kinderman

Skvělý „klasický“ animák studia DreamWorks o Mojžíšovi a vyvedení Izraelců z Egypta co do působivosti hravě strčí do kapsy DeMillův na hranici kýče balancující opus Desatero přikázání. Žádná zpívající veselá zvířátka ala Disney, nýbrž opření se o biblický text (samosebou s příslušnou autorskou licencí), monumentální Zimmerova hudba a silné písně (především úvodní Deliver Us) v podání špičkových interpretů.

Akční komedie M.Bresta Midnight Run se mi líbí víc než jeho populárnější Policajt v Beverly Hills. Na rozdíl od E.Murphyho, který předvádí sám sebe, podává R. De Niro věrohodný portrét cynického lovce lidí, kterému se v důsledku poctivosti (to když ještě sloužil u policie) rozpadla rodina. Tam, kde Murphy své partnery na place válcuje a odbourává, sekunduje De Nirovi výborný Ch.Grodin v roli mafiánského účetního či Y.Kotto jako agent FBI. Přesně napsané a pointované dialogy namísto bezbřehé improvizace, překvapivý děj plný zvratů, napínavé akční scény…snad jen ono „Uvidíme se v příštím životě“ si mohli tvůrci odpustit.

Kdo pořád ještě pochybuje o tvrzení, že A.Kurosawa je největším humanistou filmového plátna, nechť stráví tři hodiny svého času v nemocnici pro chudé za přítomnosti svérázného lékaře v robustním podání T.Mifuneho.

Vysmívaný film, od něhož se režisér McTiernan pro neshody s autorem literární předlohy M.Crichtonem znechuceně distancoval, není zdaleka tak špatný, jak se traduje. Téma „kultivovaného cizince“ přinuceného spolupracovat s „primitivními barbary“ je docela nosné, mnohé scény mají výbornou atmosféru (postupné padání mlhy, „ohnivý drak“, pátrání v lese) a hudba J.Goldsmithe pomáhá podobně jako ta Zimmerova v Králi Artušovi. Určitou zmatenost v inscenování bitevních sekvencí je možné chápat jako snahu po realistickém ztvárnění pohledem opravdového účastníka a poslední bitvu (natočenou zcela odlišným způsobem) si přivlastnil sám velký R.Scott v Gladiátorovi-jen místo dešťových kapek použil sněhové vločky.

Navzdory oprávněným výtkám, že se tvůrci v posledních dvou sériích trochu vyčerpali (pár epizod se dá vskutku označit za dementní), i těm neoprávněným, že jde jenom o bezduché rvačky a předvádění půvabů hlavních představitelek na pozadí prznění starořecké mytologie (kterou stejně většina zná jen z převyprávění E.Petišky), vytahuju plné hodnocení. Podle Karla Theina (Rychlost a slzy) je seriál „uceleným výkladem světa… Xena přináší svobodu ve smyslu osvícenské emancipace, jejíž naprostá otevřenost a láska k pohybu se nevylučují se zároveň křesťanským i feministickým výkladem řeckých mýtů“. Podle mě jde navíc o zásadní otázku, zda lze minulost nechat za sebou a zda je možné vykoupení prostřednictvím konání dobrých skutků, a co se týká náboženské a mytologické různorodosti, je mi pořád milejší, když se zjevné nesmysly s převtělováním a minulými (či budoucími) životy prezentují takto otevřeně než za pomoci více či méně skrytých narážek ve filmech, kde by je člověk opravdu nečekal.

Lesterův film je bezesporu nejlepší filmovou adaptací notoricky známé Dumasovy předlohy, protože není pietním přepisem textu, ale svižným dílem nepostrádajícím nadhled a vtipné momenty, aniž by sklouzl k parodii. Herecké obsazení je skvostné a pokračování (vzniklé sestřihem nepoužitého materiálu!) ještě působivější zařazením tragických milostných zápletek. Po letech natočený třetí díl je však už jen zbytečným dovětkem. Pro mě však mušketýrskými nej zůstávají M. Moravec, F. Vicena, Z. Ornest a V. Postránecký deklamující veršovanou verzi V. Nezvala na gramofonové desce Supraphonu (1979), z níž na požádání odcituju celé dlouhé pasáže.

Film, kvůli němuž si S.Penn nechal na rameno vytetovat vlčí hlavu, je nepřikrášleným pohledem za zdi nápravného zařízení pro mládež. B.Conti k němu složil krásně naléhavou hudbu, jejíž variaci použil později v tématicky spřízněném snímku Kriminál se S.Stallonem. Pokaždé, když tento film vidím, vzpomenu si na jednoho bývalého žáka, který se po tříměsíční „ozdravné kúře“ v podobném zařízení vrátil zkrotlý jako beránek se slovy: „Příšerný, už bych tam nikdy nechtěl zpátky. A to jsem měl ještě štěstí, že jsem černej. Bílej tam totiž nemá šanci přežít!“

Děj filmu, který kdysi uvedla ČT2 pod názvem Bůh na útesech, se odehrává mezi dvěma světovými válkami v Anglii. Hrdinkou je devítiletá Margaret Marshová, které služka Lydie pomáhá uniknout z dusivého rodinného prostředí, jemuž vládne náboženský fanatismus otce. Za všemi plamennými kázáními o hříchu se však skrývá obyčejné pokrytectví, takže je jen otázkou času, kdy Marsh po Lydii vyjede. Následující události navždy změní životy všech zúčastněných. Film vyniká zejména hereckými výkony a byl první větší příležitostí pro M.Driverovou (Lydie). A protože jsem měl tu čest s podobnými pámbíčkáři, kteří jsou v touze po dokonalosti schopni druhého téměř zabít, protože se mi líbí, jak se Margaret ohání biblickými veršíky a protože mám slabost pro sympatickou Minnii "Krev a mlíko" Driverovou, nadhodnocuju na 4.

Výborně napsaná a zahraná titulní postava. Jinak jde o ideální podívanou pro hypochondry, pro něž se seriál stává nekonečnou studnicí studijního materiálu. Za dlouhých deštivých večerů pak mohou na sobě hledat všechny v seriálu předvedené příznaky.

Jeden z prvních psychologických westernů (o nemožnosti vystoupit z role "celebrity" a žít normální život), jehož hrdinou je Jimmy Ringo (G.Peck), muž s pověstí nejrychlejšího střelce. Teď však hodlá kolty odložit, sedí v saloonu a řeší vztah se svou přítelkyní a malým synem. Celé městečko je na nohou, protože cítí krev...a pomalu, ale jistě se blíží parta pomstychtivců, kterým v úvodu Ringo zabil bratra (poté, co byl k souboji nesmyslně vyprovokován).