ledzepfan

Je mi to skoro blbý to takhle říct, ale až na pár nápadů s potenciálem je to vlastně naprosto postradatelná řada klišé (jednotlivé charaktery, jejich vzájemné vztahy a vedení"příběhu"), které nefungují jako nějaká nápaditá pocta žánru, ale spíš prostě jen jako klišé z bezradnosti.. Snyderův styl je zde jakousi parodií sám na sebe.. Tam kde úvodní titulková montáž ve Watchmenech bere dech, tam stejný postup v Army of the Dead působí tupě a banálně jako nafukovací mičuda zapomenutá na hladině dětského bazénku... Smůla.. Minule udělal Snyder se zombíkama díru do světa.. Fandil jsem mu i tentokrát, ale stojí to za starou belu..

Řemeslně zvládnutá taškařice s dějem který jsme viděli snad už ve stopadesáti různých variacích.. V zásadě neoriginální a těžce předvídatelné..

Škoda, že je to poněkud roztěkané a dotýká se to mnohem více věcí, než to nakonec dokáže skutečně uchopit.. protože až na slabší rozjezd (divně hysterické první cca 2 díly) a vcelku zmršený konec (poslední díl) je to parádní psychologické drama, které jako by vypadlo z pera Stephena Kinga (především mě tam pořád naskakovala jistá podobnost s The Shining).. Jinak je teda docela sympatické, že to nasírá tolik nebožáků, kteří prostě nezvládají další "černej seriál", přestože to je celé hozené do jakési nadsazené karikatury a rasový motiv zde není zdaleka tak doslovný jak by se mohlo na první pohled zdát... Ten black face charakter v podání J. Birketta je naprosto parádní a jeho pošahaně radikalizující dialogy s taťkou Emorym jsou za mě vrcholy celé show.

Až na tu zcela přebytečnou, iritující a hysterickou Zázvorkovou, je to parádně(!!) zahraná a nápaditá hra na stírání hranic mezi fikcí, televizní fikcí, mystifikací a realitou..

V rámci toho Pacific Rim světa to má smysl a vlastně to působí o poznání vyzráleji a dospěleji, přestože protagonisté jsou v zásadě děti.. Trošku zamrzí malá rozmanitost kaiju a taky to působí jako, že to Neon Genesis Evangelion vykrádá ještě více než původní film (jak v např designu některých jagerů, tak v několika klíčových nápadech..) ..Otevřený konec ukázal, že potenciál pro další budování mythologie tohodle světa tam rozhodně je a přestože ze seriálu nejsem bůhvíjak odvařenej, docela mě zajímá kam se to posune..

Nedoceněný pologénius Abel Ferrara přichází s komorní vizí situace kterou leckdo (alespoň podvědomě) touží prožít, ale málokdo to dokáže přiznat (třeba jen sám sobě)... Za mě Ferrara klidně mohl některé motivy více rozpitvat (ano, klidně to mohlo být i o půl hodiny delší) a ve finální "transcendentální" montáži se klidně mohl více utrhnout ze řetězu.. ale jinak je to krásně soustředěný a myšlenkově (spíš ideově) ucelený film, kterému je úplně šumák, že si bude cílového diváka hledat jen velmi těžko..

Obrovský potenciál, utopený v trestuhodné zkratkovitosti a až absurdních náhodách posouvajících děj kupředu (když už tvůrci nevěděli jak to nakopnout dál) a řešících vypjaté situace (když se tvůrci v křečovité snaze o vybudování napínavých scén zamotali do svých vlastních sítí).. V rukou někoho svědomitějšího a důslednějšího to mohla být perla..

Prej "kurátorská manipulace" :D ..Doprdele, vždyť snad každý výtvarník vytažený na povrch, k očím širší veřejnosti, je kurátorská manipulace... Dokument je hezky střízlivý, neženoucí se za bulvární senzací ( k čemuž by Miroslavův příběh mohl svádět) ..Paradox je snad jen v tom, že k dokonalosti Tichého příběhu chybí jen to aby nebyl objeven (minimálně za svého života)..

Úžasně fungující první série.. Potom se to přehoupne do příběhu který má několik překvapivých a silných momentů, drsného záporáka a pravidelně z rukávu tasí osmdesátkovou nostalgii, ale jinak je až frustrujícím způsobem přiblblý, jako žvyžvejkaná žvejka roztaááhaný a rozblemcaný.. Působí to jakoby si tvůrci sami nebyli jistí jestli to myslí vážně nebo jde jen o nějakou hru na absurdní nadsázku... Doufám, že čtvrtou sérií to ještě stihnou jakš takš důstojně ukončit a Cobra Kai mi zůstane v paměti jako zajímavý seriál... Zatím za 4 s odřenýma ušima.. Edit: Čtvrtá série je už definitivně v loji a chytlavost první série je nahrazena nesmyslnou a nekonečně se cyklící limonádou teenagerských vztahovek a žabomyších bojůvek dvou stran které jsou vlastně tři a jejich členové se neustále přelévají z jedné stáje do druhé jako písek v přesýpacích hodinách z legendárního seriálu Tak jde čas.... Ztráta času.

Je to z velké části vlastně sentimentální blábol, který navíc v mnoha ohledech stihnul zestárnout.. ale je to uchopeno nesmírně poutavě a především výtvarná stránka s naprostou lehkostí háže do placu nápady a obrazy které stojí za uznání.. 3,5