kinderman

Od školního představení na Den dětí jsem nic převratného nečekal…a viděl jsem pokus o dobrodružnou rodinnou podívanou, která má slušný námět, je sympatická snahou filmovými prostředky (i když možná místy trochu samoúčelně) narušovat „televizní prokletí“ většiny českých filmů a disponuje půvabnými představitelkami ústřední sesterské dvojice (B.Seidlová a A.Neubauerová). Zároveň je však příběh přehuštěn postavami, je v něm příliš mnoho děr, nedovysvětleností a nepravděpodobných náhod, které nezachrání ani závěrečný vizuálně efektní „průlet staletími“-působí totiž jako chatrná berlička. Pletu se, nebo vznikl film sestřihem materiálu určenému původně pro seriál?

Dobrodružná podívaná se sice odehrává v 16.století (Anglie versus Španělsko), ale zřetelně odkazuje k době vzniku filmu (Anglie versus Německo). M.Curtiz, E.Flynn a E.W.Korngold jsou v nejlepší formě, opravdu zamrzí absence O. de Havillandové a Flynnova tradičního soupeře B.Rathbonea (nejlepšího šermíře tehdejšího Hollywoodu). Však si také všimněte, že efektní odsekávání svíček, temnící se scéna a tradiční "curtizovské" stíny na zdi jsou při závěrečném duelu spíše z nouze ctnost...jen aby dublovi, který šermuje s Flynnem, nebylo vidět pořádně do obličeje.

Romantizující pohled na život a smrt generála G.A.Custera je nejen zkušeně zrežírovaným velkofilmem, ale také osmým snímkem, kterým po šesti letech vyvrcholila umělecká spolupráce E.Flynna a O. de Havillandové. Ve světle tohoto poznatku nabývá jejich poslední společná scéna (loučení před osudovou bitvou u Little Big Hornu), v níž Flynn říká: „Walking through life with you, ma´am, has been a very gracious thing…“, punc nezapomenutelnosti.

Zpočátku realistické drama z doby okupace se ve své druhé polovině mění v pohádku o geniálních komunistických odbojářích, kteří (6 měsíců po atentátu na Heydricha, kdy byla ve skutečnosti většina ilegální sítě zlikvidována) bez ohledu na to, že jsou jim Němci na stopě, nejen že gestapáky dokonale převezou, ale dokonce přitom ani neustanou v sabotážní činnosti.

Divní lidé na divném místě dělají naivní modelce (J.Alba) divné věci, pohledu na něž je však divák (bohužel) ušetřen. Hvězdička navíc za legrační postavu nesmělého voyera, který se stane hrdinou téměř proti své vůli.

Po zhlédnutí této pětihvězdičkové dobrodružné pirátské klasiky by divák mohl docenit i Harlinův Ostrov hrdlořezů, který je vlastně moderním (ženská hrdinka) vyseknutím poklony M.Curtizovi. (M.Modine je vizuálně stylizován do E.Flynna a Harlin nejen že z Blooda cituje mnohé scény, ale dokonce i jednotlivé záběry, např. koráb vybuchující po zásahu prachárny).

Já-já-já nej-nej nejsem medvěd, já jsem Vašek! Tedy vlastně Nicolas Cage. Ano, film mě bavil, ale určitě ne tím způsobem, jak jeho tvůrci zamýšleli.

Nespojitost děje je tuším daná tím, že film vznikl složením částí tří dříve natočených grotesek a dotočením některých scén s Chaplinovými hereckými partnery.

V této francouzské kriminálce F.Telliéra hraje O.Marchal titulní roli policisty, jenž naváže milostný vztah s dcerou zločince, kterého se snaží usvědčit. Televizní film je natočený poměrně zručně, ovšem chybí mu syrovost, naléhavost a kritické zaměření, jímž se vyznačují Gangsteři a Válka policajtů, tedy snímky, které si Marchal sám napsal i režíroval.

Film apelující na vlasteneckou službu a smysl pro povinnost je z netradičního prostředí eskadry torpédových člunů a se odehrává po napadení Pearl Harboru, kdy Japonci bez potíží dobývali jeden tichomořský ostrov za druhým. John Wayne hraje Rustyho Ryana, zástupce velitele eskadry (R.Montgomery), který díky zranění ruky sice potká půvabnou zdravotní sestru, ale do akce se dostane až v poslední čtvrtině filmu (nepočítáme-li podíl na evakuaci generála MacArthura, jehož slavným výrokem „We shall return“ snímek končí). V titulcích jsou u jmen tvůrců uvedeny také jejich armádní hodnosti-pokud tedy nějakých dosáhli.