kinderman

Tenhle film není oddychovka na sobotní odpoledne, protože diváka protáhne doslova peklem. Zatímco jiné filmy o holocaustu se většinou spokojí s pohledem na kouř vycházející z komínů krematorií, tady se většina děje odehrává právě v předsíních plynových komor a nelítostném žáru spalovacích pecí. Teprve u závěrečných titulků si divák uvědomí, že hned někde na počátku příběhu vzpoury Sonderkommanda maďarských Židů, kteří chtěli zlikvidovat osvětimská krematoria, vlastně zapomněl dýchat.

Do kategorie pětihvězdičkových (tedy nezapomenutelných) filmů povyšuje tento mrazivý a brutální western S.Corbucciho především hudba E.Morriconeho, ať už je to ústřední melodie, nebo naléhavý milostný motiv.

Třetí hvězdička tomuto bezútěšnému a odtažitému filmu je za scénu, v níž totálně sjetý H.Ledger sleduje televizi a na námitky partnerky, která chce spát, odpovídá: "To je ale mimořádně zajímavej film." A na obrazovce běží Tarkovského Zrcadlo.

"Ten nejpodivnější příběh lásky a nenávisti, jaký jsem kdy viděl," říká v závěru filmu, nad kterým slintali všichni chlapi v Shawshanku, policejní úředník. K tomu zbývá dodat, že R.Hayworthová opravdu sálá smyslností, a když zpívá "Put the Blame on Mame", úplně stačí, svlékne-li si jen jednu rukavici. Není divu, že podle ní (a L.Bacallové) vytvořili animátoři kreslenou sexy Jessicu, manželku králíka Rogera.

Gangsterský snímek, nekompromisně zrežírovaný H.Hawksem, zůstává dodnes (viz např.Scorseseho Skrytá identita a hrátky se značkou X) nejinspirativnějším dílem žánru. Mimochodem, pokud neuvidíte Scarface, nemáte šanci pochopit nádherně ironický vtip G.Rafta v Někdo to rád horké ("Kdo tě naučil tenhle lacinej trik?").

V.Gassman exceluje ve své pravděpodobně životní roli slepého a zmrzačeného kapitána, jenž pod maskou cynismu, poživačnosti a nenávisti k lidem skrývá vnitřní křehkost, nejistotu a obavu ze zranění citového. Risiho tragikomedii jsem měl vždycky rád (zejména ta "školení", která Fausto udílí svému mladému průvodci o lidech a světě) a mám ji ještě raději v původním znění, za což patří dík Levným knihám.

Energické sólo J.Cagneyho v mistrovské Wilderově satiře (především) o pravé tváři velkohubého socialismu nemá šanci zestárnout, přestože některé dobově podmíněné narážky už mladším divákům nic neříkají-např. scéna, v níž si při divoké pitce ruský soudruh pod obrazem Chruščeva sundá botu a začne s ní mlátit do stolu.

On (E.Hawke) a ona (J.Delpyová) se setkávají v Paříži, aby si v několika desítkách minut, které zbývají do odletu letadla, pověděli všechno o těch devíti letech, jež uplynuly od jejich posledního (a jediného) setkání ve Vídni-zachyceném ve filmu Před úsvitem. Od počátečních banalit typu: „ Jak se pořád máš a co děláš?“ vede jejich rozhovor až na citovou dřeň, kterou ocení hlavně diváci, kteří už mají, jak se říká, něco odžito.

Příběh situovaný do Říma na jaře roku 1944 je především silným dramatem dvou mužů, milovníků kultury a umění-katolického kněze napojeného na odboj (M.Mastroianni) a velitele gestapa (R.Burton), jenž je po zdecimování německého oddílu italskými odbojáři rozkazy shora vmanévrován do role kata. Film je natočen na základě skutečné události a režisér S.Leone na postřílení několika stovek Italů nacisty v jeskynním komplexu obrazově odkazuje ve svém westernu Kapsa plná dynamitu.

S hodnocením musím jít tentokrát nadoraz, protože "Třístovka" je lepší comics než kterékoli Sin City (mám je všechny) a Z.Snyder je technicky zdatnější režisér než R.Rodriguez (který navíc sloužil předloze příliš otrocky)-přesto i zde chápu výtku o nadbytečnosti slovního komentáře, byť funkce vypravěče Dillia je ospravedlnitelnější než vnitřní monology v Sin City. A ještě poznámku: Rodriguez i Snyder netočili svoje filmy kvůli cenám na festivalech duchovních snímků ani pro "oslnivou" M.Spáčilovou (MFD 22.3.07), nýbrž pro nás, Millerovy fanoušky-čili nezbývá než doufat, že se někdo schopný ujme časem i jeho myšlenkového arcidíla-Návratu Temného rytíře.