k212

O všech jakých ztrátách tohle je? O mnoha. Tess je kopací míč, boxovací pytel, dostává jednu ránu za druhou, aby znovu a znovu povstala se svou jistou vnitřní konzistencí a čelila tomu, co přijde, co je nevyhnutelné a přijala to s klidem. Naturalismus podle Hardyho s odvážnými náznaky ženské emancipace převeden do čtyřdílné televizní adaptace se přesvědčivě a důstojně povedl!

Tak tohle byla totální binge jízda! A to jsem se Guyovi léta s frňákem nahoru úspěšně vyhýbala, a teď si mě zase absolutně zotročil brutálním černým humorem! PS: By mě zajímalo, zda měl Netflix genderovou podmínku, že jedna z hlavních roli musí být ženská, páč to mě teda překvapilo hodně a nakonec to Theovi a Kaye dost dobře dohromady hraje! 80%

Tak jako buď se vo tomhle Lanthimosově mastepísu s někým zvysoka pobavíš na totálně pseudointelektuální vlně a umřeš při tom smíchy, nebo se s někým do krve pohádáš jaká to byla feministicky nesnesitelná pí....! Každopádně zase zcela mimo hlavní vlnu, s audio-vizuální úchylnou dokonalostí a s Emmou samozřejmě, která to s Yorgosem roztačila už ve Favoritce!

Snaha posunout reálie příběhu kamsi do anglo-amerického světa s italským hereckým ansámblem je dosti divná a musím říci, že s radostí bych snesla reálie domácí. Vnitřní přemrštěný monolog hlavní hrdinky dohání nedomrlé a vizuálně maximalizované herectví obou mladých představitelů. Ale jinak mě příběh překvapil, čekala jsem fantasy young adult romanci a dostala jsem romantický skoro psychologický příběh o kolektivním traumatu z děcáku! 50% PS: Tak teda tu přechválenou YA knížku jsem zbaštila za dva večery a dobrý, film se trošku lépe popasoval se závěrem. Román na šestisetstránkách řeší vnitřní svět dvou mladých traumatizovaných lidí, kteří se po vypuštění z děcáku začnou sexuálně sbližovat a trošku jim do toho zatne sekeru adopce, která z nich má udělat sourozence! V knížce je více rozpracován vztah adoptivní matky Anny a Nicy a Rigel je tam větší tvrďák!

Že mě ještě Ridley zaskočí a zatne do mě dřevec filmové imaginace takto dokonale, jsem teda vůbec nečekala! Tři velmi osobní perspektivy vyprávění vytvářejí vrstevnatý a komplexní obraz jedné fatální epizody, která se nechvalně zapsala do historie Francie. Poslední souboj je přesné skloubení středověké vizuálně dokonalé epiky a psychologického a politického dramatu.

Tak třičtvrtiny sledovací doby sem věřila, že v tom vidim ironii a jemnej černej humor. Že ta holka táhne svéráznou káru odplaty, bylo jasný vod začátku, jenže vona ji nakonec dotáhla do zcela absurdních výšin a já posledních 15 minut čučela nevěřícně a s votevřenou hubou. Jako dobrý, už dlouho jsem neviděla takhle dobře odehranej a originální thriller s výstavní snůškou toxickejch kreatur!

Radši tady ani nebudu psát po kolika letech (hm hm desetiletích) jsem si dala čisté a průzračné rande s filmem Jane Campion.... A hleďme ono to zase bylo vcelku intenzivní! Máme tu striktně nedoslovnou optiku, k (anti)hrdinům si hledáme postoj skrz jejich nejednoznačné činy a jen těžce v nich hledáme emoce, a přesto oni v nás ty emoce vyvolávají. Hraje krajina, dobytek, koně, interiéry, banjo, piáno, divná hudba a taky samozřejmě Benedict, kterej mě ve své kreaci s pozérsky ošuntělým honák feelingem spolehlivě přesvědčil o tom, jakým lidským monstrem se jeho hlavní zmetek díky drásavé vnitřní samotě stal, jak dokonale si dokázal objektivizovat svůj vnitřní mindrák a s jakou klidnou krutostí si na něm pochutnal. Ale co už, spravedlnost si ho naštěstí našla!

Velmi atmosférická skoro hororová honička, kterou táhne dolů odfláklej scenář, kterej disponuje skvadrou nelogičností a nedořečeností. Pak je tu druhá možnost, že to je díky střihačově velkolepé akci, aby měl film přijatelnou stopáž. Hore to táhnou portugalský exteriéry, hudba a digitálně vcelku povedená dračice, která je v originále velmi dobře nadabovaná, a za mě to i dodává hezkej psychologickej náboj (u něčeho, co má být asi pohádka dobrý...). No a herci v čele s Millie, jsou hodně v pohodě uvěřitelní a nikdo extra nevyčnívá.

Jako tohle bylo fakt hodně divný a jetý, až mi to vlastně přišlo originální a dobrý! Budu muset provést komparaci s povídkou od Heinleina, neboť mě hodně zajímá, do jaké míry koresponduje narativní konstrukt povídky a filmu! A i když Ethana mám opravdu jako herce ráda, tohle dílo si pro sebe opanovala jednoznačně Sarah Snook. 75%

WTF, expozice vcelku ušla, ale vše se pak začalo podřizovat mě zcela nesympatickému narativu. Čekala jsem drama dvou dospělých lidí a dostala jsem nevkusné tajtrlikování sebestředného ufňukaného fracka a divné rádoby emancipované podpalovačky. Hrozné to však bylo také po filmařské i herecké stránce.