k212

Na tohle dílko se moc hezky kouká... To nepochybně. Ba co víc, právě ony netradiční a citlivě nasnímané exteriéry na sebe leckdy strhávají pozornost, stejně tak některé zajímavé vedlejší postavy (Waddington a Plukovník Yu asi ponejvíce). Tím nechci říci, že hlavní duo je ztraceno kdesi v jejich stínu, nicméně tohle dílko věnuje všem stejný díl a nikdo příliš nevyčnívá, což se mi zdá v typu takového vyprávění (nebudu si nalhávat, že to není červená knihovna), docela neobvyklé. Všachna toto pozitiva však snižuje jeden zásadní fakt a tím je příběh, který jsem už tolikrát viděla či četla (počínaje céčky a-lá Rosamunde Pilcher, přes béčka Daniele Steel až po áčka Edith Wharton či Daphne du Maurier) a zoufale mu chybí větší psychologická propracovanost. Kdyby nebylo krásného zpracování a nadprůměrných hereckých výkonů, zajímavé hudby, nebylo by ani mého vysokého hodnocení. 70%.

Osvědčený mustr - všechny se všemi vystřídat (kde, to je jedno), a když už nezbývá žádná možná kombinace, tak někoho vesele do hordy přidat či vyměnit. A znovu od začátku. Tohle všechno v hnusném balíčku s polepkou vyrobila TV XXXX, s hereckými křečemi, které žel v některých případech značí - tady není, co hrát (ale chápu, musí se něčím živit ;-( , s příšernými dekoracemi a stupidní výpravou, hroznou hudbou... asi nemá smysl pokračovat dál.

90% - Kdo včas prozřel, "pochopil" nebo snad i propadl fantasknímu světu na pomezí dětské nevinnosti a prvních nejistých kroků dospívání, dokáže si tento film zamilovat. I s brutální - nikoliv však samoučelnou- válečnou linií, která tvoří zprvu kontrast a později i součást děje. Ten se sice po určité době sledování stává předvídatelným (obzláště ve "fantasy" rovině), nicméně pouze tehdy, když vám dojde o čem vypráví (ano, to co jsem napsala si značně odporuje, já vím). Tohle dílko je zajímavou sondou do přerodu dětského myšlení v dospívající, o prvních nesmělých rozhodnutích, o přijmutí zodpovědnosti, o vzepření se autoritám, o ztrátě imaginace, o bolestném odpoutání se od fantazie, o důležitých rozhodnutích a mohla bych pokračovat nejspíš dál... Tak to vnímám já. Filmy mají v člověku vyvolat nějakou reakci, stejně tak má film zavdat divákovi prostor pro vlastní smyšlení a snad i fantasii (která s věkem žel propadá mezi prsty stále rychleji). A abych nezapomněla --- ano, někdo se dokáže v tomhle labyrintu dokonce najít.

Příběh plochý jak omalovánky, atmosféra výtečná jak černobílé kresby. Žádné explicitní násilí zdůrazněné barvou krve, i když... Nálada pod psa, noirové dusno, cigareta v koutku, hudba jak z bijáku čtyřicátých let... A ke všemu tomu evropský opar, protipól zámořských rozhýbaných komixů. Věru povedený, ba přímo čelící nařčení lepší a možná i s duší. 60%.

Očekávala jsem příliš, toliko tím je moje hodnocení podhodnocené v globálním čsfd měřítku. První hodinka si určitě zaslouží vyšší metu, ta druhá je průměrná a závěr podivně nepovedený (v mých očích). Donnie Darko je prostě takový ten pseudointelektuální slepenec, který přibližuje a částečně i zastírá pubertální problémy symbolickým mysterióznem. Být mi o 8 let míň asi bych tohle dílko milovala, v době vzniku mě minulo obloukem a teď už pro mě nejspíš nemá ten správný šmrnc.

Začátek mě pěkně namlsal, super režijní vychytávečky, zajímavý narativní styl, který sliboval mnohem víc, než nakonec ukázal. Kdyby se film držel schématu a-lá Lynch, kdyby zůstal věren počáteční premise a lehce ji rozvíjel, ale neosvětloval, možná bych mu nevyčetla řadu nelogických děr. Každopádně však Rekonstrukce zůstává zajímavým a lehce nadprůměrným počinem, který potěší už jen tím, že je dánský a lehce zamrzí, že není tak úplně dotažený. 70%.

Lehkost, nadhled a vtip střídající se s expresivní brutalitou, plus sci-fi míchnutá romantikou. Ano to všechno je Casino Royale. Když k tomu přičtu psychopaticky modrý pohled Daniela Craiga, kterýžto se nejspíš stal mým nejoblíbenějším Bondem, je mi jedno jak moc je po stránce filmové toto dílko dokonalé/nedokonalé. Oddechovka na páteční večer, která neurazí, možná trochu nostalgicky rozesmutní, ale každopádně vám nebude na nos bulíkovat, jak moc se vážně bere. Poctivě-zábavných 70%.

Maskulinní krása, krvavé boje a estetický sex. Ano, tak to nejspíš má být, nicméně na papíře v komixu Franka Millera. Na plátně to totiž působí jako samoúčelná a bohapustě prázdná výtvarně-digitální exhibice. O ději nemá smyslu se bavit, stejně tak o nějaké historické věrohodnosti a filosofování hlavních hrdinů (o tom to není, já vím, ale přec). V kině je 300 určitě snesitelná a nadšeníbudící popkornovka, nejspíše určená pro divactvo v intervalu teen , ale to je asi tak všechno.

Tento film mi vyrazil dech, čekala jsem takovou tu limonádičku o tom, jak dostat z vězení neviného a ono se to nekonalo. Poprava sice není pokusem o přiblížení reality Malajského soudního a vězeňského systému (o něm se dovídáme jen okrajově), ale pár naturalistických scén diváka nemine. Tohle dílko je o lidech, o dilematu viny či neviny, o odpovědnosti za své činy a o přijmutí trestu (byť neúnosně vysokého a pro evropana nebo američana naprosto nepochopitelného). Navíc mile překvapí herecká snažící se sestava. Po stránce filmařské film není nijak oslňující, režie je umírněná, střih nenásilný, hudba nenápadná. Děj je přimočarý, má i pár klišoidních momentíků, ale ty tolik nebolí. Ale o tom to přece není, Poprava je emotivní film, který ve vás alespoň něco zanechá.

Zpočátku velmi vtipné a odlehčené (tak do prvních nápaditých útoků). Pak začne hrozitánsky dlouhá řežba a nerealistické kousky super hadů (skáčou, koušou a žerou ostošest), což je korunováno opravdu hnusnými a bizardními skony cestujících. No a tohle řádění zhruba po deseti minutách zapříčiní, že divákův úžas přejde v hnus a po další deseti minutách v nudu. Zbytek nestojí za nic, protože člověk už jen sleduje hodinky a říká si, už aby to skončilo a je mi jedno jak. Ale kdyby film chtěl zůstat poplatný béčkovým hororovým taškařicím, určitě by umřel nechutnou smrtí i hlavní hrdina a pár hadíků by se vyplazilo vstříc novému osudu, nu škoda. Tedy vlastně to není škoda, alespoň budu ušetřena sledovat něco na způsob Hadi v letadle 7 - poslední útok.