dopitak

Naprosto zbytečná záležitost, která těží jen ze jmen, o kterých má vyprávět. Není šokující (jak by mainstream snažící se vyprávět o životě prostitutky a pornoherečky taky mohl být), je jenom špinavý. Problém podle mě je, že v podobných typech filmů si tvůrci můžou pod nálepku "podle životních osudů XY" schovat cokoliv a vždycky to projde. Je docela dobře, že obsadili Amandu, protože skutečná Linda taky nebyla žádná kráska. Franco na druhém místě seznamu má za úkol jen natáhnout divačky, jelikož jeho pár štěků by zahrál jakejkoliv ochotník v nezapadlejší hollywoodský čtvrti. Peter Sarsgaard změněný k a Sharon Stone zestárlá k nepoznání. Filmu dost uškodilo, že staví vše na podstatu prvního filmového deep throat, ale samotnou praktiku ukázat nemůže a běhá kolem ní jako pes kolem horký kaše.

Co jsem to tu jen chtěl...? Edit 27. 9. Aha, ehm, jo. Začátek je hodně slabý a nemohl jsem se zbavit pocitu, že sleduju kdoví kolikátý díl Rosamunde, za což mohl i dost mizerný dabing a dialogy. Pak ale po sestěhování se přeci jen podaří zábavě zvítězit, i když nad růžovou rakví se asi nikdo válet smíchy nebude. Milý je Claude Rich jako impotentní fotograf, skvěle zanedbaný je Pierre Richard (věřím, že je to ještě stále jeho hereckým umem a nikoliv realitou), Fonda a Chaplin vitální a Bedos by mohl hrát padoucha ve Vinnetouovi i teď po letech (čímž nechci říct, že ho někdy hrál). Potěší i Daniel Brühl a tělo jeho krásné medičky Shemss Audat. Doporučuji ale spíš originál zvuk.

Od muzikálu bych čekal víc než jen že tam bude zpívat jediná herečka. Začátek je docela slibný, a ještě když přijdou na řadu legendární serpentýny u Cannes (kolikrát jsme tu jen viděli filmovou honičku...), divák si slibuje. Když se ale obě strany spojí, je to dost zmatek. Motivace jednotlivých postav je slabá, vtipných situací se nedostává. Objevil jsem i chybu ve filmu, a to v okamžiku, kdy jeden z námořníků připravuje v italském hotelu na baru speciální mariňácký koktejl, do tří skleniček naleje nějakou brču, láhev odstaví a v bezprostředně následujícím záběru je zeleno ve všech čtyřech sklenicích.

Brutalita a velká nevyrovnost. Chvílemi mi to přišlo hlavně herecky odfláklé (přehrávání), chvílemi naopak ve své přímočarosti geniální. Docela dobrá je situace, kdy povedená trojice při pronásledování budoucí unesené skončí v přepychovém domě, kde luxusní paničky vysvlíknou a pověsí za ruce na lustr, tady každý sadista jistě vzdychá blahem. Nejhezčí ve filmu je Laura Belli, svléká se ale jen Anita Strindberg. Trochu rozpačitě jsem přijímal anglický dabing, přišel mi totiž překvapivě dobrý a naprosto hercům "pasoval do pusy", takže jsem mu nakonec po vyzkoušení dal přednost před originální italskou stopou a čtením anglických titulků. Hudba tradičně dobrá, celkově je film laděný asi jako starší díly seriálu Profesionálové, totiž ty pasáže, kde sledujeme jen pachatele.

Feministická záležitost, ovšem nejsem si jistý, komu bude tohle hlazení stačit. Umcarara prsty v p by se daly spočítat na jedné ruce, a to je prosím hardcore maximum. Líbila se mi kamera, make-up, chvílemi mi dost vadil střih a po celou dobu hudba, ta je příšerná, navíc kvůli ní chybí zvuková složka filmu, kterému se ani pořádně porno říkat nedá. Pantheon ale potěšil, zajímalo by mě, jestli to opravdu točili on location.

Skvělá hudba, docela dobré záběry z přírody (ale je jich v poměru ke stopáži málo) a roztahaný ucouraný slaďák, který se nečekaným zvratem v závěru pokouší dojit hektolitry slz. Některé části filmu jsou v poměru k realitě 2:1, čili ještě pomalejší, než život. Málo se vytěžilo z postavy prospěchářského manžela a jiný záporák vlastně ani ve filmu není. Ubrat hodinu a zhustit děj, mohl to být skvělý film.

Od legendárního The Sting dost možná první zábavný film, ve kterém jde o peníze. Srovnávat je ale příliš nelze. Kapitál je ryze moderní a chytře natočený film. Více v mojí externí recenzi pro kult. na konci září.

Začátek je poměrně vzrušující a dlouho jsem nezažil film, ze kterýho by erotický dusno díky postavě ztvárněné Molly Ringwald tak vyzařovalo. Ta holka to prostě vyloženě chtěla a šla si pro to. Jenomže pak přijde posedlost, pár informací, o kterých jsme "nevěděli a jenom je vytušili" a pak už se vše dohrává vyloženě v psycho-hororo-thrillero tempu. Ani ta druhá část není úplně marná, ale začátek i díky vnadám obou hlavních ženských postav hodnotím jako lahůdku, která se v tom mrazáku jen trochu zkazila. Škoda, že scénář Melissu tak démonizuje, kdyby jí ubral pár schopností a nezatahoval vše do extrému, bylo by to i napínavější a hlavně uvěřitelnější. Nemuselo to směřovat do slasheru, konec mohl být úplně jiný, o dost mírnější, a k závěrečnému střetu s Dougem vůbec nemělo dojít.

Začátek je velmi dobrý, námět který zabaví a slibuje mnohé. Borec přijde domů po tom, co byl v bezvědomí, a ke svému úžasu zjišťuje, že ho už tři týdny postrádají. Pak musí vysvětlit manželce, že ženská co mu volá, rozhodně není jeho milenka, načež málem spadne do pasti. Jenomže od té chvíle co začne na vlastní pěst pátrat, je to spíš tuctová béčková krimi s očekávaným viníkem. Pochválit nicméně musím skvělou stylovou swing/jazzovou hudbu s ústřední písničkou Ronnie Halla.

Na zadek nepadnu, ale jinak byl tenhle Woody docela dobrý. V postavách se dalo jakž takž vyznat a setkání Landaua (viděli jste s ním původní seriál Mission Impossible?), Aldy, Orbacha a samozřejmě Allena, co víc si přát. Woody se nebál používat silnější hudební motivy v okamžicích, kdy to nebylo úplně potřeba. Jako typického loosera, kterého ztvárnil nesčetněkrát (ale někdy je jako neurotik až mírně otravný, tentokrát ne), ho můžete mít s klidem rádi.