kinderman

Já-já-já nej-nej nejsem medvěd, já jsem Vašek! Tedy vlastně Nicolas Cage. Ano, film mě bavil, ale určitě ne tím způsobem, jak jeho tvůrci zamýšleli.

Nespojitost děje je tuším daná tím, že film vznikl složením částí tří dříve natočených grotesek a dotočením některých scén s Chaplinovými hereckými partnery.

V této francouzské kriminálce F.Telliéra hraje O.Marchal titulní roli policisty, jenž naváže milostný vztah s dcerou zločince, kterého se snaží usvědčit. Televizní film je natočený poměrně zručně, ovšem chybí mu syrovost, naléhavost a kritické zaměření, jímž se vyznačují Gangsteři a Válka policajtů, tedy snímky, které si Marchal sám napsal i režíroval.

Film apelující na vlasteneckou službu a smysl pro povinnost je z netradičního prostředí eskadry torpédových člunů a se odehrává po napadení Pearl Harboru, kdy Japonci bez potíží dobývali jeden tichomořský ostrov za druhým. John Wayne hraje Rustyho Ryana, zástupce velitele eskadry (R.Montgomery), který díky zranění ruky sice potká půvabnou zdravotní sestru, ale do akce se dostane až v poslední čtvrtině filmu (nepočítáme-li podíl na evakuaci generála MacArthura, jehož slavným výrokem „We shall return“ snímek končí). V titulcích jsou u jmen tvůrců uvedeny také jejich armádní hodnosti-pokud tedy nějakých dosáhli.

Tuhle pohádkovou romantickou komedii činí snesitelnou především J.Stilesová v roli emancipované studentky Paige. Její mdlý partner (nechce se věřit, že by měl být tím playboyem, za jakého jej vydávají tvůrci) je natolik podobný J.Francovi, až se skoro vyplatí sázka, kdo držel scénář v ruce jako první.

Námět je evidentně převzat z krátké povídky R.Bradburyho Zástup, tvůrci filmu, který sice neurazí, na druhou stranu však v žádném případě nevyleká, přidali ještě křesťanské motivy, jedno dávné dětské trauma a Ch.Ricciovou.

Scénárista a režisér H.Haas sice Čapkovo vynikající podobenství o válce a míru na několika místech aktualizoval a v závěru uhladil jeho bezvýchodnost (premiéra před Vánoci 1937), přesto se stále jedná o nadčasové drama a nezapomenutelný filmový zážitek.

Ačkoli v celém filmu nezazní slovo omerta a slovo mafie použijí protagonisté snad všehovšudy jednou, je divákovi po jeho zhlédnutí dokonale jasné, oč jde.

Nejen obrazově, ale i myšlenkově vytříbený snímek režiséra-filozofa T.Malicka staví drama vášní (žena mezi dvěma muži) do přelomové doby 1916-1918, přičemž nechybí tvůrcův oblíbený vnitřní komentář vložený mezi úsporné dialogy. Krása filmu vychází především z vizuálního ztvárnění-Nebeské dny lze při domácí projekci na kterémkoli místě zastavit a divák se může dlouhé minuty tiše kochat jako při návštěvě některé ze světových obrazových galerií.

Jedna z mnoha variací na téma jak pošahaná dívenka (tentokrát A.Silverstoneová několikrát záměrně odkazující na Kubrickovu Lolitu) pořádně zavařila život dospělému nešťastníkovi (Svádění, Svůdná touha, Opuštěná) nutí přinejmenším k zamyšlení nad tím, jak snadno se taková láska zvrhne v nenávist a jak těžké je očistit svou pověst od účelového nařčení.