dopitak

Italský víkend, část druhá. Ve všech ohledech dost podobné jako první díl, je znát, že se zřejmě natáčelo najednou anebo bez prodlev. Rozdíl v mém hodnocení je dán jen tím, že "Žárlivost" je o dost vtipnější než "Fantazie", především díky přítomnosti Annarellina syna Ottavia, se kterým si strážmistr Carotenuto vyměňuje šťouchance. Činí tak hlavně za zády matky, před kterou na oko hraje roli hodného strýčka, pardon, tatínka, co je radostí bez sebe, že možná vyžení takového rošťáka. Že by se i tady pro volyňskou trilogii "Trošku" inspirovali? Příště prosím bez smutných zvířecích epizodek!

Podotýkám, volně předcházející část jsem neviděl. Příliš náročné, příliš vrstevnaté, příliš o ničem než o burnout syndromu a úniku ze stereotypu. Jedno z možná nejlépe zpracovaných témat amerického snu, protože kdo z nás by nechtěl žít v té úspěšnější části poválečné Ameriky... Jenomže možná jsem jednoduchý divák, možná to bylo jen příliš uřvané (viděno zčásti v originále, z části nadabované), ale ani unavená Deborah (jejímž jsem jinak velkým fandou, viz. má britská filmotéka), ani chlapácký Kirk (jediný Douglas, kterého uznávám), a dokonce ani Bonnie Faye Dunaway (jak mohla za dva roky takhle hrozně zestárnout?) ve mně nevyvolaly žádné dojmy. A zase ten záběr na víceúrovňové křížení velikosti poloviny dálniční sítě ČR...

Hrozná slaďárna narůžovělá naivní, což ale neplatí o posledních deseti minutách. Ty jsou fakt chlapácký, přestože z dnešního pohledu "myslíme to upřímně" naprosto mimo mísu. Nejmladší Alain, co jsem kdy viděl a hodnotil, a jemu i Romy to moc sluší. Viděno v ne moc dobrém dabingu Novy 1995 (Zahálka si ale s Delonem poradil dobře).

Italský víkend, část první. Zcela mě dostalo prostředí italské horské vesnice, takový život by se asi líbil každému, kdo nepotřebuje řešit dilema, do kterého nákupního centra v sobotu vyrazit. Samozřejmě za vším stojí výtečný původní dabing, který je tak starý (1967), že některé herce nemožno identifikovat (Blanka Bohdanová, dokonce i Martin Růžek má mladý hlas), jiné ale pochopitelně ano (Miloš Kopecký). Skvělé jsou dialogy, protože taková prostě čeština v té době byla, a když dnes dabují starý film, tohle nikdo nectí. Srovnání se Sluncem, senem není úplně přesné, ale ani tak vzdálené, jak by se mohlo zdát. Z filmu čiší bezstarostnost, se kterou se v dnešní době setkáváme stále obtížněji. Tím maličko chyběl náboj.

Skvělý Edward G. Robinson! Chvílemi je film na pět. Parádní je třeba ten zásadní obrat (dříve než v polovině filmu), rafinovaný to zvrat a ukázka chytrého scénáře. Skvělá noirovka, kterou jednou čekám třeba na festivalu Visions of Light.

Trochu se to houpe, po solidním začátku a překvapení v zimní zahradě film dlouho spí, a uspává i svého diváka, Ron Goodwin a jeho nástroje se občas pokouší o probuzení, a vy čekáte, kdy a jakého překvapení se dočkáme. Je to totiž klasické mysteriózní drama, ve kterém tušíte, že někdo nám hodně lže, ale potenciální lhář může být kdokoliv a do poslední chvíle není jasné, na koho Černý Petr padne. Líbil se mi klidný, vyrovnaný výkon Susan Hayward, naopak Diane Cilento spíš přehrávala. Konec moc nenadchnul.

Pěkně si to Dirk užil, dostal příležitost až do posledního momentu. Myslím, že tenhle film ve své době na jeho obdivovatelky musel hodně zapůsobit. Mně ale nic, kde se omílá francouzská revoluce, nebaví, a tady je těch nesmyslů a hyenismu plno. Nevidím jedinej důvod, proč si tuhle smutnou část lidský historie pořád připomínat a ani ultra záporák (snad nejdémoničtější role Christophera Lee, co jsem zatím měl tu čest vidět) a ultra klaďas, jenž se neváhá pro lásku obětovat, s tím nic neudělá.

Na cestě k Avataru Cameron příliš záviděl Spielbergovi Ítýho, a tak si natočil Propast. Film je objektivně na čtyři, ale kvůli kupě otravných hollywoodských klišé (filmařských postupů) a přehlížení fyzikálně-anatomických zákonů musím dát míň. Úplně bych vyhodil půlhodinovou bitku průzkumných modelů na hraně propasti (a za hranou nudy), to mohli rovnou natočit, jak si dva vědátoři v laborce navlíkli rukavice a skrz deseticentimetrový sklo si to rozdali s transformers, zážitek by z toho byl asi stejný. Dozvěděl jsem se i něco novýho: ve studený vodě utonete mnohem pomaleji. Škoda, že to nevěděli v době Jacka a Rose, mohli Lea DiCapria třeba v roce 1916 rozdejchat a na Titanik by si ještě rád zavzpomínal.

Je to sice erotiky plné, ale jaká to prazvláštní erotika! Ještě tak nějak lze přežít přítomnost u první povídky, a i s obsahem se leckdo jistě dokáže ztotožnit, ale ty další kapitolky z historie jsou více než podivné. Jakýs smysl má kromě felace na břehu Atlantiku i Bathory, v žádném filmu jsem neviděl tolik nahých hereček s tak nízkým průměrným věkem, dvojka a čtyřka jsou ale utrpením pro ateistu, a musí být utrpením i pro vyznavače víry. Erotika let sedmdesátých prostě vypadala jinak, než jsme dnes zvyklí (a je historickým faktem, že přímá uměrnost estetičnosti nahých těl a postupu po chronologickém žebříčku neexistuje, ten jiný, hladký obrat nabrala až na konci minulého století).

Pokud překousnete první docela nevtipnou a s trapností hraničící půlku, v té druhé už film boduje a kladkostroj si vás jistě získá stejně jako nečekané a výborné rozuzlení. Cílová skupina asi měla být spíše ve starších ročnících, já osobně bych totiž nasadil mladší zaměstnankyně (herečky). Viděno v dabingu z Kavčích hor 1992.