Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Krimi
  • Akční
  • Dobrodružný

Recenze (4 791)

plakát

Vzpomínky na Afriku (1985) 

Skvělá hudba, docela dobré záběry z přírody (ale je jich v poměru ke stopáži málo) a roztahaný ucouraný slaďák, který se nečekaným zvratem v závěru pokouší dojit hektolitry slz. Některé části filmu jsou v poměru k realitě 2:1, čili ještě pomalejší, než život. Málo se vytěžilo z postavy prospěchářského manžela a jiný záporák vlastně ani ve filmu není. Ubrat hodinu a zhustit děj, mohl to být skvělý film.

plakát

Kapitál (2012) 

Od legendárního The Sting dost možná první zábavný film, ve kterém jde o peníze. Srovnávat je ale příliš nelze. Kapitál je ryze moderní a chytře natočený film. Více v mojí externí recenzi pro kult. na konci září.

plakát

Malicious (1995) 

Začátek je poměrně vzrušující a dlouho jsem nezažil film, ze kterýho by erotický dusno díky postavě ztvárněné Molly Ringwald tak vyzařovalo. Ta holka to prostě vyloženě chtěla a šla si pro to. Jenomže pak přijde posedlost, pár informací, o kterých jsme "nevěděli a jenom je vytušili" a pak už se vše dohrává vyloženě v psycho-hororo-thrillero tempu. Ani ta druhá část není úplně marná, ale začátek i díky vnadám obou hlavních ženských postav hodnotím jako lahůdku, která se v tom mrazáku jen trochu zkazila. Škoda, že scénář Melissu tak démonizuje, kdyby jí ubral pár schopností a nezatahoval vše do extrému, bylo by to i napínavější a hlavně uvěřitelnější. Nemuselo to směřovat do slasheru, konec mohl být úplně jiný, o dost mírnější, a k závěrečnému střetu s Dougem vůbec nemělo dojít.

plakát

Pit of Darkness (1961) 

Začátek je velmi dobrý, námět který zabaví a slibuje mnohé. Borec přijde domů po tom, co byl v bezvědomí, a ke svému úžasu zjišťuje, že ho už tři týdny postrádají. Pak musí vysvětlit manželce, že ženská co mu volá, rozhodně není jeho milenka, načež málem spadne do pasti. Jenomže od té chvíle co začne na vlastní pěst pátrat, je to spíš tuctová béčková krimi s očekávaným viníkem. Pochválit nicméně musím skvělou stylovou swing/jazzovou hudbu s ústřední písničkou Ronnie Halla.

plakát

Zločiny a poklesky (1989) 

Na zadek nepadnu, ale jinak byl tenhle Woody docela dobrý. V postavách se dalo jakž takž vyznat a setkání Landaua (viděli jste s ním původní seriál Mission Impossible?), Aldy, Orbacha a samozřejmě Allena, co víc si přát. Woody se nebál používat silnější hudební motivy v okamžicích, kdy to nebylo úplně potřeba. Jako typického loosera, kterého ztvárnil nesčetněkrát (ale někdy je jako neurotik až mírně otravný, tentokrát ne), ho můžete mít s klidem rádi.

plakát

Čtyřlístek ve službách krále (2013) 

Jeden příklad za všechny o bezmocnosti tvůrců: císař Rudolf II. (ve filmu bůhví proč král) mluví normálně, ale když tvůrci potřebují zdůraznit, že se právě potkal s někým z moderní doby, začne používat hyperkorektní koncovky. Product placement bych spolknul, naštěstí film neměl tolik partnerů, ale fakt, že scénář je příšernej, prominout nelze. J+H Lamkovým by se měla další činnost zakázat. Kdyby se vybralo pár na rozvinutí vhodnějších příběhů z opravdického komixu a natočili to epizodně, udělali by líp, než plácat Harryho Pottera (ta hudba, že se Soukup nestydí) s Císařovým pekařem a kdoví čím dohromady. Jediným světlým bodem byl pro mě zásah policie, totiž to objetí rinku, kterému se dalo zasmát (jediný vtip pro dospělý doprovod kina). Jo a původně se slibovalo, že Myšpulína bude mluvit Karel Heřmánek!

plakát

Výstřely v Mariánských Lázních (1973) 

Pepu Abrháma v nejlepších letech já můžu kdekoliv. Tady sice diverzanti tvoří formát téměř majorovsko-zemanovský, nicméně jako detektivka pro nedělní deštivé popoledne, proč ne. Karel Hlušička, kterého si jako normalizačního herce moc nepamatuju (kromě Zbraní pro Prahu, tentokrát záporák.

plakát

Vendeta (2011) 

Konečně někdo pochopil, že když čtrnáctiletej kluk hrající čtrnáctiletou postavu mluví jako čtrnáctiletej, vypadá to věrohodně. Ačkoliv tahle vyvražďovačka po česku zdaleka nezaujme každého, Vendeta je pro mě sympatickým překvapením. Příběh je sice docela prostej, ale zase je milý, že nikdo netlačí na pilu, postav je tu málo a většinou se chovají, jak divák čeká. Stoprocentně funguje kamera a hudba, povedl se výběr lokací pro natáčení. Tedy všechno, co nedokázal Juraj Herz ve své T.M.Ě.

plakát

Tak fajn (2012) odpad!

Jo, i u nás to známe. Někdo docela schopný lobbovat ale neschopný točit dostane chuť za cizí prachy se někde ohřát u moře, případně na rovníku. Vytáhne si proto pár herců, patrně z nedostatku jiných pracovních příležitostí ochotných k čemukoliv, a za peníze sponzorů a koproducentů vyrazí na jih s permanentně zapnutou kamerou, vždyť v časech digitálních snímání nic nestojí a něco z té improvizace určitě použít půjde. Pavola Janíka neznám, ale tipnul bych si, že zatím se živil maximálně tak jako režisér hudebních klipů disko skupin. Třeba část na motorových přibližovadlech na moři měla kvalitu klipu Verony. Kamenem úrazu je ale kromě scénáře a dialogů, při nichž člověk nemůže nevzpomínat na Účastníky zájezdu, Lov miliardáře, „Jezero hrochů“ (Troška je „přítomen“ hodně, vždyť i ten kohout tu kokrhá) a podobné skvosty, samozřejmě i výběr herců. Labuda starší kromě rolí nezapomenutelných má za sebou i ty, na které by hlavně divák rád zapomněl co nejdříve, ale v Tak fajn možná ještě laťku o něco „posunul“. Labuda mladší by se dobře hodil do filmu o na doživotí odsouzených vrazích, ale nezpochybnitelný je i jeho přínos pro oblast dokumentů o přírodě, málokomu se totiž podaří zachytit vorvaně takhle pěkně zblízka. U Barbory Žilecké se jen čeká, jestli ty kozy ukáže nebo ne (chtěl bych tuhle slečnu vidět někdy po ránu, ještě než se zmaluje, stačilo by v televizi). Jedině snad Tomáš Palonder hraje postavu, která může v někom existovat, problém ale je, že podobné typy „free happy lidí“ bytostně nesnáším. A někdejší idol česko-slovenských mužů a pak taky Davida Krause Zuzana N. se tam jen mihne, aby se její jméno mohlo dostat do titulků hned pěkně na začátek a přilákat k tomuhle megašmejdu aspoň někoho. Z nostalgie. A k tomu Peter Bič prodžekt! No potěš koště.

plakát

Ruy Blas (1948) 

Historický kousek s JM mi přinesl lehké zklamání, vždyť námět hned v úvodu vyzrazující tajemství dvojníků (těchto příběhů, pokud jsou inteligentní, se asi nikdy nenabažím) sliboval mnohé. Jenomže místo soustředění se na dobrodružství proradného lapky a jeho studovaného obrazu se děj stočil na španělský královský dvůr mezi královniny poradce. Postavičky tu dost připomínaly figurky z české císařskopekařské dvojkomedie, královna sama byla dosti nezajímavá. Pochválit musím skvělý starý dabing (Miroslav Moravec v dvojroli) a docela uhlazenou až sandálovsky působící čb výpravu.