radektejkal

Roadmovie "Přes písečné pláně", aneb "Divokým Kurdistánem", aneb tubrbulentní doba po zatčení (2003) a před popravou (30. prosince 2006) Saddáma Husajna. Nikdo si nebyl ničím jistý, Kurdové, Arabové, Peršané, Američané. Snad jen dva kurdští vojáci zajišťující catering - jeden hned od začátku, druhý až na konci. Prubířským kamenem tu bylo dítě Saddam, jehož jméno probouzelo v Iráku pocity podobné jako Adolf po evropské válce. To, že se ho jeden ujal (přes oprávněný odpor druhého), muselo vést jen k jedné otázce: Co s ním? Film je o soucítění, které se objevuje (a někdy též projevuje) i ve válce, je ho však zatraceně málo. Pozn.: Všechny lokality, do kterých nás film zavádí, jsou velice zajímavé, i pro svou exotičnost: irácká komunita, americká jednotka, mešita, rabovačka atd.

Když jsem chodil do školy, bylo u určitého okruhu lidí zvykem, mít na koleji zarámovaný obraz Paula Gauguina (Obrázky mohou být chráněny autorskými právy). Moje přítelkyně tam měla "Les Amoureux" (šílení milenci, spíš sami o sobě než láskou; protože na Tahiti se asi láskou nešílí, proto je název také jen Milenci). Já jsem měl na stěně "Deux Tahitiennes" (nejspíš dvě lesbičky). Stejně tak jako jeho dílo mě provokoval i jeho život, myslím že jsem přečetl všechny dostupné životopisy... Před svou poslední cestu do Tichomoří, tentokrát na Markézy (poslechněte si Brelovu "Les Marquises"), si Gaugin potřebuje vydělat peníze na cestu a pobyt, urovnat si své rodinné a milenecké vztahy, stmelit svoji uměleckou komunitu, vyléčit se ze sifilidy; nepodaří se mu skoro nic. Přesto jeho duch zůstává nezkrotný (jako vlk v nouzi) a svobodný (jako vlk bez psího obojku)... Pozn. 1: Každý opěvuje Donalda Sutherlanda; bylo by mi hloupé, nepřipojit se. Zváště jeho výrazná a přitom jemná mimika je odzbrojující. Pozn. 2: Třeba též pochválit casting ženských rolí (chladnou, vypočítavou a rozhazovačnou Mette z toho vynecháme), vždyť i proto se na životopisné filmy o malířích díváme.

Mallův film je natolik komplexní, že vypadá jako jednoduchý; natolik inventivní, že vypadá jako prostoduchý; natolik perverzní, že vypadá jako normální; plný smyslů, že vypadá jako nesmyslný, a natolik zajímavý, že vypadá fádně.Pozn. 1: A co se týče jednorožce? Možná by lépe dopadl klip na skvělou písničku "She was born to be my Unicorn" (Marc Bolan se Stevem Tookem jako Tyranosaurus Rex dělali jen samé skvělé písně). Pozn. 2: Pokud je možný výklad, že absurditu je možno nejen přijmout, ale dokonce se s ní i ztotožnit, pak je to asi v pořádku. Pozn. 3: Při projekci se mi občas vybavil "hotel Ozon", ten byl ale lepší. Pozn. 4: Škoda, že jí přestaly padat kalhotky. Nebyl k tomu žádný důvod, guma byla stejně vytahaná až do konce. Pozn. 5: A chudák Wagner - ale nejspíš si to zasloužil.

Můj bývalý kamarád (dokud jsem mu nepůjčil peníze, které nevrátil) Vlastimil Balvín, zvaný Bahňous, měl dceru v předškolním věku (školního se nedožila), která na tom byla zřejmě ještě hůř něž Helena. Psal jsem dopisy institutům do celého světa, zda by mohly pomoci. Léčitel Jindřich Paseka ze Svratoucha tvrdil, že se nemá čeho zachytit, s čím se spojit, na čem stavět. Heleně něco zůstalo, něco z období před nemocí, pár pojmů a významů, na které se dalo navázat. Jedním z nich byla VODA, prvek ohraničující začátek a konec naší civilizace. Přítomnost další citlivé duše (léčitele) jako katalyzátoru, je zde samozřejmě nezbytná. Pozn.: "Stolovací scéna", ve které padla je dvě slova (good girl), byla fyzicky i psychicky náročná nejen pro herečky, ale zřejmě i diváky. Sám jsem si musel dát čtvrthodinovou pauzu.... Po odvou letech jsem viděl film znovu, tentokrát se mi všechno přehlušil pohled na fyzický "souboj dvou vůlí".

Mám rád, když režiséři mají svůj autorský rukopis, má ho nejen Ingmar Bergman, ale ovšem i Peter Weir. Přitom není dobré považovat jejich filmy za pouhé variace jednoho tématu. Přitom záleží hlavně na divákovi, které "podání" mu sedne více a které méně... Z jiné strany: jako kluk jsem po železném žebříku (nejspíš už tam není) vylezl na polorozbořenou věž lipnického hradu s tím, že se na horní plošině (2 x 2 m?) postavím. Zmožený strachem jsem vylezl nahoru, ale postavit se jsem už nedokázal... Peter Weir se snaží zobrazoval přechodové vztahy bytí a nebytí, života a smrti. Přitom předem není známo, kam tato situace směřuje, do čeho se vyvine. Jaké to jsou okovy, které nás poutají k životu.

Co je zde jen naznačeno, se projevilo v plné míře až v Panně Orleánské. Pokud tomuto dílu přiznáme jistou podobnost s Griffithovým cyklem příběhů, potom dostaneme rovnici INTOLERANCE = ĎÁBEL. Hodí se sem i jeden z nejlepších textů Micka Jaggera: "But what's puzzling you, Is the nature of my game". Také on vypráví příběhy, ale v rockové kadenci. To co Dreyer anticipuje přes půl hodiny, Jagger řekne v jenom verši: "And I was 'round when Jesus Christ / Had his moment of doubt and pain". Zkrátka, časy se mění.... A kdo je podle Dreyera onen Satan (samozřejmě v nás)? Je to především naše neschopnost přijmout alternativní osud, lpění na primitivních vášních (láska/nenávist) a hlavně nechuť až nemožnost opustit cestu, o které víme, že vede do pekla, jen proto, že jsme do ní již investovali přilíš mnoho energie. Pozn. 1: V podstatě stejně pohlíží na tento film i Karlos80 ****. Pozn. 2: Kvalita příběhů roste s každým dalším. Pozn. 3: Po Griffithovi a Jaggerovi je třeba doplnit i Tolstého Kreuzerovu sonátu. Pozn. 3: Všechny čtyři příběhy se týkaly především sexuální posedlosti (zřejmě i Jidáš se smyslně zakoukal do Marie z Magdaly). Kdyby nakonec přece jen dosáhly svých tužeb, zbavili by se ďábelské posedlosti? - Pozor! Toto je pouze řečnická otázka. Odpovědí je samozřejmě: NE. Pokud posedlost je, potom se může projevit i jinak, ale posedlostí zůstane navždy.

Jsem znalec, přítel, i obdivovatel Dona Quijota. (Před pár lety jsem si nechal poslat ze Španělska knihu v luxusním vydání s klasickými rytinami Gustava Dorého.) Přitom jsem odpůrce německého romatického pojetí této postavy. (Zastávám český realistický přístup - proto jsem se také na smrt pohádal s Rigobertem Dittmanem z Würzburgu a vyzval ho na souboj vinnými měchy.) Don Quijote je pro mě zcela autentická, a v mé věku i zcela aktuání Caballero de la Triste Figura: Místo aby se pomalu ve své aldeji propadal do hidalgovské senility a literární demence, vyrazí do světa, aby se v něm rozplynul v hrdinské smrti. Zde v evropském prostoru jedinečná postava s jedinečným osudem... Samotný film je poměrně plachý, nicméně v detailech dobře propracovaný, má skvělé dialogy a velice optimistický závěr - shlédnout jej je meditativním i vizuálním potěšením.

Další z útěkářských filmů, které není tolik nutno od sebe odlišovat podle doby a místa činu, ale především podle autorovy/režisérovy invence. Herzog ji - na režiséra jeho formátu - zde příliš nepobral. Navíc český dabing film pasoval na úroveň televizního bulváru.

V rozsahu šesti filmů, které jem od Tykwera dosud viděl, mi tento připadl režijně nejvyspělejší... Talking Heads zpívají ve stejnojmenné písni: "Heaven is a place / A place where nothing / Nothing ever happens" - a to je zřejmě také, co si Filipa i Filip přejí, a také je to jediné místo, které jim ještě zbývá... Příběh je problémem občanské neposlušnosti, vymezením jejího rozsahu a stanovením její meze - tenhle plán ale scénaristé (a režisér už vůbec) neřeší; aby měl film vůbec smysl, musí si to divák od počátku do konce vyřešit sám.... Synopse: Filipa chce výbušninou zlikvidovat (pro jednoduchost) vraha. Je to žena, a proto neví, že se to standardně provádí střelnou zbraní, a udělá chybu svého života. O tom ji poučí až Filip, mladý, hezký a inteligentní (inteligentní je i jeho otec a především jeho mladší bratr) policista s horkým srdcem. (Inteligentní je ovšem i Filipa, egyptský profil lebky to jemně naznačuje). Útěk z vazby je asi dosud nejpoetičtěji nafilmovaným útěkem z vazby. A spása u bran nebeských - In a real helicopter you can't just keep flying higher (jedno ze slov v této větě není správně použito). Právě to, které zpochybníte, dá filmu jeho unikátní smysl.

Western uhnětený z tradičního těsta, z kterého bylo uhněteno už tolik westernů. Trochu ho přisolit a přidat jedno vajíčko navíc tomu už nepomůže. Recenzent Lima **** se diví, proč film nebyl finančně úspěšný: "Vždyť tenhle western má všechno - poutavý příběh, sympatické odvážné muže a krásné ženy, nádhernou krajinu, zavilé zloduchy, dramatické přestřelky, ztepilé koně i rozzuřené stádo volů..." - No právě proto! Má všechno, a v podstatě nic. Pozn. 1: Někdo si dal práci a spočítal osoby postižené násilnou smrtí: 33.