ostravak30

Spiderman se chtěl udělat trochu zábavnější a trochu víc pro náctileté. Ostatně, i Peter Parker je středoškolák a podle toho se i chová. Ano, dá se říct, že asi takhle by nějaký puberťák přistupoval k nově získaným schopnostem. Tím spíše, kdyby měl dostatečné sebevědomí a nechuť k učení. Jenže nelze nenabít dojmu, že Vulture to zatím není tak silným protivníkem a i zápletka se zamilováním do jeho dcery působí trochu jako ze seriálu pro náctileté, třeba Dawsonův svět. Spiderman tak je teprve v začátcích svého vývoje a je to poznat i na ději, jinak se totiž nedá vyloženě říct, že by selhal hlavní herec či efekty. Nakonec jako epizoda či startovací série seriálu by to nejspíš prošlo víc.

Zpráva o záchraně mrtvého vypráví o situaci, kterou by asi nechtěl zažít nikdo z nás. A to i přesto, že pro mě osobně je tohle téma nesmírně zajímavé z hlediska tělesného, duchovního i vědeckého. Co se s takovým člověkem děje? Vnímá? Slyší? Co se mu zdá? Kde se pohybuje? Probíhá mu v mysli celý život? Nebo je to pro něj prostě jen jako by usnul? Těžko říct. Nejnovější vědecké poznatky hovoří o tom, že nejpravděpodobnější je varianta, že člověk funguje něco jako na bázi restartovaného počítače. Prostě mu vše nabíhá, jen pomaleji. Ale četl jsem také výpovědi později probudivších se lidí, kteří tvrdí, že slyšeli a někteří dokonce přesně zopakovali, co slyšeli. Je to zkrátka věc složitá a těžko se budeme pídit po skutečné pravdě. Lékaři ale nabádají příbuzné, aby rozhodně na takového člověka mluvili. Jenže tento film provázejí mj. i dlouhé záběry přechodů po nemocnici sem a tam, či stejně se opakující věty anebo ještě lépe, dlouhé pohledy odněkud nikam. Ano, symbolika je jasná. Čas běží zatraceně pomalu a ono se pořád nic neděje, v nemocnici už tu svou cestu znáte a už na ni nenacházíte nic nového. Naděje umírá poslední. Následuje však smíření. Tohle chápu, ale na druhé straně obě postavy mluví jako roboti a to i mezi sebou vzájemně. Jako by bez citu, bez kousku lidství. A to nemluvím o tom, že matka uplácí lékaře za čas strávený v nemocnici, což ale nechápu, jak by on obhájil před sestrami a dalším personálem. Co chtělo být řečeno to je jasné, ale mě se až tolik nepozdává způsob.

Tvůrčí tým, který se podílel na filmu Cid se tu sešel skoro celý znovu. Pravdou je, že zde chybí tak trochu ucelený děj. Je to zkrátka začátek pádu velkolepé říše, který mi mj. hodně připomněl Gladiátora. Tvůrci si opět dali záležet na výpravě, která je vskutku monumentální. Kostýmy, stavby, to vše vypadá velkolepě. K tomu hvězdné obsazení. Jenže filmaři přeťápli stopáž, která v mnoha momentech spolu s dějem doslova uspává. Další věc jsou historické nepřesnosti a omyly, kterých se tvůrci dopustili. Navíc, což jsem ani nevěděl a teprve jsem si to načetl, Commod zavedl hodně přísná a krutá pravidla pro vlastní občany a stát a navíc ani moc nesouzněl se senátem. A ta krutovláda tu zobrazena moc nebyla. Panovník byl spíše vyobrazen jako naivní a leckdy dětinský požitkář.

Tak trochu mi to připomíná anabázi s Marsem. Až lidé nebudou moci obývat Zemi, mohli by se usadit tam. Proč by ne? Stejné je to i s hmyzem jako potravinou. Planeta bude přelidněná a neuživí nás, tak bychom mohli jít hmyz. A až sníme veškerý hmyz, začneme pojídat stromy. Až zmizí stromy, pustíme se do trávy. Pak kamení...atd. Zkrátka, nikdo neřeší příčinu, ale jen následek. Přirozeností člověka není ptát se, proč se to děje a jak tomu zabránit či to zpomalit. Ne, člověk řeší jen to, co dělat až to nastane. To já vidím jako problém. Hmyz jako takový je možná potravina budoucnosti, ostatně v mnoha zemích se už běžně konzumuje, ale já se nedivím, že pro mnoho lidí je to problém. Nikdo totiž v dokumentu nezmínil, že kráva vypadá jako kráva a trochu jako člověk. Prase vypadá jako prase a trochu jako člověk. I kuře vypadá jako kuře a pořád přívětivěji než pavouk nebo mravenec. Běžné zvíře má hlavu, nohy, tělo a možná i ocas. Jenže hmyz má tykadla, křídla, už svým, vzhledem vypadá nevábně. Ne že by lidé již nekonzumovali i běžně nevábně vypadající tvory, hlavně ty mořské, ale tady zase funguje osvědčená poučka mezi lidmi kolující, že co je z moře je zdravé. Hmyz je ale spojován se špínou (což zmíněno bylo), ale též nevypadá od pohledu lákavě. Ovšem jako prášek by to asi mělo velkou cenu, neboť to bych zkonzumoval nejspíš i já. Pravda je, že úkolem člověka by nemělo být sníst vše, co se hýbe jen proto, že můžeme, to bychom si také měli uvědomit. Navíc mi vadí, že v dokumentu nebyla zmíněna vůbec žádná negativa (pokud to teda nějaká má). Hlavně ale nebyl nikdo, kdo by oponoval. Jistě by se našly argumenty lidí proti konzumaci. Takhle to celé působilo sice jako vědecky opodstatněná a odůvodněná agitková propagace konzumace hmyzu, kterou natočili ti, co jsou toho jasným zastáncem.

Není to první a zřejmě ani poslední film, jehož hlavní dějovou linkou je policista se svědkyní, kterou musí ochránit před těmi, kteří nechtějí, aby svědčila. Zde je to ještě okořeněno faktem, že takovým člověkem je též policista. Vzhledem k době, kdy se děj odehrává muselo Benovi být ihned jasné, kdo za tím asi stojí, když jediný komu poprvé volal byl jeho nadřízený. Jenže i dál film obsahuje místy nelogické chování hlavních hrdinů. Třeba když místo, aby se schovali vyjedou motorkou prakticky přímo do rány padouchům na otevřenou planinu a jen jejich totální neschopnost dovolí, aby oba nesestřelili. Stejně si pak počínají i v tunelu, kdy místo, aby zůstali v úkrytu stále vyjíždějí dál a dál... Na druhé straně snímek obsahuje plno akčních momentů a až na opravdové výjimky nestíhá nudit.

Od vlažného Případu pro exorcistu přes šílené Modré stíny jsme se dopracovali k minisérii Pět mrtvých psů, která už zjevně nepostrádá logiku, povedenější scénář, zajímavou zápletku a především technickou kvalitu. Přeci jen je jak únos medvědů z Olomoucké zoo i případné medvědí zápasy originálním dějem, pochopitelně spojeným s vraždou, který musí kriminalisté řešit. Navíc se vše zajímavě vyvíjí a hrdinové jsou také rozeseti na různých místech a je potřeba, aby spojili síly. Pravda na druhé straně je, že od první série jsem čekal případy více temnější a pohybující se právě v takovéto rovině. Stále je zde zmiňován také vliv movitějších lidí na úplatnou policii. V těch třech dílech se ale autor věnoval i kupčení se zvířaty a jejich částmi, což je stále problém i na našem kontinentu a je to bohužel také boj s větrnými mlýny. Zde pomůže jen osvěta a osvěta, ale Asiatům nejspíš mnohé nelze vysvětlit.

Jak kouzelné mohou vedle sebe být Brigitte Bardot a Jeanne Moreau přesvědčuje tento film. K tomu skvělé hudební aranžmá, cirkus, následně kuplety a ještě revoluce. To vše jde překvapivě dohromady a dokonce se na to dá i dvě hodiny dívat a dokonce se divák i pobaví. Pravda, snímek stojí a padá se svými hrdinkami a kdyby postrádaly toliko krásy snímek by asi nebyl ani za mák tak zábavný. Ale to se dá říct i o filmech s Belmondem, Louis de Funèsem či Alainem Delonem, tak proč to hanit.

Černý rytíř vychází z myšlenky, která už musela napadnou leckoho, jak parodická a vtipná komedie by to mohla být, když by se současník strčil do středověku. Francouzské filmaře to naopak napadlo opačně. Jenže tady je to ozvláštněno tím, že se jedná o fikci, kdy muži se vše jen zdá a navíc je černošského původu. Muž si tak musí najít své místo na slunci, aby se nestal pouhým vyděděncem a zároveň získat lásku své milované. Tím, že se jedná o sen lze hodně nesmyslů, a to i v komedii neakceptovatelných, vysvětlit. Jinak se tu ale míchají dobré fóry vedle těch hodně špatných až vyloženě trapných. Ale Martin Lawrence prostě je herec bláznivých komedií. Škoda, kdyby se toho chytil dobrý režisér a ještě lepší scénárista a kdyby se to udělalo precizně a tvůrci by se víc zaměřili na středověk a jeho principy víc než na samotný příběh, mohla to být ještě o kus lepší komedie.

Jak těžké to mají utečenci v zemích sužovaných válkou nebo autoritářským režimem... Samozřejmě, že nemají příliš možností než útěk ze země. Pryč. Jenže bez prostředků a správných kontaktů je to jen přecházení z bláta do louží. A to se právě týká i hlavních hrdinů. Technika olejomalby na skle je nesmírně zajímavá, působí zvláštně a do animovaných filmů je originální. Děj je pak plný různých zvratů a citlivých momentů, ale i mě, stejně jako externím recenzentům, chybí humor, třeba i černý, ale zvláště u Kyony bych ho místy čekal. Navíc mi neseděl styl dabingu, kdy hlasy herců příliš neodpovídaly věkově zobrazovaným postavám.

Hity Olympicu samy o sobě prostě nestárnou. Tady se navíc přidali zajímaví hosté a působivé aranžmá. Stejně jako úvod koncertu i celý koncept. Akorát Marta Jandová si každou píseň hlavně vyřve, mi přijde. Olympic ale může udělat prakticky cokoli a diváci jim to odpustí. Musí ovšem zaznít notoricky známé šlágry, které si se skupinou bude notovat celý sál.