Pierre

Promiňte, ale neznám vás? Jeden z nejideálnějších filmů před spáním, co jsem kdy viděl...no, to by možná nebylo úplně přesné, ale jeden z nejoriginalejších filmů novodobých filmů, co jsem viděl, by to byl určitě. Námět o chlápkovi, co se začne zjevovat lidem ve snech zkrátka zněl pořádně originálně a nálakal mě. Nevzpomínám si, že bych někdy u nějakého filmu slyšel o něčem podobném.  To se mi zdá pracuje se slibným námětem zajímavě v mnoha směrech. Skvělá hříčka a jízda  mnoha pocitů. od nadšeného  přijetí té představy ze strany profesora, potýkání se s náhlé slavou a satirickým vykreslením mediální agentury až po momenty, kdy se začíná o novém fenoménu sice pro diváka  absurdně, ale pro postavy  i celkem seriozné diskutovat (epizodka s dívkou z agentury, u které bych se snad obešel bez toho fekálního vtípku.)  Je to opravdu absurdní komedie, drama, psychologický terror a satira v jednom. A skvěle to funguje. Co se týče samotného explicitního ztvárnění snů, které si zahrává s horrorem, tak to je opravdu napadité a sugestivní. Bylo  zajímavé se v něčem takovém sám před spaním ocitnout a jsem opravdu docela zvědavý, o čem se mi bude dneska zdát.:D Otočení  slávy, kdy Paul začal spáčům ve snech už brutálně ubližovat a dostalo se mu za to veřejného lynce přieslo teprve zajímavou gradaci. Bylo to emotivní, pokračovalo to v záhadném bizarním stylu, ale nastolilo to i  pozoruhodné   otázky, jak vůbec Paul může mít na svědomí   sny, ve kterých se objevuje, když jsou někoho jiného. To je paradox, co?:D   Ale tohle je prostě originální podívaná. Dokonce se sám Paul stane obětí sebe sama. .. Docela mě zasáhla ta ukázka trpění za představu někoho jiného,  tento snímek v tomto ohledu nastavuje zrcadlo nastavuje době, která je na jednu stranu přecitlivělá (všechno je trauma), na druhou stranu kolorit sociálních sociálních sítí je všechno zpochybnit, takže  i omluva v slzách byla shledána jako neupřímná a nedostatečná...Docela jsem si musel představovat, jak by se sám na straně spících zachoval... No, asi bych měl taky trauma.:D Vlastně je zajímavé, jak to má na jednu stranu absurdní námět, ale pracuje se s ním skoro realisty, téměř taky bez patosu a nějakých zvláštních efektů. Dokážu  si představit, že nějak takhle by se to skoro mohlo odehrát. A ta kombinace skvělého  bizarního příběhu a realistického zpracování s creeepy snovými odbočkami mě dost bavila. Tohle se mi fakt líbilo celé a nějak takhle si představují ideální progresivní pro rok 2024 (2023, pardon.), protože takových hříček prostě není nikdy dost.  A tohle je navíc komplexní s unikátní hříčka, u které nikdy není jasné, kam se otočí. Ale svou zvláštností je zábavná, ne samoučelná.  Nicolase Cage moc nemám nastudovaného, doteď jsem moc nechápal v čem spočívá ta jeho popularita, krom toho, že hraje v blbostech...Ale tady předvedl skvělý vyzralý výkon. Byl super, do svého profesora se téměř převtělil.  Kdo ví, jestli si za ty  děsivé sny nemohl sám, když si u těch prvních stěžoval, že jen přihlíží?  A někdo si stěžuje na zakončení, které vyšumí do ztracena? Kéž by to bylo skutečné. P.S. Naštěstí si můžeme kdyžtak pořídit Norio a všechny výtky panu Borgii a Cageovi říct osobně, že jo? Já bych jich ale fakt moc neměl.

I  případný netypický Woody (za jakého tento film označuje nejen velký počet zdejších komentátorů, ale i knižní  průvodce tvorbou, který dokonce mluví o něčem, co se naprosto liší oproti zbytku tvorby) v sobě náhodou má hodně Woodyho typických prvků.  Přidávám se k těm, kterým to  připomnělo starší Zločiny a poklesky. Pravda, tohle je jeden z těch Woodyho filmů, kde se moc nezasmějete a ani se nevyskytne jako herec.  Jinak opět nechybí například  snobské prostředí a typické vztahové propletence.  Osobně mě třeba překvapila  například proměna  vyzývavé postavy Nole v upjatou zhrzenou existenci. Celý ten vývoj  zprvu milostného, záhy psychologického děje je určitě zajímavý a nápínavý, protože Woody zkrátka umí připravit, jak humorný, tak psychologický materiál.  Meyers mi nebyl nějak extra sympatický už od začátku (když být sympatický možná ještě moh)l, ale jak dokázal slizce ztvárnit svou postavu až do samotného drsného konce, byla určitě chuťovka. Dokonce si zde Woody i trochu zakoketuje s kriminálkou, což možná nepůsobí tolik důvěryhodně, ale jen jako prostředek v rámci napětí příběhu se to určitě dá brát a funguje to (scéna u výslechu je náhodou skvělá a Chris by mě tam taky skoro zmanipoval..) Můj problém snad jenom je, že v již zmíněné Zločiny a poklesky jsou opravdu nepřekonatelné. Ano, Woody se má ve zvyku opakovat a patří to k němu. Takže mu nevyčítám, že si zvolil v roce 2005 podobné téma, ale Zločiny přeci jen dokázaly pracovat se všemi tématy tohoto filmu jako nevěra, štěstí, zločin a trest ještě  lépe a posunout ho do  ještě do zcela jiných rozměrů. To ale nic nemění na tom, že i Match-Point považuju za další výborný mistrův film, který jsem ostatně čekal.

Když jsem šťastný, musí to tak cítit i ostatní.  Je paradoxní, že jakožto takový gaučák jsem ze Scandi festivalu stihl pouze jenom tenhle film oslavující krajinu a turistiku. Asi už dlouho jsem neviděl takhle přírodní film (asi od takových bomb jako  Vily z Inisherinu  a  Vejce-Příběh natvrdo pro moudré...), asi si budu muset každou zimu nějaký dávat. Výpravný dokument o  stárnoucí manželské dvojici (pána vidíme daleko častěji než manželku.) vyniká i pro mě opravdu nádhernými záběry, které jsou mnohdy skutečně pastvou pro oči. Také se zajímavě zaměřují na detaily a úhly pohledu (záběr do kvetu atd.) S  kamerou se tady dokážou udělat vážně krásné věci. Navíc to celé dýchá  příjemnou nezávislou citlivou  atmosférou  a je obohaceno o autentické civilní vypravování. Za takového provedení mě i tak oslava přírody  dokázala svým způsobem nadchnout, ačkoli jsem se musel smát pánovi přede mnou, kterého poklidného tempo malinko uklimbalo...Ano, je to trochu monotónní, ale bylo to i tak hezké.

Takový  antiválečný psychidelický. trip se spoustou krve a televize. Asi bych hodně spekuloval jestli ten antiválečný postoj souvisí s traumatem z války ze Vietnamu, když nejsem ani amatérský historik, každopádně je tahle linka velmi silná.  Místy mi to bylo dle očekávání snad jen lehce odpudivé (třeba když Pink házel tu láhev po té holce), nejsem zase takový divočák, ale jednou za rok (teda rok po Doors) není určitě podobně šílená rocknrollová dávka od věci. Hudba Pink Floyd je na mě trochu patetická a depresivní, ale The Pink Floyd. The Wall mě navíc opravdu fascinovali střihovými kolažemi, propojením animace, hraného filmů, i různých jiných typů záběru, spojením hudby a obrazu a možnosti, jak i takhle lze silně a snově vyprávět depresivní život jednotlivce a jeho vzpomínek. Je to snové, je to emotivní, je to jako na horské dráze...a to je asi dobře. Opravdu něco nezapomenutelného, jiného, zpestřujícího, s krásnými dobovými scénériemi  navrch. A taky karikaturatou typického učitelského sboru.:o

Je to nuda..To konstatuje v jednom momentě zpěvačka na Myslivečkovu novou árii. A já mám pocit, že bych za sebe mohl podobně popsat i celý film. Ze začátku jsem občas přepnul na Velkou zemi s Peckem na ČT 2, kterou jsem chtěl taky vidět. Nakonec jsem nechal Boemo, ale nadšení se nekoná.  Asi bych musel být větší fanda do tématu, aby mě takhle táhlá dialogovka v kostýmech dokázala víc bavit. Je to studené, jak psí čumák. Pasáže s opravdovou hudbou jsou fajn osvěžení, ale opera mě i tak moc nebere. Za vypíchnutí stojí tedy hlavně výprava a kostýmy.

Tak první film nového roku (nebo dobře...skoro první..D)  tentokrát vůbec nesouvisí s The Beatles (vyhrávat válku s Johnen Lenonem budu možná zase až za rok.) Zato mě  přivedl do světa Divokého západu, který já moc nemusím. Pro předcházející Dolary se mě před pár lety marně pokoušeli nadchnout prarodiče. Já si jen vzpomínám, jak mě to hrozně nebavilo, Eastwoodův zamračený výkon mi přišel snad jeden z nejnudnějších, co jsem kdy viděl a radši jsem to zde ani nehodnotil, když je to tak ceněné. I tady jsem se při prvních záběrech s pomalu se plížícími kovboji s ledovými tvářemi za vichrného počasí říkal, že tohle mi přece bude připadat směšné. Jenže už následující sekvence, kdy Moodročko ve znepokujícím poklidu vešel do obydlí neznámého muže a mlčky spolu začali stolovat, přičemž pořád bylo znatelně cítit, že je něco  ve vzduchu a dá se čekat útok mě dostala do napětí a zároveň svým způsobem  fascinovala. A podobných scén tady bylo plno.  Většina záběrů je skvěle promyšlená a má výbornou kompozici. Třeba při momentě s provazem, kdy jsem už jen  čekal, až Tuco vystřelí ze své pistole na bloňdaka  a najednou  závěr na pistoli vystřídal  záběr na obří výstřel...ale z děla.  Některé scény mají opravdu punc geniality. Například  mučení za doprovodu krásného vynuceného sboru válečných vězňů nebo zběsilé hledání správného hrobu za doprovodu střihových koláží a Morriconovy legendární skladby L'estasi dell'oro.  Ano, jestli mě na minulých Dolarech bavila jenom Morriconeho hudba, která byla úžasná...Tak tady už je snad rovnou nadpozemská! A Leone s ni dokáže dokonale pracovat a dělat pomoci ni své záběry ještě intenzivnější. Leone opravdu dokáže diváka do filmu vtáhnout a pořádně do filmu dostat...třeba při vyčerpávající stomílové cestě pouští. Je to sice tak ikonická klasika, že bych to tady nemusel tolik omílat, ale opravdu jsem nečekal, že mi to tak sedne. A to se mi celkem líbil i samotný příběh. Sice základ je jednoduchá typická historka za honbou peněž, ale natočena tak, že to prostě fascinuje. Také  mě sledovat neustále proměnlivý vztah Tuca a Bloňdáka. Fajn bylo i osvěžení se zasazením do občánské války. Líbila se mi okrajová postava nemocného  velitele odmítajícího  násílí proti vězňům. To všechno z toho zkrátka nedělá jenom obyčejný western, ale i film s krásným antiválečným poselstvím, který bere za emoce.  Závěrečné překvapení s kamenem, na kterém nic není, protože na hrobě taky nic není bylo taky. Fakt jsem  nečekal. A rovněž bych nedohadoval, že Bloňdák zase nechá Tuca na tom provaze a vystřelí... Každopádně to osudové střetnutí hlavní trojky bylo zase tak skvělé!  Tak nevím jestli jsou předcházející Dolary o tolik horší nebo teď jen byla lepší nálada. To zamračené herectví Clinta mě tady pořád nějak extra nefascinuje, ale tentokrát mi určitě nevadil.  Dokonce měl pár emocionálnějších momentů (třeba na té poušti.)  a zase na oplátku mi přišlo, že nemá tolik prostoru.  Protože tři hodiny jsou pečlivě rozesety, aby vynikly všechny tři hlavní postavy. Přiemž  nejvíce tady určitě Elli Walach,  Clint to fakt není.  A jako ani si snad nevzpomenu na tříhodiný film, který mě CELOU dobu bavil. Navíc jsem snímek viděl v rámci novoročního večerního programu ČT 2  s dabingem a asertivní projev Ladislava Županice mi teda lahodí.  Řekl bych, že Clinta tady dokonce vylepšuje. A jinak to byl krásný začátek nového roku se skvělou klasikou!. No...říkal jsem si, že čtyři pro western u mě fakt bude bomba....Ale nakonec přemýšlím, že si můžu dovolit sáhnout i po plné palbě hvězd!

Strčím klíček do zámečku, přetáhnu si královničku.  Sice mě Woody loni svou detektivkou bavil ještě víc...Ale tohle  na oplátku BYLO tak silvestrovské, jak jsem čekal. Tentokrát nejen zábavná, ale i poučná Allenovka.:D  Ačkoli okolo tohoto Woodyho kousku jsem pořád přešlapoval přeci jen trochu nesměleji. Zvolit  ale už potřetí Woodyho na předsilvestrovskou projekci se ukázalo jako skvělá volba...tentokrát možná dvojnásob. Kdy jindy než před Silvestrem, lze omluvit požitek z komedie, která se celá točí jenom okolo toho jednoho tématu? Ovšem pozor! Tohle je sedm unikátních povídek, z nichž každá je originální, skvěle napsaná a osobitě natočená. První povídku jsem pochopil jako jakousi variaci na Shakespearova historická dramata. Jenomže mi ale přišlo daleko zábavnější než to, co jsem kdy viděl ze Shakespeara. Woody se nám představí jako roztomilý šašek, kterému by přinesl záhadný elixír štěstí...kdyby se nemusel potýkat s kralovčiným pásem cudností. A gagy s  marným otevíraním a následnými skřípnutými doprovázené  Woodyho typickými roztěkanými hláškami mě dost dostaly.  Druhá povídka o lásce k ovci mi rozpracováním základního absurdního nápadu připomněla Woodyho literální povídky (kde rovněž občas nechybí zvířatka.:D). Ve třetí mě Woody dost překvapil v netypické roli temperamentního Itala. Historka s transvesistou pobavila, Patá  povídka pro mě patřila k nejsilnějším momentům, protože mám rád televizní prostředí. A nechce se mi věřit, že si při boomu Reality-Show na začátku století na ,,Jakou máte perverzi´´ nikdo nevzpomněl (hlavně na Primě.)  Také se mi líbilo, že byla tato povídka natočena experimentálně jako černobílá šumějící nahrávka pořadu. No jasně, i obří ňadro byl super nápad. A sedmá povídka s legendárním Woodyho stydlivou spérmií dosahuje asi maxima kreativity a zobrazuje, jak je to v našem těle všechno krásně řízené...Opravdu tohle vymyslet! Bomba. Celkově výborná  komedie, která má své choulostivé kouzlo. Moc se mi líbily i úvodní a závěrečné titulky, které ještě nejsou na tradičním černém pozadí - zato s roztomilými králíčky a opět hezkou jazzovou milostnou písničkou. Tak dobrou noc!  ♪Let's misbehave!❤

Zdejší módní časopis má jasné poselství a krásné bílé vydavatelství. Všude se zpívá a tančí. V kavárnách se diskutuje. Celý film už je natáčen na krásnou barevnou kameru a pohledy na padesátkovou Paříž jsou moc nádherné. Audrey Hepburn  káže o empatii a můžeme si její krásu užít ve všech podobách. Ona byla zkrátka tak roztomlá, že je skoro úplně jedno, co se kolem děje.  Ano, pane Oskare,. I já vím, že její krása, je i v neokázalosti a děkuji, že jste to napsal za mě. Ale musel jsem uznat,  že jako panička se zlomeným srdcem nebo princezna na plese se spanilým princem holoubkem vypadá rovněž úžasně. Tak jsem si s ni opět během Vánoc dal film a opět to byl krásný výlet do starých časů a pohlazení na duši. Letos už Wilderoviny došly, ale i u Stanleyho Donena se mi líbila celková režie a líbívá scénografie scén s pestrobarevnými kulisami. Na tohle se zkrátka krásně kouká. Opravdu mě mrzí, že jsem stále nezpíval v dešti.  Ale zpívat s Fredem a Audrey ve svatebním bylo taky hezké.  Zjistil jsem, že z tohoto filmu pochází možná stejně ikonických  fotek jako z omílaného Tiffanyho a znám je už od prvních dob, kdy jsem se o Audrey začal více zajímat.  Nejradši mám tu, kde Audrey drží balónky. Má to vůbec chybu? Ano, totálně brakový  příběh (hlavně v závěru, kdy Fred umlatí slizkého filozofa kytarou, to jsem si říkal, že je WTF)  a opět velký věkový rozdíl mezi Audrey a jejím partnerem. Legendárního Freda Astaira jsem rád konečně někde viděl. Nic proti jeho výkonu jinak nemám, líbil se mi určitě víc než Cooper loni v Odpolední lásce (jinak by u mě oba ty filmy skončily jako plichta.) Fredovi nejde nic vytknout. Byl elegantní, vtipný, tancoval krásně...Ale  i on by mohl Audrey dělat dědečka.  Také je škoda, že postava Audrey tak zapomněla na své ideály ze začátku a ve výsledku se plně oddala světa modelingu, se kterým ze začátku nesouhlasila. Trochu jsem čekal, že děj uhne jiným směrem. Ale ne, jinak to chybu nemá. A pokud ano, tak kdo jsem já, abych ji soudil?:D

No...občas mi přišlo nejvtipnější, že něco takového vůbec seriózně sleduju.:D Ale ne, tohle byla neskutečná nalejvárna kreativity a nápadů.  Kombinace černobílého filmu s animacemi, videohry (vizuální nápovědy, které nám ukazují kolik bobrů je uloveno, mapa, na které vidíme, kde se nacházíme), starých gagů a vizuálního humoru, jak ze Spongeboba (sekera přilepená k puse.:D)  Hodně promyšlené a s mnoha nástrahami. Asi bych se na to měl někdy ještě podívat znovu, protože mi z toho šla trochu hlava kolem a všechny ty nápady se nedaly na první dobrou pobrat.  Ty gagy s ohněm a lovem mě hodně bavily na začátku. Dokonce i Santa Claus dorazil, ačkoli jsem byl trochu zklamán, když jsem si potvrdil, že žádný Santa neeexistuje... A kreativta až do konce nedochází - ba naopak! U bobřího sídla se dřeva, kde nechybí kino ani raketa (michodem ta boří hantamitilka měla nějak odkazovat na Gruovy mimoně?:D) a následné velké bobří honičky s velkým obřím bobrem jsem se taky dost divil, co vidim.:D  I tak mi to přišlo, že menší sestříhání by tomuto ryze němému filmu trochu prospělo. Děkuji  Willymu Kufaltovi za tip!  Ačkoli navzdory některým nadšeným z Willyho Virtuálního kina, pro mě se tohle možná nestane úplně zásadní srdcovka. To spíše příjemné ,,jiná´´ podívaná a v rámci současné kinematografie určitě příjemně grotesktní, komediální a napaditá, kdepak nějaký supráci! Je super, že něco takového vzniká...  Asi to taky pustím bráchovi, on má rád zvířatka a infantilno.  Ačkoli  třeba ten fekální humor byl trochu zklamáním...A bacha nejen na bobrý, ale i hvízdání!

Sarkastický hláškující Wonka  z knihy a Burtona (ano, první zfilmování s Genem Wilderem jsem pořád ještě neviděl) je pryč. Temná podívaná se zvrhlejším humorem  taky odešla. Ale přichází hezká a vděčná pohádka se spoustou pěkných barviček a zpívánek (v tomto případě někdy až nadbytečnou spoustou), která opravdu ve vánočním čase potěší. Deppa stejně nešlo překonat a Timothée Chalamet je určitě roztomilý. Jede si to svoje, čili možná překvapí naprosté překopání Burtonovy rodinné linky. Má to ale spoustu hezkých nápadů jako žifafí mléko, čokoláda, po které je možné létat, všechny fáze večírku, nebo tajný výtah do úkrytu schovaný ve zpovědnici. Fantazie určitě nechyběla. Vedlejší postavy sice nějak extra propracované nejsou. Neúspěšný komik nebo policista, který přibral přesto pobavil. Nějak extra nemusím Hugha Granta, ale tady mě jeho hvězdné  hostování v roli UmpaLumpa docela potěšilo. A Rowan Atkinson? Stačilo, aby se ukázal jeho obličej před kamerou a už celé kino ožilo...To mi teda fakt udělalo radost. Možná zdvihuji vykříčník tvůrcům, že by si taková populární legenda zasloužila více prostoru, přesto je jeho úplatný farář skvělý.   No, mě se to líbilo.