-bad-mad-wolf-

Postapo, jiné světy, záhadná civilizace, mystika, mateřství, náhled do nitra androidova - to všechno v jednom seriálu chceš! V kontrastu se strohým vizuálem a hutným ambientním soundtrackem funguje tohle universum naprosto skvěle, nebo alespoň mně zabrnkalo na strunu více než pořádně. Svou roli samozřejmě hraje herecké obsazení. Hazard jako Otec a představitelé děcek jsou dost dobří, ale především s Amandou Collin se castingu povedla životní trefa. Způsob, jakým umí tahle ženská prezentovat pokroucené emoce jednoho zvláštního androida, dokáže během chvíle vyvolávat hrůzu i soucit. Takže tu máme působivé, neotřelé hřiště, kvalitní hráče na něm - co hra samotná? Finále ligy mistrů to asi úplně není, ale ze skupiny se postoupilo určitě. Největším kladem pro mě osobně bylo dávkování zvratů, kterých je hodně, nejsou debilní a skoro vždycky přinesou nějakou další záhadu, ozvláštňující tenhle už tak sympaticky zvláštní prostor. U mnoha postav dlouho nevíte, zda budou OK, či se z nich vyklubou naprostí zmrdi. Stejně jako nevíte, jaké pohnutky za tím budou. Na druhou sérii se těším. Zároveň mám ale strach, aby budoucí rozkrývání mystérií všechnu zajímavost nezabilo.

Já vlastně nevím, co si o tom myslet. Marvel se v současné generaci Avengers už evidentně vystřílel a možná by ji měl nechat spát. Dobrý dojem zanechávají jen Florence Pugh a pár (zhruba tři) fajn nápady v akčních scénách, zbytek je na pytel. Komediální potenciál Davida Harboura nevyužit (je ho dost málo), trikové scény místama fakt hnusně smrdí CGI a celá rádoby psychologická/rodinná vrstva vyprávění se jednak strašně pere s akčním bordelem, druhak je jí dáno více prostoru, než kolik zaslouží. Když hrdinky se slzou v oku dlouhé minuty smrtelně vážně fňukají nad svým osudem, načež začnou dělat imbecilní WTF humory a akční kejkle, působí to buď retardovaně (v lepším případě), nebo pěkně otravně (v horším případě). Zkrátit, osekat zbytečný a ubrečený balast, uklidnit CGI bordel, nechat Harboura humorovat, více se věnovat fyzickým akčním scénám a uštěpačnosti a bylo by to hodně fajn i se stejným příběhem. Takhle je to otrava, ze které si budete chtít později maximálně tak pustit jednu dvě scény na youtube. P.S. Potitulková scéna je dost klišé trapas, jehož realizace už teď smrdí hodně předvídatelným průserem.

Curtiska s Lohankou tu maj tak super chemii, že by bez potíží potahaly celej seriál. Jako film je to jedna z těch nejlepších možností v ranku "oddechová blbina pro celou rodinu".

Plešoun Ťopek si vyběhal pět olympijských medailí a Neužil si jistě doběhne pro několik filmových cen, poněvadž Zátopkovu mluvu, dikci i křečí modelované grimasy předvádí až podezřele autenticky. Stejně jako jeho bujarou, přesto poněkud podivínskou povahu. Film možná paradoxně víc osloví zahraničního diváka - našince můžou trochu otravovat doslovné scény na téma "socialismus versus úspěšný člověk". Přeci jen už jsme to viděli a četli (a starší z nás zažili) mockrát. Masivní výprava a soundtrack jsou další dvě věci, mající mezinárodní parametry. Retrospektivní forma vyprávění hezky vrství zásadní momentky Zátopkova života, v nichž se střídá běžecký fanatismus, souboj s totalitním aparátem a věčná bitva na poli manželství. Až je možná škoda, že se víc nepřitlačilo na pilu. Každá scéna má totiž náboj, technickou kvalitu i herecké zastoupení, scénář zase skvělou strukturu i volbu situací, v zátylku neustále cítíte potenciál i hrozby na všech frontách... ale TO tnutí do nervových zakončení, TEN pravý FEEL přijde jen málokdy. Klouže se spíše po povrchu, jak se říká. Jako filmu tak Zátopkovi zlatou medaili sice nedám, ale jsem rád, že ho máme. Je suverénní a kouká se na něj moc dobře.

Komickým se pro mě stává zjištění, že jsem o tomhle filmu věděl už v době jeho vzniku a chtěl ho vidět - což jsem zrealizoval až teď, o dvacet let později. No... celej já! Na druhou stranu, i z dnešního hlediska člověk ocení tehdy skoro neznámou a dnes velepopulární Scarlett Johansson, tehdy velepopulární a dnes skoro neznámou Thoru Birch a konstantně podivínoidního Steva Buscemiho, skvostně podivínujícího úplně všude, kde se objeví. Oceňovanej scénář nevypočitatelně vede svou ústřední blběnku světem adolescentských patálií, kde to má těžký, protože je divná a chce bejt svá. Nebo si to aspoň myslí. Na podobný téma jsme tu nedávno měli Lady Bird (a celou řádku dalších filmů), nicméně Ghost World o vlásek vede. Vedle božího herectva na tom maj podíl super obrázky, který si rády hrajou s barvičkama a fajnovej závěr. Každej občas potřebujem sednout do busu, aniž bychom věděli, kam vlastně jede.

Takový indie pocitový tlachání, který chvílema rve nervy, protože vyvolává dojem/pojem "mělcí lidi hluboce promlouvaj". Ale ono je to tak správně, takže těžko někomu něco zazlívat. Obsahově se jede na způsob post mortem pokecu o vlastním rozchodu - spoustu věcí víte, spoustu věcí ví ten druhej a jediný, o čem se nemluví, je to, co víte oba. Myšlenková konfrontace s někým dalším je pak vždycky obohacující a v jistým ohledu tenhle film "toho třetího" supluje dost dobře. Není objevnej, ale je chytrej a ve svým minimalismu kvalitně ukuchtěnej i naporcovanej, byť by porce mohly bejt menší. Skoro dvě hoďky jsou trochu moc.

No konečně! Fakt se mi ulevilo. Devátej Rychlej zářez je definitivně tak moc příšernej, až je tim nepředstavitelně zábavnej. Hotovej vlhkej sen každýho, kdo si někdy představoval, jak by vypadal film, kdyby ho natáčeli retardi a dostali na to opravdu hodně milionů dolarů. TAKHLE! Dalo by se říct, že je tu všechno, co bylo v předchozích dílech. Trademarky prej. Někdo je nasypal do kotlíku, přisypal šedesát kilo jíšky a pak (ne)úmyslně připálil. Asi tak to vypadá. Na příběhu mimochodem nezáleží - koná se totiž vývoj podle logickýho mustru zdejšího univerza. A to obsahuje například následující: V příhodnou chvíli se na scéně objeví někdo, kdo byl považovanej za mrtvýho, případně se ze záporáka stane klaďas. Bobby Ewing syndrome. Když nevíš coby, skoč naslepo nejbližším oknem, nebo se kamkoliv po hlavě vrhni. Je fuk, jestli jedeš do džungle, pouště, na ledovec či do vesmíru - VEM SI NA TO SPORTOVNÍ KÁRU. "Elektromagnet" funguje podobně jako gravity gun v pokračování počítačový hry Half-life a nedává to absolutně žádnej smysl. Scenáristu chvályhodně neposlouchají jen herci, nýbrž i veškerý CGI předměty na scéně - ano, i ty nejzákladnější fyzikální a logický zákonitosti tu představujou pouhej znásilněnej kompars. A rodina, vole! Když seš rodina, tak seš oukej. Když přijde na rodinu, film vypadá jak katalog anonymního módního butiku. Kýč, sluníčko, tuctová muzička, look jak Kenvelo katalog z roku 2004 a hromada patetických žvástů. Lin se svojí partou vůbec nezvládají pokusy o sebereflexi. Postavy ve filmu několikrát začnou mluvit o věcech, kterým se diváci dlouhodobě posmívají. Čekáte nějakej fór, rejpání do sebe sama, pointu - a ono se nestane nic! Prostě jen někdo odcituje, co se jako říká a to má bejt HAHAHA. Do toho se dvojice klaunů pokouší o ghetto humor, stejně jako v minulých dílech - pořád jim to nejde. A tahle nezměrná bolest trvá dvě a půl hodiny. Dvě a půl hodiny s rodinou, na níž by vám nějakým způsobem mělo záležet. Což je problém, když si většinu času přejete, aby odněkud přijel Clint Eastwood ve stařičký fordce a všechny ty křečovitý kretény postřílel. Na konci filmu jsem se ovšem přistihl, že se přívalama všeho neskutečně bavim - ne tak, že bych se smál. Spíš tak, že jsem byl vytrvale konsternovanej a rozčileně rezignovanej. Závěrem můžu jen říct, že jsme dostali film, kterej bude tvořit příjemný osvěžení v maratonu filmů, jako jsou The Room či Plán 9 z vesmíru. Děkuju a doporučuju! <3 P.S. Na konci má kýčový skorocameo jeden mrtvej herec - hups, SPOILER!!!!  P.P.S. Pojďme na menší anketu: tipnete si, jaký boží šílenosti a odhalení se budou odehrávat v desítce?

Stáj DC nás v posledních letech terorizovala otřesnými výblitky (Liga spravedlnosti a druhá Wonder Woman jsou nepopsatelné zlo), nicméně pak se souhrou korektních náhod i nehod dostal k materiálu James Gunn. Film je v podstatě o týmu nedobrovolníků na celosvětově důležité misi (jak jinak). Pak přijdou zvraty, vrahem není podezřelý ani zahradník a městem pochodují armády ošklivých, dálkově ovládaných mimoňů (jak jinak). Rámec tu ovšem není moc důležitý. Podstatné jsou bonbónky, které Gunn do škatule nasypal. Tým má absolutně WTF složení (narkoleptická krysařka, pár ostrostřeleckých šulinů, retardované čelisti, autistický vrhač lentilek a pološílená vražedkyně) a jeho chemie je pozoruhodným mixem tradičního pošťuchování nesourodých postaviček s poloimbecilním humorem, jehož absurdnost umocňuje rating R. Na filmu jako celku bych asi ocenil, že je v mezích možností nepředvídatelný a že jeho příběh kupodivu dává smysl. Nezaskočí vás, to zrovna ne - jen je tak šílený, že se může stát kdykoliv cokoliv. Kdyby spolu měly potomka Chata v horách s ulítlejší marvelovkou, vypadal by nějak takhle. Sem tam se objeví náznak politického rýpání či střelby do vlastních řad (o satiře ale nemůže být řeč), vizuál odděluje epizody efektními titulky přímo ve scéně a ornitologové budou tenhle film zaručeně nenávidět. Zabíjení opeřenců ovšem není jedinou brutalitkou - krev je na scéně prakticky permanentně, což je asi jediná stránka, kde se zbytečně drhne přes závit (až na krev, lol). Ze schváleného písmenka R totiž někdo evidentně ejakuloval, takže digitální červená stříká z každé ranky po litrech, lidské hlavy i těla po zásazích explodují na všechny myslitelné způsoby a občas to zasmrádne samoúčelností (a to ještě čumíte, že se ozubená držka žraločího muže držela dost zkrátka). V závěru přichází poměrně bizarní bossfight, který ale hraje podle klasických pravidel a je tím pádem nejméně zábavný. Když všechen bordel smeteme na lopatku a zhodnotíme, vychází nám solidní jednorázovka, která je adekvátně komiksově ulítlá. Za mě jsou to tři mrtvoly z pěti, jelikož jsem se nenudil, i když sranda v žilách dost rychle vyprchá.

Perkins s Fondou maj skvělou chemii - sledovat jejich hašteření se a herecký matadorství je radost každou minutu. Dialogy jim napsal někdo, kdo už v padesátkách pochopil, že přehrávání nesmí dostat prostor a že je fajn se střízlivě držet ideálů (protože Divoký západ, že jo), aniž by se napřed vymáchaly v přehnaně patetických blábolech. Svou práci odvedl i kameraman a frajeři od dekorací, slušně vypadají kupodivu i akčnější scény (kterých je naštěstí pomálu). Asi tuhle Hvězdu zařadim do zásobníku filmů, který občas pouštim jako kulisu - strašně dobře se na ni kouká a ještě líp se poslouchá.

Tři pro děcka, aby bylo jasno. Jinak za dvě. Tohle je takový vaření z vody, že by si to jeden mohl vzít jako destilku. Dvě panďátka za super vizuálno a krátkou stopáž, která při rodinným sledování nestihne utahat dospělce k smrti.