dopitak

Netypická detektivka-Wallaceovka, protože celou dobu se nic nevyšetřuje, a smrt přichází až v posledních minutách. Dobře rozehraná partie mezi nesnášenlivou fúrií, jejím zatím trpělivým manželem, velmi půvabnou služebnou, zamilovaným bratrem, majordomem s vášní pro včelařství (madam má alergii na bodnutí) a ochotnou ošetřovatelkou. Nakonec vlastně, kdo chtěl smrt, není zase tak podstatné :-)

Taková docela pohodová nenápadná jednohubka s pro mě neznámým Jiřím Šafránkem a zatím ještě neokoukanou Adélou (druhé setkání). Věrohodnost seznámení jde opět bokem (zase ty debilní náhody), ale ať už přívoz nebo most, letní atmosféra se povedla a partička ochotníků sehrála svoje vedlejšky dobře (tj. nerušivě). Zatčení ale trochu trapné a to herecké propojení na premiéře jakbysmet.

Za mraky hraje mraky známých herců. Ačkoliv jsem poctivě po filmu zhlédl i skoro hodinový film o filmu, pochopit smysl tohoto dílka se mi nepodařilo. Jedná se o povídky, které spolu nesouvisí, až na jednu výjimku, kdy se postava ze druhé objeví i ve třetí. Jean Reano s knírem, John Malkovich jako (téměř!) nezaujatý vypravěč, nádherné Portofino, na něž by každý dovolenkář v kteroukoliv roční dobu jistě dostal chuť, a hned čtveřice svlečených hereček mezi 20 a 30 roky (nejvýše hodnotím Inés Sastre), lahoda pro oči, ale nuda pramenící i z nevěrohodnosti vztahů postav. Když totiž někoho potkáte na ulici, asi se nestane, že byste si vyměnili pár slov a pak hned šupky dupky na to (prostituci nemyslím). To tehdy padal déšť, když vetchý Michelangelo filmoval.

Obrazově je to opravdu pěkné, ale to ostatní je jak zachycení lysohlávek v přímém přenosu s několika děsivými pády přinejmenším z šesti metrů přímo na hlavu. Asi vůbec nepochopíte, o co tam jde, kromě toho že borky starej se podřeže v jejich domácím wellness, ona pak odhodí plachtu ze starýho super nablejskanýho náklaďáku a odfrčí do nějakýho zapadákova, aby tam vyměnila došky na domě, ve kterém se kdysi kurvilo. No a pak se tam kromě 80 % stopáže flashbacků, představ a halicinací objeví duchové někdejších šlapek včetně vyschlé bordelmamá, a holky se trochu zčuchnou. Proč, zač, nač a jak to, to se nikdy nedozvíme, a já vám radím, jestli chcete vidět prsa Sereny Scott Thomas, za tenhle film to nestojí.

Všechny kredity patří exteriérům, protože koukat se hodinu a půl na strhaný obličej dávno už ne mladé Katharine není nic pěkného. Tahle pozdně podzimní romance mě za srdce nevzala, nicméně Lean by jako režisér pohlednic z evropských měst určitě uspěl. Jen prosím příště mladší komparsisty!

Úplně jsem cítil, jak si Polanski to filmování mezi menhiry a uprostřed rurární Anglie užíval. Obrazově povedené, jenže ve své délce a výstavbě charakteristiky hlavní postavy proklaté nudné. Děj je poměrně málo rafinovaný a překvapivý obrat přijde až docela pozdě. Hrozně tu chybí erotika, což při účasti mladičké Nastassji lze považovat za smrtelný filmařský hřích.

Jen čekám, kdy Jennifer Lawrence dostane cenu i za film, ve kterém nehrála. Neexistuje v současném Shitwoodu přeceňovanější člověk. A to si prosím přečtěte můj komentář k filmu Winter's Bone, protože dřív to bylo jinak. A k filmu - zase platí awards formula = čím průměrnější film s nepředpokládaným cenovým potenciálem, tím víc nominací. Další schizofrenní kousek Davida O. Russella to naplňuje beze zbytku, je to jen trochu snesitelnější než loňský trapas. Z herců se mi moc líbil Jeremy Renner, úplně jsem v něm viděl Christophera Walkena. Ví se o mně, že mám rád retra, ale tady se mi líbila jen hudba. Vytkl bych zejména neexistující tempo, námětem se z komára udělal velbloud tak, že se nakreslil slon, toho pak sežrala zebra a pak někoho napadlo přidělat jí hrby a delší nohy. Prostě, solidní počin, ale kdyby bylo po mém, nedostane žádnou cenu, nominaci, ani to nikoho nenapadne o tom uvažovat. A proč si někdo myslel, že by v 70´s existovaly šaty z takovými výstřihy? A proč do nich někdo nacpal Amy Adams s jejími povadlými prsy?

Zapomenutá perla dětského filmu, se skvělou atmosférou lehce připomínající legendárního Malého lorda Fauntleroye. Začátek trochu klame, ale po přesunu do starého domu se rozehraje jedinečný, jen dětmi omluvitelný naivní příběh o dávném neštěstí, hloupém lékaři a obrovské chuti žít, s níž se může rovnat jen síla rostoucí hlízy, jež v zakázané zahradě vykvete do krásného narcisu. Bonbónkem navíc je přeměna černobílého filmu v barevný v okamžiku, kdy děti vkročí do již zvelebené a rozkvetlé zahrady. Postavy mají jasné určení - zlý, hodný, moudrý, hloupý. Trochu dost se tu křičí, ale na konci i dospělému ukápne slzička. Film navíc mohl mít i lingvistický přesah - několik postav včetně mladého Dickona (Brian Roper) tu mluví yorkshirským přízvukem. Jasný tip pro odpolední dětský film na ČT a případně i na dvd.

Příjemně lehtivé, scenáristický hloupé. Narozdíl od kolegů v přítomnosti Jacquela Brela nevidím výhodu, ale spíš prohru, ten chlap mi prostě nebyl sympatický (i když ho skvěle nadaboval František Němec). Pohledných a svlečených dívek a žen tu bylo dost. A špatného střihu ještě víc.

Dávám nízké hodnocení, protože to o čem ten film má být, jsem v hodině a půl děje prostě nepostřehl. Jednak nikomu nebylo pořádně rozumět, jednak popisované scény (vydírání, dostihy, údajně i vražda) jsou prostě chaotické a totálně jsem nechápal. Alan Bates byl (svého času) trochu jako méně potrhlý Norman Wisdom, trochu jako méně vtipný Jiří Hrzán.