nash.

Jako vizuálně působivá ilustrace ke knize je to výtečné a každou minutu si člověk znalý knihy opravdu vychutná, včetně všech drobností, které si tvůrci přidali nad rámec předlohy. Jako film pro nezasvěcené už to tak slavné není, i když tak strašné jako předchozí film to určitě není. Celé to vyznívá jako temné víření bubnů ohlašující rozpoutání grande finale. Sice by to víření bylo možno, někdy dokonce záhodno, zkrátit o některé zbytečné pasáže, ale jemuž na druhou stranu nechybí řada výborných momentů, ať už je to scéna tance Harryho a Hermiony, „stínová“ vsuvka o Relikviích smrti nebo v samém úvodu filmu Hermionino „Zapomeňte.“

Povedený animák se spoustou vtipných dialogů, hlášek umně vpletených do zábavně ujeté historky o včelách, které se s lidmi soudí o med, a vyšperkovaný navíc řadou vychytaných detailů ze života včel. Po řadě zklamání (počínaje Wallym a konče Spláchnutým), zase jednou svižná, nápaditá a opravdu zábavná animovaná legrace.

Po výborné jedničce a ucházející dvojce je trojka tragicky nepovedená. Nudná, prázdná, bez jiskry. Potřetí stejný mustr, navíc naroubovaný násilně a neumětelsky, už prostě nemůže nic nabídnout, zejména když ve scénáři není jediný nápad, v obsazení není jediná osobnost, která by dokázala upoutat a ani toho bruslení už není tolik. Navíc, když se nějaké objeví, je naprosto bez šťávy. Raději než tohle, je lepší si znovu pustit jedničku z roku 1992.

Pokračování se moc nepovedlo. Až příliš je vidět jak tvůrci tlačí na pilu a snaží se zopakovat vše, co se líbilo v prvním díle. Neváhali dokonce nechat, zemřít sympatickou mámu, jen aby mohli do dvojky nacpat zbytečnou novou ženu jako záminku pro fádní romantiku, a naopak postavu, která v jedničce zemřela, neváhali nesmyslně vrátit, protože bez ní by to nebylo ono. Rádoby profesionální komando bylo spíš k smíchu, a ani příběh už tak zaujal.

I podruhé se depresivnímu příběhu, kde nikdo není bez viny, podařilo vyvolat tu neobvyklou atmosféru, kdy jsem současně s Pacinem klesal pod tíhou zdrcující únavy a současně byl dokonale probuzený a našponovaný napětím. Al Pacino excelentní, netypově obsazený Williams vynikající, Hilary Swank bohužel jen do počtu.

Po letech je sice Smith s Jonesem stále stejně šik, některé vtípky neztratily šmrnc, ale ono neuchopitelné kouzlo výborné zábavy už je pryč.

Svým způsobem jedinečný a také jedinečně kontroverzní film. Ve své době šokující nejen realistickým zobrazením krutosti a otevřeností erotických scén, častých a často notně zvrhlých, přesto film překvapivě hvězdně obsazený, rozmáchle režírovaný a teatrální způsobem měnícím celé to šílené historické drama o úpadku společnosti a neomezené moci utopené v šílenství a teroru v opulentní divadelní představení. Malcolm McDowell v roli Caliguly je neskutečně skutečný a strhující natolik, že člověku až běhá mráz po zádech. Rozhodně film na který se nezapomíná.

Poněkud rozporuplné drama zmatené italské puberťačky, která se potácí mezi sobeckými „hřebci“ a milující, leč nechápavou matkou, jenž ji připraví o jedinou chápavou náruč patřící rebelantské babičce. Na jednu stranu jsem čekal výraznější psychologii a obraz života, na druhou stranu tu byla působivě depresivním způsobem zachycena Melissina frustrace a naivita její sexuální rebelie. Samotné scény sexu byly až mrazivé. Syrové, neeroticky natočené a především vyvolávající mimořádně intenzívní pocit ponížení. Herecké výkony sice občas sklouzly do artového klišé „tupý pohled do blba,“ za zmínku však stojí výborná Geraldine Chaplin jako babička a také María Valverde, která je nejen opravdu nádherná holka, ale také schopná herečka, která film svým způsobem celý táhla.

Přestože fragmenty povídkového filmu poskládali režisérři velkých jmen, ani jednomu se nepodařilo natočit nic, co by člověku uvízlo v paměti jako některé epizody původního seriálu. A to měli k dobru několik dekád a mnohem větší rozpočet. Pozornost si zaslouží snad jen prolog a poslední Millerova povídka, i když i ta by šla natočit zajímavěji. Repríza po letech byla zkrátka zklamáním.

Televizní pohodovka pro mladší publikum, která nabídne netradiční řešení záhady netvora z jezera Loch Ness, Merlina, kouzla a druidy přimíchané do německé verze „Jak vytrhnout velrybě stoličku“. Žádnou díru do světa televizní tvorby sice neudělá, ale neurazí, a přes občasné lehké zadrhnutí hladce propluje devadesáti minutami nějakého deštivějšího podvečera.