dopitak

Proměnlivo. Většinu filmu jsem souhlasil s Alison, že Howard je hnusný hovado. Byly to hrozný oplzlosti a trapnosti, co si divák musel vyslechnout, a scénář v těch chvílích nikoho nešetřil a nikam nespěchal. Občas se něco podařilo, a hodně tomu pomohla filmově klasická černobílá silně kontrastní šablona - špatný-dobrý (nedaří se-daří se), a nic mezi tím.

Ne každá zfilmovaná Mayovka stojí za to, a ani dokonalý starý dabing na tom nic nezmění. Základní osa příběhu je v pořádku, ale je tu dvakrát tolik postav než by bylo přehledné a některé i hlavní jsou vyloženě na obtíž, hlavně Antonio Perillo. Moc záporáků, moc motivů, přebytek omáčky a mraky naivních záběrů a dialogů. A k tomu dabingu - Vladimír Ráž rozhodně nemůže v Mayovce dabovat záporáka!

Součást příloh na disku k filmu Operace Barma. Propaganda, kterou nemůžete brát úplně vážně. Plná silných slov a ještě silnějších činů. Lepší tenhle bonus přeskočit a pustit si hlavní film.

Pokud se tetelíte strachy, zpoza kterého keře na vás vyskočí Japonec anebo přiletí kulka z letitého samopalu, je vše v pořádku. Obdiv tvůrcům, kteří v roce 1945 dokázali takhle natočit film. Technicky předběhl svou dobu, kamera je skutečně úžasně ostrá, světelnost na výbornou. Přestože film trvá přes dvě hodiny, nudit se nebudete. Tisíckrát napínavější než Private Ryan, a to se ve filmu s ohledem na dobu (rok i okolnosti) prakticky neobjeví krev ani explicitní masakr. Errol Flynn nebyl jen otravný pirát, lučišník a milovník, byl i skvělý kapitán. Japonci sice vypadají trochu jinak, kde ale před koncem války vzít takový kompars, že? Jeden z významných válečných filmů, které rozhodně stojí za to vidět, opravdu se nenechte odradit jeho stářím.

Můj čtvrtý Kiarostami, takže už jsem mazák v oblasti íránských filmů. Ani tentokrát velký mistr neuhnul z cesty, po které jsem prvně vyrazil na LFŠ 2012. Vítr nás odvane je takovou směskou starších Chuť třešní a Pod olivovníky. Překvapily mě tentokrát "krátké" záběry a jinak asi nic. Léto uprostřed polí s obilím v horské vesnici, kde pro signál musíte vyrazit na hřbitov. Všechny tradičně netradiční prvky jsou přítomny (absence dalších postav, jakéhokoliv vysvětlení) a přírodu můžete obdivovat též. Bydlet bych tam nechtěl, ale takhle na dvě hodiny vyrazit do jiného světa se dá.

Použiju příměr z aktuální brněnské události - jako kdyby někdo natáčel dokument o vepřových hodech v rodině muslimského fundamentalisty - moc se z toho nedozvíte. Škoda, že místo na skutečnou sexualitu a pokusy o tvůrčí svobodu, šokující záběry, vyhozené scény a pikantní perličky se dokument omezuje na popis života několika cenzurou ovlivněných dobových superstar (Marlene Dietrich, Myrna Loy, Mary Pickford, Mae West a dalších). O skutečných intimnostech se dozvíte prdlajs, ukázek z filmu je poskrovnu a to ještě jejich výčet začíná v době, kdy odhalený kotník znamenal sexuální revoluci (což by nevadilo, kdyby film nekončil v období začátku konce prohibice).

Netradiční, i když trochu vodnatý námět. Krásné scenérie kolem Rio Grande, starý bandoleros, dávná křivda, kouřové signály, osudová žena přepisující dějiny. Jenom ty charaktery jsou moc papírové, a způsob jakým Choya ukecá starého Rubrize je až moc nevěrohodný.

Dokud se neobjevila musaka, vůbec bych nepoznal, že se jedná o Athény. Natáčelo se prý i na Korfu, ale to se vůbec nedalo poznat. Právě ta lokace je na Belmondově filmu asi nejzvláštnější. Výtečně vláčná scéna s loupeží drahých kamenů, mimořádně dlouhá (i když chvílemi zajímavá) automobilová honička (ve které je zřetelně poznat, že ani jedno z aut neřídí Omar Sharif) a nový dabing, ve kterém o generaci a půl starší Krampol sice J-P B nenamluví jako dřív (ale pořád je to lepší než někdo jiný), větším zlem je ale obsazení Soukupa, Rímského a hlavně Šťastného. Konec nepatří k nejvěrohodnějším.

Když budeme dělat, že film končí před tunelem, tak by to celkem šlo. Scény v továrně (nebo co to bylo) mi připomněly válečné drama, nebo to možná bylo tohle. Jinak je to ale stoprocentní béčko s mizernou výpravou a rozpočtem, tápající mezi dramatem a akčním válečným filmem s nevhodným morálním povzdechnutím (ta hrozná scéna, kdy je Karin zadržena a soudružka jí vysvětluje, že svoboda je privilegium).

13. Carry On Screaming! (1966)___ Třinácté Carry on rozhodně není tuctové, pyšní se zřejmě zatím největší výpravou i nejvymakanějšími kostými a velice vtipně paroduje všechny francouzské historické filmy z revoluční doby. Osobně mě hodně pobavila hned úvodní píseň, která mi připomněla nenáviděný šlágr z loňské ultra mega sračky Toma Hoopera. Příběh má navíc hlavu a patu, což se v sérii Carry on rozhodně nestalo zvykem. "Proč nikdo nestíná?" "Odbory tu zakazují pracovat před devátou..."