dopitak

První polovina solidní teenage-high school komedie osmdesátkového ražení (jakási obdoba é normální holky), druhá polovina a hlavně závěr naprosto nekompatibilní sračka úrovně vyřazené videohry. Nechápu, proč to takhle zatočilo k dinosaurům.

Za srdce mě to nevzalo, a určitě to není kvůli tomu, že nejsem koňák. Tyhle heroický eposy, ve kterých silná slova a chrabré činy tvoří podstatu podmínky vůbec něco vyprávět, zavání občas průserem. Tady je jako ultrasvině vylíčen generál Douglas MacArthur, kterému se ale nemůžete divit, a on sám si to ve filmu obhájil. Nesmyslná romantická linky je asi z povinnosti, a ten legalitou podložený závěr je k smíchu a připomněl mi naivitu seriálu Doktorka Quinnová.

Klasický pokladový příběh, kdy nejprve se hledá poklad, pak se hledá způsob, jak ho rozdělit mezi co nejmíň lidí. Jeden z mnoha filmů, které vznikly snad hlavně aby oslavily, že kamera je konečně barevná. Škoda velkého množství studiových záběrů (je to dost poznat a nevypadá to dobře), protože exteriéry se kameramanovi moc povedly. Na to, že film nepochází z Francie, je to hlavně v druhé polovině slušná šermovačka. Na nedělní pošmourné odpoledne dobrodružné až až.

O Ivanu Passerovi a jeho podivínství se dá dočíst mnohé. Tento film je přesným příkladem jeho "zvláštností". Omaf Sharif vystřídá prostředí moderního velkoměsta, rurálního podhůří, kasína, žánrově se třepotá mezi dramatem, podobenstvím, akčním filmem a blbostí (to ze všeho nejvíc). Motivace všech postav je dosti nejasná, atmésféra starého hradu kdesi uprostřed francouzských či rakouských (nebo německých) Alp nevyužítá, postava amerického instruktora (Joseph Bottoms) mně šla vyloženě na nervy. Nemastné, neslané, zasněžené.

Docela dobrý krimi thriller, ve kterém si nejeden divák zlostí okousá nehty a okope palce, když bude na dálku "fandit" dvěma parchantům, aby se už proboha toho chlapa někde zbavili dřív, než potkají chlupatý.

Béčková parodie na špionské filmy s úvodním černobílým flashbackem, pak už se hraje barevně a uvidíme honičku po serpentýných u Cannes, pár bitek, zázračné zásahy kulek, přistání nepilotovaného letadla, a bikiny. Chyběla mi erotika, protože erosenek je kolem chlapáckého Australana Taylora víc než dost. Několik známých herců si tu střihli menší role anebo i cameo.

Mohl by to být jeden z lepších příběhů Edgara Wallace, ale je to zbytečně komplikované, roztahané, a přiznám se, že jsem tomu moc nerozuměl. Začátek má aspiraci na "velký" film, hudební vsuvka a maník na vodních lyžích v malovýpravných původně televizních detektivkách, to je jak zjevení, ale pak to zase sklouzne do šedýho průměru. Nepovedla se dramatizace zápletky, řekl bych, protože tentokrát to mělo i dobrý námět.

Nicol Williamson hraje velký part, ale ten film je tak nezajímavý, depresivní a naprosto nepochopitelný, že to musím odrazit v hodnocení. Kdyby to spadalo do Lost generation anebo beatníků, leccos bych pochopil, ale hra vznikla v roce 1964... Uvidíte tam kousek Londýna, uvidíte tam jednu striptérku otočenou zády, pěknou dceru Ingrid Boulting, a pak temné kancly, kriminál, policejní anton, soud...

Jenom bych kolegu argensona opravil s tím, že Fernandel je především hlava gangsterské skupiny, a pašování má jenom jako vedlejšák, takže na vysokou životní úroveň je zvyklý. Kvůli paní Dalayracové jenom potřebuje líp vybavit svůj nový dům. I tady film dost negativně ovlvnil dabing, děda Simpson Klapka se na tlustého komika nehodí, a ostatní z novácké dabérské party si střihli kromě svojí hlavní role i několik dalších, za všechny Bohuslav Kalva. Film začíná nadějně, pak přijde překvapen, když vyjde najevo pravda o hlavní postavě, ale pak se dost nepochopitelně tvůrci omezí jen na vykreslení jediného zločinu. Ten je ve filmu dost odbytý a pak už jde jenom o to, kdy a jak je chytí.

Všechny předpoklady pro dobrý příběh tu jsou, ale mě to prostě nebavilo. Dost za to může ta scénářem proklamovaná náhoda, že člověk potká rodinu, která si cizího chlapa hned vezme domů na stravu a na gauč, dost za to může dabaing od Bontonu, ve kterém se asi šest dabérů podělilo o několik tuctů rolí. Krásná je samozřejmě Maria Conchitta, kterou si už navždy budeme pamatovat jako "tu, co běhala s Arnoldem a důležitou nahrávku měla strčenou v p.".