Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Krátkometrážní
  • Krimi

Recenze (2 816)

plakát

Krotitelé duchů: Říše ledu (2024) 

Myslím, že se snažili vytvořit komplexnější svět pro své blockbusterování, ale z pohledu diváka to vypadá spíš jako že se snaží plátno přeplácat vším možným, aby nebylo vidět, že tam není žádná náplň. Chybělo tomu jakékoliv kouzlo, ani ta milionkrát vzývaná nostalgie nefunguje. Kumail Nanjiani mohl být fantastický, kdyby tam nebyl tak málo. Příště míň cameí a jeden pořádný příběh, prosím. Respektive už netočte žádné další, prosím prosím. A ještě vlastně bonusová speciální zmínka pro postavu Pattona Oswalta, vždyť vidíte, dokážete vymýšlet nové svěží věci a postavy, které dávají smysl v rámci vašeho světa, tak proč tak dlíte na minulosti a opakování toho samého.

plakát

Konec světa (1999) 

To je tak zvláštní projekt. Kombinace akčního filmu s mysteriózním hororem mi přijde dost neobvyklá a trochu bych řekla, že nejvíc může za to, proč to úplně nefunguje. Pro fanoušky mysteriózního hororu je tam málo příběhu a zvratů a strašení, pro fanoušky Arnolda a akčního žánru je tam málo akce a "Arnolda". Nicméně při jakékoliv zmínce o Gabrielu Byrnovi mi na mysl vždycky nejdřív přijde tenhle film a jeho zdejší role "Muže", určitě to byl první film, který jsem s ním viděla, takže film alespoň může za to, že mu od té doby nikdy nevěřím kladnou roli, když už nějakou někde má.

plakát

Noční hra (2018) 

-"How is that The Green Mile?" -"This is me at the Regal Cinema crying as I did through much of the film."

plakát

Pach krve (2021) 

Původní série mě minula (i když si vybavuji, že první Pach krve nám pouštěla učitelka na základce v takovém tom období v červnu, kdy už se nikomu nechce učit, ale beztak jsem si tehdy četla Harryho Pottera pod lavicí nebo tak něco a z filmu si opravdu pamatuji jen ten název), takže jsem k filmu přistupovala zcela nezasvěceně a chtěla ho vidět proto, že tam je Matthew Modine a že na promo fotkách byli nějací lesní duchové. V obou případech jsem zůstala neuspokojena. Úvod mě navedl k očekávání, že to bude víc "detektivka" a že bude otec v příběhu aktivnější, což se nestalo. A obecně to obsahovalo spoustu takových šťavnatých vějiček, které nakonec k ničemu nevedly. Třeba když jedna z dívek pořád pořizovala selfíčka přes rameno (a byl na to opakovaně dáván důraz), myslela jsem, že se na fotky potom podívají a uvědomí si, že je někdo v pozadí sleduje. Ale ono ne. V půlce se navíc standardně rozběhnutá hororová zápletka totálně zastaví a překlopí do trochu jiného subžánru tak kostrbatě a pomalu a nezáživně, jak je to jenom možné. Což bylo rovněž zklamání. Některé aspekty potom působily až amatérsky a směšně, třeba jakože ta informační deska o Nadaci a rodinách je zcela nová, takže tvůrci buďto zapomněli, že tam na ni pršelo a foukalo nějakých sto sedmdesát let, a nebo to byl záměr, kterým chtějí říct, že někdo z města nebo Nadace ji chodí pravidelně obměňovat a udržovat, což se mi nějak nezdá. Závěrečný dvojitý twist je hodně přitažený za vlasy, i kdybych se oddala představě, že svět, ve kterém se stalo všechno předešlé, by mohl existovat. Na druhou stranu se mi líbilo, že v rámci třetího twistu to hrdinka vzala do svých rukou. Líbily se mi i některé další věci. Cesta "temnotou" bylo maso, i když si myslím, že schopnější filmař by z toho zase vytáhl mnohem víc. Takže nakonec dávám filmu dvě hvězdičky za příslib, asi se podívám na ten první díl, abych viděla, tak moc bylo mým učitelům v ranných 2000s všechno jedno, a pak na celou ságu promptně zapomenu.

plakát

Likvidátor (1996) 

Chm, je možné, že tohle je jeden z těch vtipnějších Arnold filmů? A hlavně proto, že se to nesnaží tak křečovitě jako některé jiné? A taky mám dojem, že to vypadá jako parodie novějších Mission Impossible filmů dlouho předtím, než vznikly.

plakát

Správní chlapi (2016) 

Některé momenty se úplně netrefily, ale jinak docela sranda.

plakát

Pravdivé lži (1994) 

Já vždycky zapomenu, že to režíroval Cameron. (Moje máma měla ráda.)

plakát

Carmilla (2019) 

Potenciál předlohy zůstává nenaplněný. Četla jsem ji už dávno, ale vybavuji si pocit hrůzy línající z mundánního a "nezasvěceného" popisu událostí. Tento pocit hrůzy byl v adaptaci odstraněn poetizací a subjektivizací vyprávění. Taky nepomáhá, že je to jaksi vylidněné, škoda, že tam není víc interakcí mezi dospělými/obyvateli tohoto světa, jako když se doktor s guvernantkou potkají na cestě a podobně. Nicméně pořád dávám tvůrkyním palec nahoru. Je tam několik velmi působivých obrazů.

plakát

Junior (1994) 

Ze všech Arnoldových komedií (když tedy nepočítám Pravdivé lži) mi tahle přijde nejlepší. Arnold rozhodně vypadá, že nejvíc hraje, ne? Co to o mně asi vypovídá. Snad mi koukání na všechny jeho filmy popořadě nepoškodilo mozek.