nash.

Svižná akční blbinka pro děti školou povinné. Scénář poskládal nějaký levný soft z obvyklých prefabrikátů akčního filmu, doplněných základní výbavou filmových odkazů a standardních hlášek. Jedinou novotou je tak obsazení hlavních rolí, kdy Bruce Willise či Stallona nahradila Rychlá Rota. Bruckheimer dodal typickou mosntrakci, nějaké ty roboty a exploze. Zběhlejší divák tu nic nového ani zajímavého nenajde, děti se však budou dozajista bavit. Jen doufám, že pak nepustí do vycviku svých morčat.

Strhující a dokononale vystavěné drama, které bere dech. Na skvělém výsledku se přitom podílí nejen příběh vycházející ze skutečných událostí, ale také mistrovská režie, herecké výkony a hudba Giorgia Morodera. Líbil se mi ještě víc, než když jsem ho před více než dvaceti lety viděl poprvé. Možná je to i tím, že takové filmy dnes vznikají už jen výjimečně.

Dobré filmy nestárnou. A Příběh hraček je toho dúkazem. Jistě, triková stránka dnes už nikdo neoslní, příběh je však stále stejně svižný, zábavný, plný sympatickch figurek a vtípků a jeho vypiplanost v každém detailu je stále jasně patrná.

Pilotní film má stejně hloupý scénář jako těch několik epizod, které si pamatuju, navíc ke mě seriál nedorazil ve správném věku, takže se nenaboural do srdce ani paměti příliš hluboko. Spíš způsobil jen takové lehké povrchové škrábnutí v mé filmové paměti. Mluvící auto je sice srandovní, ale když už bych měl volit, vybral bych si raději Ferat.

Typicky osmdesátková, ale docela svižná a zábavná podívaná, s vraždícími mixéry, robůtky stavěnými ze stavebnice Merkur, řízenými ministřelami a Kissákem Gene Simmonsem, který je dokonalý padouch, ale ani jednou nevyplázne jazyk. Spousta vymakaných detailů, uvěřitelných vychytávek, občas vtípek, jen je zapotřebí sfouknout nános času, aby to začalo fungovat.

Naprosto zbytná komorní sci-fi, které bohužel nepomůže pointa ani nostalgické "véháeskové" vzpomínky.

Komorní thriller kolísající mezi uvěřitelným a neuvěřitelným, logickým a nelogickým, napětím a nudou. Nepřináší nic nového, jen další variaci na kočkování ujetého psychopata a prsaté blondýny, které bohužel zůstalo krotce korektní, v rovině psychického teroru je spíš nejisté a ani toho adrenalinu moc nenabídne.

Zatímco jsem se nořil do filmové minulosti, do doby kdy vznikala levná béčka s typickým osmdesátkovým vzhledem, z ještě vzdálenější minulosti se do této doby vynořil středověký samuraj. Navzdory všem oprávněným výtkám k filmařině a slabinám obsahu hraničících často s nesmyslností, to bylo nečekaně zajímavé střetnutí. Nabídlo totiž to, co málokteré dnešní béčko. Pod vrstvou laciné akce ukrytý příběh, poskytující mnohem víc než jen chvilkovou bezduchou zábavu. Věřím, že kdyby po tématu silném osudovou tragikou Jošimitsova příběhu o neslučitelnosti myšlení středověkého bojovníka s mentalitou současnosti, sáhli schopnější tvůrci s potřebnými možnostmi, mohl by vzniknout výborný film.

To poslední, co by člověk čekal od akčního filmu, je nuda. A tohle je bohužel nuda, které nedokázal zlámat hnáty dokonce ani Jet Li.

Thriller, který dnes působí téměř úsměvně a pro své téma mnohem zastaraleji než jiné filmy. Z doby, kdy pro nás počítače ještě nebyly běžnou součástí života, a internet, tak, jak ho známe, se teprve rodil, si ho však pamatuju jako napínavou, svižnou i děsivou podívanou, lehce sugerující dojem, že něco takového by se klidně i mohlo stát. Tedy pokud by člověk uvěřil, že tou blikající krabicí lze zahnat nudu pomocí piškvorkového klání stejně snadno jako odpálit skutečnou jadernou bombu. Nicméně, pokud vypomůže špetka nostalgie, a jako "pokračování" si člověk pustí The Day After, má i dnes film své specifické kouzlo. A navíc sympatickou Ally Sheedy v jedné z prvních rolí.