tomeš

Film podle principů Dogmatu 95 a navrch geniální herecké výkony teenagerů. Jen scénář by chtěl maličko dopilovat....

Ucházející "rodinná" komedie, které se vždycky točily a vždycky si své diváky našly, tedy i v době začátků Denzela Washingtona, kterého "černoši nemají rádi, protože ho milují všechny černošky" (jak mi říkají přátelé-černoši). Nad dějem se není třeba zastavovat (jednoduchý, ale funkční), čím je ale film asi mimoděk výjimečný, je drsné znázornění normálnosti rasismu v bělošské jižanské rodině v novodobé historii. Nevím, jestli by takový film dnes nechala politická hyperkorektnost projít, ale začátkem osmdesátých let, tedy necelé dvě dekády pro projevu Martina Luthera Kinga, to mohla být pro některé skvělá příležitost ukázat černochům, kde bylo/je jejich místo. A takových prozřivších hrdinů, jako je Segalův otec, existuje i dnes - sice v Americe Baracka Obamy, nicméně v níž stále například stále existují černošské kostely a kde cena pozemků v neiboughhoodu s černošskými rodinami je pořád nižší, než s těmi bělošskými - povážlivě málo. Carbon Copy je skvělá ukázka toho, proč je rasimus stále nevyřešeným tématem.

Jim C. je čím dál průměrnější, pryč jsou doby, kdy nás jeho "maska" uhranovala nebo kdy oslňoval v neposkvrněné mysli. Yes Man má ale zábavný, i když jednoduchý příběh, při kterém čas, potřebujete-li ho nějak vyplnit a nemáte nic lepšího na práci, dobře uplyne.

Viděl jsem to z donucení, v letadle. A bylo by jasné, proč bych na to nešel. Další zbytečný film, klišé na klišé. Dvě hvězdičky jsou za režírování psa.

Z minimálních formátových i "hereckých" možností vytřískala maximum. Samotné téma by zasloužilo hvězd víc, ale to už s filmem tak nesouvisí...

Ne ne ne, takové vyumělkované, záměrně dojemné, příliš dlouhé a i když bych na celou tu hru přistoupil, stejně nakonec o BB nevím zhola nic a že bych byl "curious" (v tom druhém slova smylu), to jsem nebyl. Dvě hvězdičky jsou za smutnou vílu Tildy Swinton a dojemného kapitána Jareda Harrise. Cate Blanchet její jižanský přízvuk nevěřím ani za mák. Co se dá dělat, David Fincher byl na koni v 90. letech.

Ideální po kapce alkoholu a pro fanoušky Tori Spelling. Jste-li vychován jako Mormon, tak psát a režírovat snímky jako Latter Days (2003, scénář i režie) nebo právě Kiss the Bride (2007, režie) je jistě větší odvaz než Coxovo asi nejznámější dílko, pseudorodinné drama Home Sweet Alabama (2002, r. Andy Tennant). A tak na vás z Kiss the Bride kromě dokonale umělohmotné Tori Spelling (do které jsem se zamiloval už během filmu, v němž vystupuje jako vagón metra - Trick, 1999) kouká díky Coxově přístupu ještě sympatický odstup a nadhled, bez nichž by celý příběh - v gay/bi podání sice originální, ale jinak stokrát provařený - působil jako tuctová skoro komedie, co příliš tlačí na pilu. Ale tou Kiss the Bride není, a to je osvěžující. Kdo chce řachandu s gayi v hlavní roli, ať si raději dá třeba časem prověřenou Mambo Italiano (2003). Nicméně: na začátku filmu jsem chtěl Kiss the Bride dát tak dvě hvězdy (štvali mě vysvalení herci, co nehrajou), pak jednu (hrůzostrašná hudba), pak čtyři (ano, Tori, nemůžu za to), ale nakonec jsou to tři. Herci se rozehráli, na hudbu si člověk zvykne, dobře se při tom večeří a má to čekaný/nečekaný happy end.

Božská Tilda Swinton by si zasloužila hvězdiček pět.

Ne ne, čekal jsem větší nářez. Ale prý to funguje na více shlédnutí...

Sorry, ale vic nez tri hvezdicky dat nemuzu, ten pribeh - ac skvele natoceny, ac skvele zahrany (Mads Mikkelsen!! Rolf Lassgard!!), tak kdyz v pulce divakovi dojde, kam to smeruje, dejova linka prichazi o originalitu a tim padem film ztraci zajem divaka. A pritom vsichni vime, ze jestli neco severske kinematografii nechybi, tak jsou to unikatni pribehy a odvaha je vypravet.