dopitak

Atmosféra dusivá, zamyslet se, jak mohlo vypadat tohle temné období Evropy mě asi nikdy nenapadlo. Herecky vytříbené, i když Kaiserem si nejsem tolik jistý, Dáša ukáže opravdu hodně. Řanda v hrozné roli.

Jakoby se Japonci nemohli rozhodnout, jestli chtějí komedii nebo trágu. Nebojí se kopat do koulí, a pak zatýkají hlavní ženskou postavu, když tu nejosudovější nechali zabít a na konci ji ukážou na hřbitově se západem slunce. Katayama je jouda, vyšetřovat v Japonsku vraždu na základě klíčení jadýrka jabloně, takovou hovadinu bych asi nevymyslel. I přes dabing z Barrandova bída.

To si tak sedíte a čekáte, až se z té parádní zrnité b&w kamery vyloupne něco silného. A ono to nepřijde. Je to parádně autentické, je to obyčejné, je to opakem toho, co do nás cpou ostatní. Ale trošinku se nudíte. Aprílová sobota, kino Scala, 11 diváků v přízemí.

Nejlepší film Tomáše Vorla. Nejsem proti němu vysazený, a vlastně ani proti Kohákovi, ale taky z nich nepadám na prdel. Jenomže Instalatér je dost jako mladší brácha Václava. Ta vesnice, a hlavně kolorit lidí, kteří jsou zvyklí žít pod úrovní a vůbec jim to nedělá problémy, jsou parádně odpozorované. Není tu žádné přehrávání (kromě jedné věty od Špalkové, když ji Blažek rve z Lubošovy kuchyně), na nic si to nehraje, a Čtvrtníček konečně nehraje kreténa (ale automechanika). Ten osud instalatérovy matky, není to podle skutečné události? Zrovna tento týden psali o případu, kdy soud zprostil obžaloby muže, obviněného z neposkytnutí první pomoc - matka mu zakázala zavolat záchranku. Jestli bude Vorel takhle mile lidový, držím mu palce.

Velmi dobrý dokument, protože jde víc do hloubky, než bývá obvyklé. Je to maličko řečnická obžaloba Warrena coby děvkaře, a asi jediné zklamání z ní pramenící je, že se o jeho osobním životě (kromě výčtu partnerek) dozvíme houby. Ve filmologii tohoto významného herce jdeme pěkně od začátku do konce. Kvituju, že UKÁZKY FILMŮ OBSAHUJÍ TITULEK S JEHO NÁZVEM, což je častý neduh dokumentů. Ne každý divák zná všechno. Já jsem měl to štěstí, že jsem v Beattyho filmografii stihl zkouknout všechno, kromě prvního jmenovaného TV pořadu One Step Beyond (Krok do neznáma), který si ale pustím na youtube. Všechny WB filmy jsem viděl, a k mnoha z nich napsal i synopsi dávno před tím, než ji napsali v televizi. Parallax, ale i některé starší snímky, jsem viděl jako jeden z prvních u nás. WB byl fenomén, a já mu přeju přinejmenším sto let kvalitního života.

Oproti tematicky a hlavně autorsky podobné, o dva roky později natočené Kronice ohlášené smrti se tu přespříliš hodně plká, poplácává po zádech, a chybí tomu atmosféra. Ne že by pořád, začátek je slušný, záběry se zelenými kopci v dálce anebo u Mariany na terase s řekou v pozadí, jsou výborné. Připomnělo mi to Barvy hory. I ruchově se podařilo, vítr fučí ze všech stran a horko sálá i zespod (dokáže někdo lokalizovat místa, kde se natáčelo?). Jenomže pak všichni zase vědí, že Juan Sayago buď zemře, nebo se zase vrátí do basy, a už se jenom řeší kraviny. To by v podobně silném motivu o odplatě být nemělo. Ve filmu je i krásná žena (Lina Botero, podle všeho si zahrála i ve zmíněné Kronice ohlášené smrti). Konec nezklame, ale to už divák dávno pozornost upíná dále.

Vídeň v jednom čase třikrát z jiného úhlu. K filmu mě přilákala vidina filmové erotiky. Sídliště je všude hnusný. Jeviště lokálně a časově dostatečně univerzální, aby mohlo být v jakémkoliv větším středoevropském městě v posledních dvaceti letech. Změnilo se jenom málo mezi lidmi, a ve všem asi hrály roli smartphony, protože dneska nenecháváte mobil v kapse bundy u dveří. V příběhu nemáte komu fandit, ale taky se zásadně nenudíte (i když ten třetí pohled makléře bavil zdaleka nejmíň). Solidní dávka naturalistického snímání, hlavně u sestřičky v hotelu.

Willy Fog nahečmaný do hodiny. Z prvního dílu si půjčujeme prvky typické pro pohádku: lež, klam, krádeže, násilí____ Uřvané, uječení nic s rádoby futuristickými vynálezy, bez logiky. Autoři byli tak zoufalí, že v závěru ještě uměle gradovali nezápletku blbostma typu rozbité schody k věži, vymyšleným tvrzením, že kocour musí stát nahoře na věži, i když na začátku zaznělo, že má být pod hodinami. Ani dabing v režii Ludvíka Žáčka toho mnoho nezmůže. Zase realisticky vzato, tohle by se dnešním dětem mohlo líbit, protože je to stejně debilní jako současná dětská nabídka.

Kdyby všichni mluvili česky, a ne jako cikáni, možná by se dalo bavit o průměrném hodnocení. A to i přes to, že herci jsou příšerný persóny a cameo s Věrou Špinarovou jednou z nejtrapnějších scén české kinematografie. Chmela je i pro zavilého nePartičáčka překvapivě snesitelným hrdinou, hodně slušný je výběr hudby. Ale to pitvoření jazyka, to proboha napadlo koho? Krást doslovné hlášky je trapas, pokud to nemyslíte jako parodii, ale krást jich tolik najednou, to je hnus.

Delon producent se často stavěl do rolí hrdinů, kteří přes nepřízeň osudu hlasitě volají po divácké přízni. Tahle stylizace je někdy hodně špatně skrývanou falešnou skromností, jindy lépe skrývanou, někdy možná nezáměrně. Začátek je unylý, ale konec akční pecka, v níž musíte fandit padouchům, protože maličké gesto polaritu otočí. Chytré, scenárista na pochvalu. Smutné, drsné téma, zvláště když se snažíte vcítit do kůže AD. Další z mnoha důkazů, že trest smrti má smysl.