravedlivého odsouzení. Kirk Douglas tu sice možná nehraje tak drsného šerifa, jak bychom od něj čekali, ale to vůbec nevadí. Zážitek pro mě umocňuje také vylíčení prostředí (extrémní podmínky pouště) a závěrečná pasáž počínající v soudní síní a končící u šibenice. Snímkem se line příjemná písnička Down in the Valley.

Tohle mě také bavilo. Sice první epizoda byla záživnější a zajímavější, avšak na rovinu mohu říct, že do takového WB Archivu a Domu rekvizit bych se také rád podíval. Sranda je, že každé další světoznámé a velké filmové studio má jistě něco podobného a každý filmový fanoušek by si tam našel to, co ho zajímá a láká. Já bych třeba rád viděl všechny rekvizity z Jamese Bonda. :)

Nebylo to vůbec špatné. Má to nápad, gradaci, dobrou kameru a Pomovi ta role také dobře sedla. Na studentské cvičení to má nabito ostrými.

Perfektní pohled do zákulisí světa filmu, do kuchyně, kde se to všechno uvaří a my to poté v kinech či doma z pohodlných gaučů hltáme. Díky za takový počin, těším se na další epizody!

The Big Trail je v podstatě prvním velkým filmem Johna Waynea. Ztvárnil tu hlavní roli, sympatickou postavu stopaře Brecka Colemana. Je potěšením vidět tuto ikonu westernů ještě v plné formě bez břicha, vrásek a šedin. Celkově mám slabost pro Wayneovy počiny z 30. let a teď je již jasné, kde se zrodil charakter jeho budoucích postav. Zde, v The Big Trail.