dopitak

Všechno, co jsem psal u Tengo ganas de ti, platí o 100 % víc i tady. Přestože jsem Tři metry vidět tehdy nechtěl. Je to perfektní film, "akční" pecka plná romantiky a bolavých témat - ale cílová skupina jsou skutečně čtenářky Bravíčka (a to hlavně ty, co si ho půjčují potají od kamarádky, protože by jim maminka ještě nedovolila jej číst). Psí kousky na motorkách co by mohl závidět leckterý cirkusový artista, scénář který bych mohl napsat sám (vytušíte všechno dopředu) a JEJÍ první poprvé, ozvláštněné jedině tím, že tu Mariu prostě budete každýmu závidět. I když je tu už starší, než by být měla (hraje 17/18). A má tu pěknou "ségru". Formálně dokonalé, ale bacha na cílovku!

Začátek je perfektní. Moc se nevysvětluje, loď jde ke dnu a my se dostáváme na ponorku. Uvnitř režisér napětí udrží, a už jsme objevitelé neznámé země. Pořád výborný námět. Pak přijdou dinosauři a kmeny Gu lu a Gu bu a všechno jde do háje. Apokalyptický konec není kvůli pyrotechnickým výbuchům, ale selhání lidí od scénáře - vůbec asi netušili, jak tuhle nadějně rozehranou partii dokončit. Šlo to jednodušeji, jak už to v podobných stavbách bývá, někam skupinu poslat a postupně je vyvražďovat. Nebo je nechat potkat ty vobludy, ale technicky na úrovni, a je jak moduritový pajduláky z pískoviště. Včetně záběrů, které jsou najednou na hony vzdálené kvalitám začátku.

Kolegové to zmiňují, nejvíc stanyslaw. Taky jsem z hrané monumentálnosti a výpravnosti měl pocit, že ČT natáčí televizní film na výročí vypálení vesnice. Celkově je to odfláklé, komparz je hrozně cítit, zápletka milostné linky jak pěst na oko, a jestli se Luftwaffe chovala ve Španělsku takhle, není divu, že jim to v roce 1939/40 tak šlo. Maria má jedinou nahatou scénu zakopanou v násilí, to měl režisér radši ukázat její filmovou sestřenici, Irene Escolar. Měla by er. premiéru.

Mariu Valverde jsem "objevil" už dávno, ale přes veškerou předvedenou erotiku (Madrid, 1987!) v pozdějších snímcích, asi nejhezčí zůstane tady, při svém celovečerním debutu. Kolegové se tu několikrát rozplývají nad herečkou samotnou, nad dusným, neeroticky erotickým dusnem, naplňujícím film. Nic z toho není přeháňka. Luis Tosar byl vybrán záměrně - na první pohled se k Marii nehodí, je starý, plešatý. Všimněte si ale, jak s postupem času kamera stále častěji rámuje jeho tvář s horním ořezem, takže nevidíte pleš, ale končíte nad obočím. Jeho rysy jsou podobné Robbie Williamsovi, a co si budeme nalhávat, to je známý playboy. Tenhle film skutečně bublá pod povrchem, jak píše kolega Cervenak. Dokázal bych se na schůzku, nevinnou schůzku bez doteku i jen ruky, Marie a Pabla dívat celé hodiny. Scénář je zajímavý, nečekaný, naprosto netušíte, co bude dál. Nejvíc ze všeho bych ale vyzdvihl způsob, jakým byla napsána a zahrána postava Marie. Patnáctiletá dívka, ještě ne žena, ale dávno ne dítě, a její první velká láska, postupně se rozvíjející, přemýšlená. Ta realičnost mi vyrazila dech. Takhle chová, dívá, dýchá a myslí zamilovávající se dívka, zkoumající a nahlížející svou známost. Maria za tohle herecky hodně vysoko!

Miloše Knora jsem párkrát na stand up viděl (v TV, nejsem fanoušek těchto žánrů) a musím říct, že i když tomuto člověku nečiní potíž vyjadřovat se vulgárně na kameru, o svých skečích alespoň přemýšlí. Což se o Pavláskovi a Rudovi říct nedá. A Ester Kočičková? O té se už za doby mého gymnaziování tradovalo, že šuká psy! Matonoha a Knor ok, ostatní postavit k pásu. Jako film neuspěje.

Francouzská komedie staré školy, jichž nikdy nebude dost. Parádní ústřední motiv navazující na podobný předchozí, totiž že manželé si "umí vybrat" prostředí pro své podnikání. Honička mezi regály už je trochu příliš, ale v kombinaci s geniálními výkony Miloše Kopeckého, Květy Fialové a Jiřího Holého (nepoznatelný na Galabru!) nemůžu jít niž. Obsah zde na csfd. neodpovídá skutečnosti.

Nevím, co vedlo pana režiséra k natočení divadelní hry. Jenomže právě ta strojenost a přehrávání ubíjí v konci poměrně slušně rozvinutou zápletku, jakkoliv vytušenou. Namalovaná Anička by mohla strašit na Halloweena, nenamalovaná je pořád pěkná.

O dost slabší, brněnským reáliím navzdory. Druhý série je natahovaná, sestříhal bych to do max 4 dílů - zbytečné záběry na ulice, oblohu, panarama města. Napětí a souvislosti jsou v sedmi týdnech na hraně udržitelnosti pozornosti. Zuzana Kanócz o tisíc procent lepší než přeobsazovaná Vilhelmová. Iveta Jiřičková v sérií několikrát ukázala svoje pořádná prsa. Jen nevím, jestli z toho mám radost. Asi jo.

Jakou roli měl ve štábu Lordan Zafranović? Byl to plnohodnotný návrat? Tenkrát v ráji je název naprosto se nehodí k tomu, co ve filmu uvidíte. Tady kulhá úplně všechno, nejenom Šmíd s Budařem. Portrét týpka, kterýmu se nechtělo makat, a tak dostal do šlamastyky všechny kolem sebe. Adept na filmové Maliny 2016 hned v několika kategoriích. Akční scény jsou strašně amatérské, záběry z drona se stále opakují a technicky film nijak neobohacují (když budu chtít vidět Český ráj nebo Adršpach, pustím si dokument). Už u Habermannova mlýna jsem měl problém se scénářem, tady se pod něj Urban už podepsal. Slabá motivace postav kontra přehnaná majora gestapa. Vica svoje půvaby neukáže, a za jedinou sexy scénu lze považovat Vávrovo loudění na skále. Zbytečné postavy Jürgen Heinrich a Simona Stašová (navíc je mezi nimi jen deset let, což se filmařům taky moc nepovedlo). Vávra má super vymakaný předloktí. Hudba příjemná, ale taková neoriginální.

Farhadiho mám v hledáčku už od komerčního úspěchu Nadera a Simin (na který se stále chystám), ale poprvé jsem jej ochutnal v březnu 2014 na Cinema Mundi v Minulosti (5*). Měl bych jít ještě víc zpátky proti proudu času a dokoukat poctivě i všechny starší kousky (co nám umřel Kiarostami, svěží vítr z východu zeslábl, a hlavně tuhle část světa rád vidím ve filmu, a nemusím tam ani jezdit/ani oni sem). Klient je dalším filmem, za nějž Farhadi sklízí mezinárodní ocenění. Profesně a technicky je to brilantní práce, už první záběr perfektní. Trochu mi vadilo to divadlo (i když to hlavní nosné téma bylo potřeba přepínat) a taky natahovanost, vyšetřování se dalo věnovat víc času. Konec překvapivý, ale třeba reakce manžela, než pánovi otevřel dveře, veskrze lidská, ty emoce a pocity tryskaly z plátna/obrazovky. Farhadiho rozhodně dál sledovat, i když kvalit Minulosti (té hodně pomohlo to prostředí Francie) Klient nedosáhl ani v nejmenším.