Vesecký

Na to, abych dal pět hvězdiček, se mi zdá převychovaný Driss poněkud neskutečnou postavou, i když jde údajně o skutečný příběh. Zprvu povaleč, kterého nevlastní matka vykopne z domu, když se po návratu z vězení snaží jen získat podpisy, aby se mohl flákat, po pár týdnech u milionářského invalidy změní zcela svoji povahu. Ta akční scéna na začátku mi trochu vadila, kličkování mezi auty bylo až příliš připravené - ta předjížděná auta tam sloužila jako slalomové tyčky. A pak ten přepychový dům, tohle prostředí není moje. Jinak ovšem byl Philippe ztvárněn velmi sympaticky, přes svoje postižení byl hrozně optimistický a veselý, to by dokázal málokdo. A touhle svojí povahou nakazil černého Senegalce Drisse. Po té prvotní adaptaci v domě už to byl film prvotřídní (jo a ještě ty lesby, jinak by to nebyl asi moderní film). Celkově - líbilo se. Jinak velmi vřele souhlasím s verbalem, Hollywood by z toho udělal ...vajs.

Pohádka - legenda a nedomyslitelná součást vánočních svátků. Už na ni nekoukám každý rok, na rituály nejsem stavěný. Ale občas si ji rád znovu připomenu. Tahle pohádka je ohromně ruská, promlouvá z ní melancholická ruská příroda plná hájků a jezírek, promlouvá z ní i duše ruského člověka. Jako malý jsem rád četl ruské pohádky, třeba tu o Kráse Nesmírné. Mrazík je ovšem trošku i parodií na ruské lidové pohádky, ale sám zůstává lidový. Je velmi něžná, zároveň však i vtipná, je v ní jasně vytyčené dobro i zlo, baba Jaga a loupežníci však sami jsou z masa a krve, jako by představovali lidské charaktery. Je to mnohem příjemnější pohádka než pohádky germánských národů, Andersena i bratří Grimmů. Skvělý klasický český dabing ještě víc pomáhá věčné oblibě téhle pohádky.

Mysterióznost tohoto filmu zřejmě spočívala na jeho konci, který jsem zjevně nepochopil. Skončil setkáním u německého pilota Otty nebo smrtí Any pod koly autobusu? Do té doby to bylo jasných pět hvězdiček a jeden z nejlepších filmů, co jsem letos viděl. Takhle bohužel při svých sympatiích ke španělskému umění musím jednu ubrat. Film byl jinak výborně udělaný, jakási dvojitá ich-forma vyprávění je něco, co bych v povídkové tvorbě někdy rád zkusil. Láska dvou nevlastních sourozenců až za hrob. Asi tedy opravdu až za hrob.

Co k tomu dodat? Ten film člověk zná zpaměti, ale pobaví se zas a znovu jako při premiéře. Tři venkovští fasádníci v záři neonů... To není film o venkovském buranství, jak se dnes rádo říká těm, co dnes nejsou "IN". To je v překrásné nadsázce satira, která promlouvá ke každému z nás přímo do srdíčka a ještě spíš do mozku: Nikdy se nesnaž, člověče, být tím, kým nejsi. Samozřejmě, jedná se tu o nadsázku, kterou bychom mohli obrátit tím, že bychom naši elitu posadili do nějaké venkovské hospody, a oni se snažili přizpůsobit jejím "parametrům". Vždy na tom bude něco směšného. A kromě toho - film je přece o dvou trojicích, ti pánové dostali dámy, vlastně děvky, které jsou sice z velkoměsta, ale nedopadly o mnoho líp... Vynikající Jiřina Bohdalová s madam Kyrí, to je něco, co utkví člověku navždy. A ovšem Salvádor Dalí, to si taky pamatuju. Celá šestice sehrála výborně; pan Podskalský byl v tomhle mistr (vzpomeňme na Alfonse Karáska), pod scénář podepsán dokonce Jiří Sovák, to jsem zjistil až teď!

Nelze jinak, už od dětství tenhle film miluju a vzpomínám, jak jsem se u něho nasmál. Jack Lemmon byl vždy komediální herec, Tony Curtise mohu porovnávat s nedávno viděným Útěkem v řetěze, kde hrál v úplně jiné poloze. Marilyn takřka v roli šité na míru se dvěma hity, které záhy přešly mezi evergreeny, asi se některým mužům včetně Milera a Kennedyho mohla líbit, můj šálek by to tedy nebyl - a že by to byla nějaká výjimečná herecká hvězda, to bych taky neřekl. No, to whisky jí tu skutečně sedí. Neodolatelný Joe Brown jako svůdce Dafné, vždycky čekám na tu závěrečnou větu "Nikdo není dokonalý..." A ovšem Psí dečka, George Raft. Další vzpomínka, tentokrát na mé účinkování v Riskuj!, kde jsem ještě vůbec netušil, co to vlastně psí dečka byla. Děkuji, Billy, vedle pozdějšího snímku "Nebožtíci přejí lásce" tvoje nejlepší mezi řadou skvělých věcí.

Nádherně zpracovaný přepis nejslavnějšího Shakespearova dramatu, při kterém při závěrečných scénách oko diváka zaslzí. Především dva mladičcí představitelé hlavních rolí - tak, jak si to představoval Shakespeare - jsou jako dva obrázky, Olivia Husseyová byla ve svých sedmnácti nádherným stvořením (a to jsem si až po zapsání této věty všiml Obsahu). Mistrovská režie, mistrovské výkony, ale řeknu Vám, ten Šekspír, to je samá mrtvola.

Takřka pravidelný štědrovečerní podprůměr. Samozřejmě, v dnešních pohádkách se nesmí objevovat klišé zlí bohatí a hodní a poctiví chudí, to by zavádělo propagací starého režimu... Na to jsem si zvykl. Tak jsou dnešní pohádky námětově velmi omezené. Zlo představuje lapka, který kdysi oloupil a zabil královnu, a po dvaceti letech se chce zmocnit i království. Hledá ho otec písaře Janka, už dvacet let, ale nepochopil jsem, jak ho to blbě hledal, když trávil čas uprostřed bažin. Evidentně čekal na svého syna a princeznu, které vysvobodil na poslední chvíli z bahna - a oni v dalším záběru leží v chatrči zcela čistí a suší. Ani předchozí pád do kanalizace nezpůsobil na garderobiéře hlavních hrdinů žádnou úhonu... Hodně velký čas zaujímá jejich útěk, hlavně po těch střechách, to bylo úžasné... Připočtěme k tomu jazykovou stránku věci, kdy mladí užívají dnešní obecnou češtinu se všemi typickými obraty, to tahy tahá za uši. Toporné herectví Moniky Timkové, která se na roli princezny vůbec nehodila, Matouš Ruml působil mnohem líp... Nakonec ještě to trapné a zcela nefunkční "udělej mi kočičku..." Proč a nač? No, tak ty dvě hvězdičky nechám, ale je to tak na 1,55...

Jedno z vrcholných děl naší komedie vůbec. Komedie opravdově lidská, hřejivá, cituplná, příjemná, s řadou nesmrtelných hlášek (Chčije a chčije. Dneska bych tě, Toníku, nepřepral. To jsou blechy psí, ty na člověka nejdou. To já až všechno najednou. A žížala je had?). Tenkrát měl ještě Zdeněk Svěrák pro obyčejné lidi pochopení a zdálo se nám, že je jejich mluvčím... Tenkrát... Trošku úsměv nad chováním Pražáků, Oldřich Lavička, věčně poučující své děti i o věcech, o nichž sám neměl páru (nádherná scéna při dojení krávy)... Trošku sentimentu - petrolejové lampy (někdy na to noční scény filmu pozapomněly a světla je tam nějak dost, například při nočním honu na blechy), vesnické posvícení, pohřeb... Moc pěkné, taky jsem celý život prožil na samotě u lesa... I když u ní vyrostlo rekreační středisko a pak už to nikdy nebylo ono.

Tenhle film není naše komediální jednička, jak lze mnohde slyšet, a hlavně se promítá moc často. Ale je to pohodová komedie ve stylu Poledňákových televizních komedií - Velryby a Polepšovny. Pěkné výkony mužských představitelů, zvláště Júlia Satinského - škoda, že tak odešel - a Václava Postráneckého (u něho zase škoda, že se nyní propůjčil do seriálu Vinaři). Dámské představitelky snad s výjimkou Zdeny Studénkové, za nimi zaostávají. Řada hlášek ("Matýsek se posral", "Ale maminka mi sundává bačkůrky", "Prdí taky hadi?") je kouzelných, ústřední melodie podmanivá, a tak bych dal třeba i pět hvězdiček, ale musím strhnout jednu za to, že se děj odehrává v zimě a zimu a zimní "radovánky" nesnáším.

Poslední film Jeana Gabina přinesl příjemnou podívanou na klasickou dvojnásobně kriminální komedii, jakou Francouzi u sedmdesátých letech uměli snad nejlépe na světě. Pokud jsem tenhle film někdy viděl, tak už jsem děj zapomněl a mohl jsem se mu plně oddat, aniž jsem měl nutkání odběhnout od obrazovky, ba naopak. Svatý rok je připomínán jen okrajově, dva uprchlí trestanci se totiž v převleku za černo.... snaží dostat do Říma, kde se konají velké slavnosti, ale kde má hlavně Jean Gabin ukrytý poklad, který se mu však za jeho nepřítomnosti (jak tušíme od okamžiku, kdy je taxi dovezlo namísto úkrytu) přeměnilo v supermoderní svatostánek. A mezitím dobrodružství na palubě uneseného letadla. Pravda je, že tady to trošku ve scénáři skřípalo, ale film měl především pobavit, a to se mu povedlo. Pět hvězdiček pro Jeana Gabina i povedený závěr.